Jeřábi táhnou

Jistě se najdou někteří čtenáři, kteří se pamatují na poetický ruský film Jeřábi táhnou, který kdysi běžel v Československých kinech. Po mnoha letech jsem si na ten film vzpomněl , ale především jsem si uvědomil kouzlo těch vznešených tvorů, když jsem je poprvé uviděl ve skutečnosti. Tedy ne jednoho, či dva, ale celá ohromná hejna.

Začalo to v době, kdy jsem denně dojížděl 60 km z Holandska do Německa, do podniku, jehož jsem byl spolumajitelem. Chtěl jsem být zaměstnancům vzorem, já bláhový, a proto jsem vyrážel časně ráno. Nemám rád spěch a z toho důvodu jsem jezdil možná zbytečně brzo. Jako nevyléčitelný romantik jsem si pochopitelně vybral tu nejosamělejší cestu, vedoucí močálovými loukami, podél kanálů. Byla to nádhera, vidět jak se v ranním šeru táhnou mlhové závoje nad zemí.

Manželka mi radila, abych se dobře díval, že tam za měsíčních nocí na těch lukách docela určitě tančí víly. Jednoho podzimního dne jsem ale docela určitě zjistil, že to víly nejsou. Z mlhy na mne vykukovaly jakési ptačí hlavy. Byli to velcí, pomalu a důstojně se pohybující ptáci, jeřábi. Naskytl se mi skutečně neuvěřitelný pohled, protože jich bylo opravdu ohromné hejno.

Když jsem o tom vyprávěl přátelům, sdělili mi, že na tom místě každoročně odpočívají na svém tahu na jih, do míst kde přezimují. A že je určitě uvidím znovu protože se tam také zastavují, když se vracejí.

Celé to představení trvalo asi šest neděl, než ptáci nasbírali dostatek energie na další cestu. Netrpělivě jsem pak čekal na jaro, zda se „moji jeřábi“ opět ukážou - a také ano. Zase jich bylo celé ohromné hejno. Mezi nimi se pohybovaly také divoké husy, které vlastně volí stejnou cestu do míst k přezimování jako jeřábi. Sedláci je ale velice neradi vidí, bojí se, že jim zničí louky a pole. Jenže vláda, vzhledem k tomu, že jsou to ptáci chránění, vyplácí postiženým sedlákům paušální finanční úhradu. A takže je snášejí a dokonce je přikrmují.

V Nizozemí se vlastně jedná o relativně malý počet jeřábů a jiných velkých tažných ptáků, ale v Německu, například na Pomořansku, je možno i organisovaně sledovat ohromná hejna. Milovníci zvířat, tedy ptáků, amatérští ornitologové a též fotografové se tam vždy scházejí v různých střediscích, hotelech a v kempech. Prodlužují prý majitelům sezonu o dva měsíce i víc. Zajímavé je zjištění, že se počet těch tam pobývajících ptáků mění. Třeba z některých míst v Německu se přesunují na francouzská shromaždiště. Ale prý snad největší místo, kde se shromažďují, je v maďarském národním parku Hortobágy, kde pracovníci parku mohou skoro každoročně pozorovat kolem 100.000 i víc „nocležníků“.

Máte-li možnost, využijte někde možnosti podívat se na ně. Jeřábi odlétají koncem listopadu.

Karel A. Pokorný, Nl