ZRCADLO, ZRCADLO, POVĚZ MI...
Co je nejkrásnější věc na světě? To je otázka hodná filosofů. Napadla mě jen tak, zničehonic, právě když jsem zapínal notebook a snažil se marně vymyslet nějaký alespoň trošku inteligentní námět na fejeton. Lup a najednou mě trkne tohle! Okamžitě začínám zběsile ťukat do kláves a snažím se zachytit to, co se mi právě honí hlavou. V tu chvíli si říkám: A není to právě tohle?
Ano, nápad, to je skvělá věc. A co dál? Zvolil jsem si těžký úkol. No schválně, zkuste něco navrhnout vy. Určitě už se vám v hlavě rojí jeden návrh za druhým. Mně taky a dokonce si bláhově usmyslím, že nevypnu laptop dřív, než je všechny vyjmenuju.
Co třeba vítězství? Ta euforie po vyhraném utkání, oslavy vstřeleného gólu, pocit triumfu nad svým protivníkem po těsném a vyrovnaném souboji, který nakonec strhnete na svou stranu?
Úspěch! Další úžasná věc a je úplně jedno v čem. Ať už se daří doma, v práci nebo kdekoli jinde, úspěch je přece úspěch.
Umění nadchnout se pro nějakou věc. Zbláznit se do něčeho. Jít si za svými sny a dělat co mě baví nehledě na úskalí a nesnáze.
Mít vlastní názor a stát si za ním. Prosadit správnou věc navzdory překážkám.
Přátelé. Rodina. Pohoda. Klid. Štěstí. Zdraví. No dobře, svědomí, i láska…
Uf, už nemám sílu psát dál. Dočista mě přešla chuť, vždyť takhle bych mohl pokračovat pořád a stejně bych se konce nedobral, protože by mě pořád napadaly nové a nové věci, pro které stojí za to žít. To bych už nikdy nevstal od počítače... a vida, to je přece taky krásné zjištění, že je tolik krásných věcí kolem nás. Stačí si jich jen všímat…
Na druhou stranu bych to mohl vzít i z opačného konce. Seznam špatných věcí by zabral zrovna tolik místa… No, aspoň že ne víc. I rovnováha je pěkná.
Koneckonců, ono po pravdě, tenhle článek je pořádný nesmysl. Copak existuje něco takového jako nejkrásnější věc na světě? Jistěže ne. To nejde určit. Pro každého to je něco jiného a hlavně je těch věcí tolik, že pro jednu nelze vybrat druhou. Takže co závěrem? Svět je krásný, i když má spoustu much…
