Sv. Barbora, předzvěst vánoc
Svátek svaté Barbory je předzvěstí blížícího se Štědrého dne. Svatá Barbora - Barbora z Nikomédie - panna a mučednice, patří ke 14 svatým patronům, které lidé vzývali ve svých nejtěžších chvílích.
Podle legendy byla krásnou dcerou bohatého kupce Dioscura a žila na počátku třetího století v Nikomédii (dnešní Turecko). Otec Barbořin byl zapřísáhlý nepřítel křesťanů. V úmyslu chránit Barboru před vlivy hříšného světa a před nápadníky, zavřel ji do věže, kterou postavil vedle jejich domu se vším pohodlím. A tu se stalo, že jeden ze sloužících - tajný křesťan - obrátil Barboru na víru. Když se o tom otec dozvěděl, chtěl, aby se dcera víry zřekla, když odmítla, ze vzteku jí uťal hlavu mečem. V té chvíli vyšlehl z jasného nebe blesk a otce na místě usmrtil.
Svatá Barbora je patronkou mnoha řemesel a povolání. Nejvýznamněji ji uctívají horníci,kteří jí zasvětili mnoho kostelů, kaplí a oltářů (nejvýznamnější u nás je chrám sv. Barbory v Kutné Hoře - městě stříbrných dolů), a pořádali na její svátek okázalá procesí. V dolech horníci nechávali na její svátek hořet ve štolách přes noc kahany na ochranu před smrtí a úrazy - Barbořino světlo
Jiným zvykem bylo řezání více větviček a na každou pověsila dívka jméno chlapce, který jí byl sympatický. Věřilo se, že se stane nevěstou toho jehož jméno je na první rozkvetlé větvičce.
Další variantou "barborek" byla pověra, že kolikátý den "barborka" vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí. hlavně barborky. Dnes se traduje, že větvičky přinesou rodině štěstí, pokud vykvetou do Štědrého dne.
Stejně jako v mnoha dalších dnech zimního slunovratu chodily v dávných dobách na sv. Barboru různé masky. Ve středověku se prolínaly bujaré oslavy spojené s magií s křesťanským uctíváním světice. Po vsích chodily bíle oblečené barborky a nosily dárky. V poslední době se tento zvyk mnohde oživuje! Později se provozovala divadelní představení o osudu Barbory (dochovalo se několik barokních her o Barboře ze 17. a 18. století).
V novější době se na Barboru ustálil jiný zvyk - děti večer dávaly za okno punčochu a druhý den ráno - 4. prosince - našly v ní nadílku, pokud byly hodné. Nebo také jen pár brambor či dokonce uhlí, pokud zlobily.