Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mount Everest – hora hor
 
29. května 1953 Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgej jako první lidí zdolali nejvyšší horu světa Mont Everest v nadmořské výšce 8853m. Výročí zdolání nejvyšší hory světa si připomeňme vzpomínkovým článkem.
 
Téměř padesát let poté, co na Mount Everest vystoupili Edmund Hillary a nepálský šerpa Tenzing Norgay, zdolali tento vrchol i jejich potomci. Edmundův syn, horolezec Peter Hillary společně s Tenzingovým vnukem Tašim. Peter Hillary stoupal k vrcholu po stejné cestě jako jeho otec. Taši Tenzing šel společně se švédskou expedicí jinou cestou. Setkali se až na vrcholu.
 
První výstup na nejvyšší štít země, Mount Everest, byl událostí, která vzrušila celý svět. Právem. Třiatřicet let odolával náporu nejlepších  horolezců. Mnozí z nich se už nevrátili z jeho svahů. Nakonec člověk nad ním přece jen zvítězil. Opět dokázal, že lidská vůle a um neznají téměř překážek, že i ty nejsložitější a nejtěžší problémy je možno řešit, když člověk vydá ze sebe to nejlepší, co v něm je. Proto není divu, že velké everestské vítězství vzbudilo takový rozruch a že celý svět dychtil po každé zprávičce o něm, po všech podrobnostech. Honba za senzací, nesprávné chápání úsilí o odhalení neznámého způsobily mnoho nedorozumění a zla, které se pověsily na vítěznou everestskou výpravu.
 
Šerpa Tenzing Norgay, který spolu s novozélanďanem  Hillarym vystoupil na vrchol Everestu, se  postavil vedle bílých „sahibů“ jako rovnocenný partner, a zařadil se mezi nejlepší horolezce světa.
 
Tenzing řekl po výstupu na Everest, že touží po tom, aby měl svoji knihu, v které by mohl „vyprávět svůj příběh, upřímně a bez rozpaků“. Protože Tenzing neuměl psát, hledal spolupracovníka. Toho našel v osobě novináře a spisovatele Ullmana. Jejich společným dílem byla kniha, ve které se  hovoří  nejen o horách a kráse Himalájí. Hovoří se v ní i o tom, jaká nedorozumění a omyly provázely vítěznou výpravu, co všechno dokáže udělat senzacechtivost a lidská zaslepenost.
 
Byla to dlouhá cesta  *)
Často vzpomínám na ono ráno v táboře IX. Hillary a já jsme nocovali v malém stanu asi v 8500 metrové výšce v jaké člověk ještě nikdy nespal. Noc byla chladná. Hillarymu v mraze zcela ztvrdly boty a také my jsme byli zcela zmrzlí. Ale teď na rozbřesku, když vylézáme ze stanu, je téměř bezvětří. Obloha je čistá a klidná. A to je dobře.
 
Hledíme nahoru. Týdny a měsíce jsme stále jen hleděli nahoru. A  tam – tam je vrchol Everestu. Jenže teď je jiný – je velmi blízko, jen něco okolo tři sta metrů nad námi. Už to není jen sen, sen v nedostupných výškách, ale skutečná a hmatatelná věc ze skály a sněhu, po které se dá vystoupit.  Chystáme se na cestu . Tentokrát, pokud nám bude štěstí přát, vystoupíme snad až na vrchol.
 
Potom se dívám dolů. Celý ostatní svět je pod námi...
Jsem šťastný člověk. Měl jsem sen,  který se mi splnil a to se člověku často nestává. Vystoupit na Everest – který můj národ nazývá Čomolungma – to byla největší touha mého života. Sedmkrát jsem se o to pokoušel. Vracel jsem se a opět jsem to zkoušel. Ne s pýchou a silou, ne jako voják, když útočí na nepřítele, ale s láskou, tak jako se dítě natahuje na matčin klín. Teď jsem konečně dosáhl úspěchu a vzdávám za to dík. „Thudži-če“ -  jak se říká šerpsky. Děkuji. A tak jsem věnoval svůj příběh Čomolungmě, protože mi dala vše. Komu jinému bych ji měl věnovat?
 
