Jak se hledá mořská krása
Sportovní potápěč Karel Altmann je původním povoláním truhlář. Jeho cesta ke sportovnímu potápění mne zaujala. Posuďte sami.
Karle, jak se kluk zez Plzně dostane ke sportovnímu potápění? Já vím, že tím městem protékají asi čtyři takové větší potoky, ale na potápění to přece není.
Myslel jste asi řeky, krásné. Ale na potápění to opravdu moc není. To se u nás cvičí třeba v zatopených lomech.
A začínal jste už někdy v mládí?
Vůbec ne, až po čtyřicítce. Seznámil a kamarádil jsem se s odborníkem, který třeba šil i neoprenové obleky, a ten mne k té zálibě přitáhl. Potom přišly ty zatopené lomy a potřebné zkoušky, na které jsem se připravoval v Chorvatsku. No a moře mne chytlo za srdce, to je jiná kvalita. Tam jsem objevil netušenou krásu.
Láska po čtyřicítce?
Dá se to tak říct. Když jsem se potkal s tou krásou, chtěl jsem ji vyfotit, podělit se. Určitě v tom byla i touha pochlubit se, ukázat, kde všude jsem byl, potápěl se a co jsem viděl.
Než přejdeme k zahraničním ponorům, co doma?
Existují různé akce i u nás, třeba PAFka v Tachově (potápěčské amatérské filmy), na Slovensku je něco obdobného ve Vysokých Tatrách (potápěčský filmový festival). Přitom se třeba čistí Štrbské pleso. Nebo jsou zajímavé vánoční ponory.
Tohle mi vždycky vrtá hlavou. Ona v tom neoprenu není zima?
Není, relativně. Mezi tělo a neopren musí natéct voda, která se ohřeje na tělní teplotu, a to dělá izolaci.Voda ovšem nesmí protékat. Movitější si dnes už kupují tzv. sucháč, ve kterém mohou být opravdu oblečeni. Přesněji tedy pod neoprenem.
Dneska jste vlastně na profesionální úrovni.
To bych určitě netvrdil, ostatně, kdo je profesionál? Je pravda, že mám řadu zkoušek i na mezinárodní úrovni a mohu fungovat i jako asistent oficiálního instruktora potápění. Já ale jdu pod vodu hlavně kvůli focení a natáčení.
Do jaké hloubky jdete?
Nejkrásnější focení je okolo deseti metrů. Tam je ta krása nejvýraznější. Nejhloub jsem byl asi v šedesáti. Třeba když zkoumáte nějaký vrak na dně.
Na jak dlouho vám vydrží kyslík?
Kyslík je trochu laická pověra, jedeme na vzduch a ten vydrží různě. Podle hloubky, teploty vody, funguje také stres, námaha.Těch věcí je víc . Nahoře, v deseti metrech, je to volnější a hlavně je tam více světla.
Když potkáte žraloka, také dýcháte zhluboka?
Potkal jsem zatím jen pár plachých. Za těmi dravci jsem se vypravil jenom jednou a nevyšlo to, ty nafocené ještě nemám.
Takže i roztržené plíce jsou laická pověra?
Tak to bohužel ne. Když to řeknu velmi zjednodušeně, čím hlouběji jste, tím větší je tlak vody. Dýcháte s větší kapacitou. Kdybyste vyplaval rychle, plíce se nestačí adaptovat na nižší tlak vody pod povrchem a roztrhnou se. Proto se jde nahoru postupně, řízeně, to je skoro zákon potápění.
Podvodní kamera asi není levné zařízení.
Teď se dá pořídit podstatně levněji než dřív. V devadesátých létech jsem si nechal z Německa přivézt starší asi za 200 tisíc.
Navštěvoval jste nějaké filmové kurzy?
V práci s kamerou jsem samouk. Byl to hodně postupný proces, něco jsem se naučil z příruček, někde se poradil, začal jsem trochu obesílat i různé přehlídky s podobnými filmy. Spíš proto, abych se něco přiučil. Dneska si filmy i sám stříhám a upravuji. Něco i točím pro profesionální televizi, ale nikoliv podvodní záběry. Třeba závody automobilů a tak.
Trochu se mi v hlavě točí otázka financí. Tohle přece nejsou levné výlety, za potápěním.
Není to tak hrozné, v průměru asi 50 tisíc. Financuji to ze svých výdělků, nejsem žádný milionář. Když si uvědomíte, že mi vychází jedna cesta za rok, jde to utáhnout. Děti jsou zajištěné, vydělávám jen na svou zábavu. Navíc většinou platím jenom letenku, ubytování bývá třeba u kamarádů, někdy na lodi a stravuji se tam velmi skromně.
Kde všude jste se potápěl?
Když pominu Chorvatsko, to je skoro domov potápěčů, tak Jižní Afrika, Keňa, Egypt, Malajsie, Thajsko, Srí Lanka, Maledivy. Také v Evropě, Španělsko, Itálie... Ale Evropa není to pravé.
Co mi ovšem hlava nebere je fakt, že neumíte žádný světový jazyk. Sednete třeba do letadla, letíte na měsíc do Jižní Afriky. Jak se tam domlouváte?
Třeba zrovna tam jsem bydlel u kamarádů, Čechů. Letěl jsem tam tenkrát dokonce jako nezaměstnaný..
A žil tam z podpory?
Tak to ne, ale z odstupného, které jsem v minulé firmě dostal. Na lodi se většinou najde Čech, který nějaký jazyk umí, a pod vodou se domlouváte gesty, pohyby. Pár anglických slovíček znám, jinak ruce, nohy...
Jste dobrodruh, řekl bych.
Ale velmi rezervovaný dobrodruh. Na toulkách světem potkávám daleko divočejší projekty, mladé, kteří jedou doslova na hraně. Na to už nemám léta, ale ani chuť.
Když jsme u věku. Na dveře vám ťuká šedesátka. Bude nějaká velká výprava?
Já takhle neplánuji. Až se vyhrabu ze zdravotních problémů, určitě ještě vyjedu. Třeba zavolá kamarád z Austrálie, že má volné místo na lodi. Propašuji se nějak do letadla, zabalím nádobíčko a letím. Potápím se hlavně kvůli fotografování a filmování. Rekordy nelámu a lámat nechci. Potápím se za krásou moře.
Tomu rád věřím. Nevím, co se správně přeje potápěčům, tak jenom: Čistou vodu a dost kyslíku.