Pod jménem Voltaire se proslavil Francois Marie Arouet (nar. 21. 11. 1694), jeden z vůdčích duchů francouzského osvícenství, básník, prozaik, historik a filozof. Vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství a ironický stylista byl především zastáncem rozumu a přirozeného náboženství založeného na morálce. Věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii, a že změny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který požadoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako J. J. Rousseau). Dějiny nechápal jako sled bitev a střídání králů, nýbrž jako proměny kultury, ducha a vzdělání.
Původem z katolické rodiny notáře a vychováván jezuity, ostře se stavěl proti církvi a feudálním institucím, proti dogmatismu v jakékoli podobě, věřil v lidský pokrok, uskutečňovaný praktickou činorodostí. Vládl ostrým perem, což mu už na začátku literární dráhy několikrát vyneslo vězení, vyhoštění a nucený pobyt v Anglii.
Neméně ostrý jazyk měl ve společnosti. Přesto byl do ní často zván. Jednou byl přítomen jakési recepci a měl, jako vždy, kolem sebe množství ctitelek, třebaže bylo veřejně známo, že není zrovna jejich přítelem.
Krasavice, poněkud zralejšího věku, se jej koketně ptala:
„Kolik let mi hádáte let, vy, jenž všechno víte?“
Voltaire na ni pohlédl s jemnou ironií.
„Máte tvář šestnáctileté,“ usuzoval galantně.
„Oči čtrnáctileté, když se počíná rozhlížet životem, a postavu sedmnáctileté v dokonalém dívčím rozpuku...“
„Lichotníku!“ rděla se dáma radostí.
„...dohromady to je čtyřicet sedm!“ dokončil suše Voltaire.
Voltairův vliv na veřejné mínění ve Francii i v Evropě byl obrovský. Sehrál významnou úlohu v přípravě francouzské buržoazní revoluce konce 18. století. A jeho ostatky, jež církev odmítla pohřbít, byly přeneseny do Panthéonu v Paříži.
Karla Adamcová
Některé z titulů jeho děl:
Caesarova smrt
Filosofický slovník (Dictionnaire philosophique)
Filosofie, náboženství
Hovory protiklerikální
Panna
Pojednání o mravech a duchu národů (Essai sur les moeurs et l'esprit des nations)
Prosťáček
Rozprava o snášenlivosti (Traité sur la tolérance)
Století Ludvíka XIV. (Le Siécle de Louis XIV.)
Traktát o metafyzice
Všetečné a bezbožné otázky doktora teologie Zapaty
Některé z jeho citátů:
Láska je jako sklo: rozbije se, když ji uchopíš příliš nejistě nebo příliš prudce.
Je tuze nebezpečné mít pravdu ve věcech, ve kterých se zmýlili mocní.
Ten, kdo je stále moudrý, má smutný život.
Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo.
Je nad slunce jasnější, že bůh stvořil ženu, aby zkrotila muže.
Nekonečná malost bývá provázena nekonečnou pýchou.
duchů francouzského osvícenství, básník, prozaik, historik a filozof. Vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství a ironický stylista byl především zastáncem rozumu a přirozeného náboženství založeného na morálce. Věřil, že osvícenství je určeno především aristokracii, a že změny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který požadoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako J. J. Rousseau). Dějiny nechápal jako sled bitev a střídání králů, nýbrž jako proměny kultury, ducha a vzdělání.