Čudlík
Ne, nebudu hned vysvětlovat co to je, ale začnu pěkně od začátku.
Když jsme se před osmnácti lety stěhovali do Gosfordu, dům se nám moc líbil a příkrá dlouhá příjezdová cesta nám ani trochu nepřipadala obtížná.
Ale léta přibývají a každý schůdek se stává trochu nepříjemným a najednou bez toho, abych se šplhala oběma rukama po nově přidělaném zábradlí, bych tu příjezdovou cestu nezdolala.
No kdyby to byla jen ta cesta do domu, ale aniž bych o to žádala, zdědila jsem po mamince a ta po svém otci tak zvaný essential tremor. A ručičky se třesou stále více, ani pan neurolog si s tím neví moc rady.
Takže ostříhat si nehtíky? Kdepak, co vás to napadá a na nožkách již vůbec ne. Prostě se neohnu, mám také skoliozu. Ponožtičky mi navléká manžel a také obouvá botičky.
Tak jsem si musela také najít pana podiatra. Měla jsem štěstí, jmenuje se křestním jménem Vincent, tedy jako můj zamilovaný malíř, jehož slunečnice jsou moje sluníčka a Stary night se vyrovná i tomu překrásnému australskému nebi plnému hvězd.
Ano, mám moc dobrého, pečlivého a milého podiatra.
Objevil mi takový nepříjemný a bolestivý nehet na jednom palci. No, asi jsem si to způsobila sama, když jsem chtěla vypadat větší a nosívala jsem co možná nejvyšší podpatky a tehdy ještě také hodně chodila. Když se dalo někam dojít pěšky, tak proč ne?
A můj milý Vincent vymyslel takovou věcičku. Nevím co je to za materiál, pěkně to vytvořil, naprosto to padne mezi palec a další prst. Palec vyléčil a problém je vyřešený.
Když jsem přišla na minulou návštěvu a ulehla jsem do toho pohodlného křesla, zjistila jsem, že tu věcičku stále mám vsunutou mezi prsty.
Tak říkám, Vincente, promiň, zapomněla jsem si vyndat ten čudlík.
Jak to Jano říkáš, jak se to píše anglicky?
Žádný problém Vincente „chudlik“.
Hned volal svého kolegu a radostně mu sdělovat – tak a mám pro ten můj vynález konečně jméno. Čudlík !
.jpg)