Žádný pták ji nepřeletí
S názvem našeho kmene je to divné. Svět spojuje slovo Šerpa jen v souvislosti s horami a výpravami a mnozí si myslí, že znamená „nosič“ nebo „horský vůdce“. No, není to tak. Šerpové jsou národ, kmen.  Skutečný význam slova Šerpa je „člověk z východu“. Dnes se o naší minulosti ví jen tolik, že jsme z mongolského kmene a že naší předkové se kdysi dávno vystěhovali z Tibetu. Tibeťanům se v mnohém podobáme víc než kterákoliv jiná národnostní skupina.  Máme podobný jazyk (i když bez písma), také oděv, jídlo a mnohé obyčeje.  Nejpevnějším poutem je náboženství, protože jsme buddhisté jako Tibeťané. I když v Tibetu už nejsou šerpské vesnice, mnozí Šerkové jsou oddaní velkému Klášteru Rongbuk na druhé straně Everestu.  Přes tyto průsmyky přišli pradávno naši předkové a usadili se v Nepále…
 
Do nového světa
Měl jsem tři životy. První, to bylo moje dětství v Solo Khumbu. Druhý jsem prožil jako nosič a horský průvodce v Dardžílingu – ten trval dvacet let. Třetí se začal toho dne, kdy jsem sestoupil z vrcholu Everestu a kam mě povede, to nevím...
 
Dvakrát na Everest
Říká se, že máme začínat od malých věcí a postupně se pouštět do větších, ale u mne to tak nebylo. První výprava s kterou jsem roku 1935 šel, měla cíl Everest. Byl to už pátý pokus Britů na této velehoře.
 
První výprava roku 1921 se nepokoušela o výstup, zkoumala jen přístup k vrcholu a právě tenkrát se našla cesta Tibetem na severní stranu vrcholu. Šerpům, kteří znali cestu  se zdálo podivné putovat takovou velkou obchůzkou k Čomolungme. Bylo to proto, že Angličané měli povolení vstupu jen do Tibetu. Nepál tenkrát neměl otevřené hranice.
 
V roce 1922  přišla první skutečná horolezecká výprava, ve které bylo hodně Angličanů i Šerpů. Vybudovali tábory na ledovci, potom v Severním sedle a další na příkrém hřebeni nad ním. Odtud nejlepší horolezci pronikli až do výšky 8320 metrů, tedy jen 600 metrů pod vrchol a o mnoho výš, než do té doby vůbec člověk vystoupil. Později se však na svazích pod Severním sedlem spustila velká lavina a nosiče navázané na laně zasypala velká masa sněhu. Tehdy zahynulo  sedm Šerpů – bylo to největší neštěstí, jaké se kdy na Everestu stalo.
 
Čtvrtý pokus o výstup na Everest se uskutečnil až roku 1933. To bylo tenkrát, kdy jsem tak toužil jít s výpravou, ale nevzali mě.
 
Potom přišel rok 1935 a moje první příležitost.  Na výpravě bylo jen dvanáct Šerpů, ale najali mnoho tibetských nosičů, kteří se starali o muly a pomáhali skládat zavazadla v základním táboře. Přes Tibet jsme šli pomalu a hodně jsme se věnovali průzkumu.  Moje první výprava do velehor roku 1935 byla pro mne vzrušujícím zážitkem, vždyť jeho cílem nebyl ledajaký vrchol, ale sám Everest – velká Čomolugma... Nedostali jsme se výš než při minulé výpravě.
 
Stal jsem se  tygrem
Na druhý den jsme vystoupili do výšky 8300 metrů a zřídili tábor VI. Tuto výšku jsem překonal až v roce 1952, když jsme na Everest zaútočili z druhé strany.
 
Začátkem prosince jsme putovali domů přes nepálské pahorky. Everest za námi zmizel, zahalen zimními bouřkami. „Je mi velmi těžko na srdci", zapsal si dr. Chevalley do deníku, když přemýšlím o našem druhém neúspěchu. A všichni jsme cítili to samé. Ale náš smutek se mísil i s určitým pocitem tiché hrdosti. Každý den jsme promokli až do kůže. Pokud byl Everest ještě stále mým snem, byl to zlý sen.
 
Musí to být teď! Prvního března jsme měli vyrazit. Čím víc se den odchodu blížil, tím jsme byli vzrušenější. Hovořilo se teď víc než kdy jindy o možnosti zdolat Everest. Zase jsme putovali známou cestou.
 
Potom jsem zvedl zrak  k vrchům, údolím, ledovcům a vysokým štítům k Everestu, staré Čomolungme s bílým temenem odrážejícím se od bílé oblohy. A jak jsem se tak díval, na všechno ostatní jsem zapomněl. Nic na světě kromě Everestu nemělo pro mne význam.
 
„Výborně, pojďme na ni!“ zakřičel jsem. Tentokrát – sedmý – až na vrchol. Teď to stůj co stůj musí být...
 
Libor Holub
 
*) Toto jsou úryvky z knihy Muž z Everestu - autor James Ramsey Ullman - autobiografie  šerpy Tenzinga.


Komentáře
Poslední komentář: 29.05.2021  12:33
 Datum
Jméno
Téma
 29.05.  12:33 KarlaA
 29.05.  11:53 Von
 29.05.  10:31 Vesuvjana díky
 29.05.  09:56 zdenekj