Následující příklady tak zvané aliterace, tedy opakování stejných hlásek na začátku slov, je třeba také přijmout s velkou dávkou tolerance, o niž tímto laskavé čtenáře snažně prosím. A bude to tentokrát, bohužel či bohudík, i trochu kratší…
G :
Gramotný gigolo, googlovaje, gestikuloval.
Grónský generál giganticky glosoval gonokok gejši.
Gigantický, skandální neúspěch! Snad bude „H“ snadnější a „lépejší.“
J :
Jasné jitro, jinovatka jiskří. Jednooký Josef jí jitrnici. Jeho jazyk jímá jídlo jako jehněčí, jako jakýsi jed! Jatka jen jásají!
Jubilant Josef junior jezdí Jawou Jihlavou jako jogín. Jeho jízda je jedinečná, jeho Jawa jakbysmet! Jen Japonci jízlivě juchají.
K :
Karel Konečný, kladenský kleptoman, kočíroval královský koňský kabriolet. Kradení koníci klusali krásnou kvetoucí květnovou krajinou ke Krkonoším, kolkolem klid. Klapot koňských kopyt kolísal, Karel klimbal, kebuli klonil ke kozlíku. Koně klopýtli. Křap! Kolo křaplo, klasický kardinální karambol! Karel klečmo kolosálně klel. Ke karambolu kráčí Krakonoš. „Krucifix! Kdo kleje? Kdo kňučí? Kuš!“ - konejší krkonošský král Karla Konečného. Kouzelná „K“ kompozice končí, kam koukneš, kýžený klid! Konec!
Konečně po čase opět něco přijatelnějšího. Když se chce, tak to jde! (To jsem ale psal už několikrát! Tentokrát teda krátké a se střídavým úspěchem…
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: František FrK Kratochvíl