Sv. Mikuláš - pomocník v nouzi
Za místo Mikulášova narození je uváděno přístavní město Patara na jižním pobřeží Malé Asie, a to někdy před rokem 270. Základy křesťanské výchovy přijal od rodičů, po nichž později zdědil nemalé jmění, kterého používal ke konání skutků milosrdné lásky. V jednom vyprávění se uvádí, že zachránil život námořníkovi, který za bouřky spadl z lodi do moře. V další legendě se popisuje, že za zuřící bouře na moři se námořníci dostali do nesnází a po volání o pomoc se mezi nimi objevil muž, který jim pomáhal s plachtami i lanem. Po bezpečném přistání šli poděkovat do kostela a v místním biskupovi poznali svého zachránce, Mikuláše. V dalším vyprávění se hovoří o Mikulášově pomoci za hladu a v různém nebezpečí. Jiná legenda vypráví o tom, jak Mikuláš zachránil tři nevinné vojáky před popravou, když katovi vytrhl už zvednutý meč...
O Mikulášovi se píše, že byl pokorný a nikdy nevyhledával svůj prospěch. Rozdával poučení, navštěvoval a těšil nemocné, vězně i zajatce. Sytil lačné a byl ochráncem dětí, zvlášť sirotků, vdov i všech lidí nevinně pronásledovaných. Vystupoval s laskavostí a mírností.
Mikulášovy atributy a četné patronáty se týkají uvedených příběhů. Nejčastěji je však znázorňován jako biskup, s knihou Písma sv. a třemi symbolickými jablky či zlatými koulemi, připomínajícími, že jeho evangelní láska zachránila před mravním otroctvím tři dcery, které do zkázy chtěl uvrhnout jejich zadlužený otec.
Mikuláš zemřel 6. prosince kolem poloviny IV. století a byl pohřben v kostele v Myře. Úcta k němu se začala šířit hned po smrti. V jihoněmecké oblasti byl sv. Mikuláš od středověku řazen mezi 14. pomocníků v nouzi. Na východě se stal po Panně Marii nejuctívanějším světcem.
Ve středověku vznikly, podobně jako ke svátku Barbory, tzv. biskupské chlapecké hry. Začaly v X. století v Porýní na klášterních školách. Původně při nich jeden žák přebíral i s berlou funkci představeného kláštera a jeden den v roce v zastoupení patrona Mikuláše vládl klášteru i škole.
Později se v předvečer 6. prosince vytvořila hra s nadělováním, při které v Německu doprovázel postavu Mikuláše čeledín Ruprecht, který rozdával dětem dárky, popřípadě je káral za nesprávné chování. K tomu účelu se do tradičního Mikulášova doprovodu dostali anděl a čert, kteří si podle povahy Ruprechtův úkol rozdělili. Kde byla o tyto návštěvníky nouze, dávala se do okna pověstná punčocha, ve které děti ráno našly vytoužené dárky.