Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Město jako Alice
 
Bude tomu patrně téměř půl století od doby, kdy jsem v některém z pražských kin zhlédl film „Město jako Alice“ s Petrem Finchem v hlavní roli. Kdyby mně někdo tehdy řekl, že se do tohoto města, v samém středu australského kontinentu, jednoho dne podívám, považoval bych ho za nevalného proroka, nechci-li říci za blázna. A přece se tomu tak stalo.
 
Můj syn a snacha, kteří se vypravili napříč Austrálií do vzdáleného Darwinu, nám nabídli, že bychom se s nimi mohli sejít na týden v „rudém centru Austrálie“, zhlédnout pověstný Ayers Rock, nyní nazývaný v řeči původních obyvatel, australských domorodců Uluru a zhruba padesát kilometrů odtud vzdálený mohutný skalní masiv nazvaný Olgas, neboli Kata Tjuta a potom se podívat do již zmíněného města – Alice Springs. (Případným cestovatelům do této oblasti bych doporučil, seznámit se s těmito domorodými názvy, neboť rozcestníky jsou označeny pouze těmito údaji). Nasedli jsme tedy jednoho sobotního rána do letadla letecké společnosti Qantas, směřujícího na letiště v Ayers Rock. Společně s námi letěl i náš šestnáctiletý vnuk Joel a šestiletý pravnuk Zachariáš (byl to jeho první let), kterým v ten den začínaly školní prázdniny. Po příletu do Ayers Rock jsme si pronajali vozidlo a ještě stejný večer jsme sledovali, společně s mnoha turisty, západ slunce nad Ayers Rockem – Uluru. Je to podívaná, která se dá jen stěží popsat, proměny barev tohoto obrovského balvanu (je 3.6 kilometru dlouhý a zvedá se do výše 348 metrů nad okolní, plochou krajinou), které se mění během západu slunce od ohnivě rudé do karmínové až do tmavě hnědé. Převážná část tohoto mohutného kamene je však ukryta v zemi.
 
Výstup na tento kámen je sice povolen, ale této radovánky jsem se rád zřekl, snad kdybych tam přišel tak před patnácti, nebo dvaceti lety. Náš syn se snachou ovšem tento „kopeček“ zvládli. Druhý den jsme se zajeli podívat na Olgas – Kata Tjuta, které převyšují Uluru o 198 metrů.
 
Po třech dnech strávených v okolí Uluru jsme se vydali na 460 kilometrů dlouhou cestu do Alice Springs. Náš syn se zbytkem rodiny volili trochu jinou, poněkud delší trasu a navštívili další přírodní zajímavost, Kings Canyon. Jedním z důvodů, proč jsme se k nim nepřipojili bylo to, že s autem z půjčovny není dovoleno jezdit po cestách-necestách, jak by tomu v tomto případě bylo. Překvapením byl náš šestiletý pravnuk Zachariáš, který dosti namahavý, šest kilometrů dlouhý pochod kolem Králova Kaňonu zvládl bez problému.

 
 
 
No a to už jsme v Alice Springs, městečku v samém centru Austálie, kde jsme zůstali čtyři dny a odkud jsme vyjížděli za dalšími zajímavostmi, které poskytuje nedaleký MacDonnell Ranges národní park. Město samo má mnoho galerií, vystavujících a prodávajících obrazy místních domorodých malířů, ale také kde jsou pochopitelně i obchody s různými, mnohdy nepříliš vkusnými, upomínkovými předměty. V ulicích tohoto města potkáváte mnoho aboriginálů, tedy abych byl politicky správný, Indigenous Australians, a kdybych se neobával, že se dopustím neodpustitelného prohřešku, řekl bych, že krásou zrovna neoplývají. Je ovšem možné, nebo spíš pravděpodobné, že já se jim také příliš nelíbím a diví se mé ženě, že si mne vzala. Charakteristickým znakem původních obyvatel těchto končin je to, že mají velice tenké končetiny, zejména nohy. Je to prý dáno tím, že si po tisíciletí, kdy v Austrálii žijí, nestavěli žádná obydlí, nanejvýše se ukryli za nějaký kámen a tam spali.

I když denní teploty jsou mnohdy značně vysoké, noční a zejména ranní teploty jsou kupodivu velice nízké. Tělo potom reagovalo na tyto nízké teploty tím, že krevní oběh se soustředil na důležité orgány a údy jaksi zanedbával.
 
 
Oblasti ve středu Austrálie se v angličtině nazývají „desert“, neboli přeloženo – poušť. My jsme měli to štěstí, že těsně před naší návštěvou přišly dosti podstatné deště a po jejich odchodu se příroda probudila ze spánku a kde co rozkvetlo a zazelenalo se. Kromě bujné vegetace bylo, k velké radosti našeho Zachariáše, vidět i velké množství různých ještěrek, mnohdy značné velikosti, goannas, skings, geckos a legless lizards. Mnohé z nich náš syn zručně „odchytil“ a přenesl dále od pro ně tak nebezpečné silnice, ovšem až poté, kdy byly řádně ofotografovány a Zachary si je pochoval. Jednu z nich, i když ne právě příliš velikou, zachránil náš syn před jistou, dokonce dvojitou smrtí, když se snažila přeběhnout silnici a nad níž již kroužil dravý pták. Ještěrka, nazývaná Thorny Devil, neboli Trnitý Ďábel nakonec našla útulek v hadím parku v Alice Springs.

 
  
                  
Po týdnu stráveném pod bezmračnou oblohou jsme se vrátili do Sydney, kde jsme byli uvítáni silným deštěm, což byl opravdu „šok“. Domů se s námi vracel pouze Zachariáš, vnuk Joel pokračuje s rodiči v cestě do Darwinu, odkud se potom vrátí letadlem domů, aby se vrátil do školních škamen.

 
Zdeněk Reich
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 20.11.2017  13:01
 Datum
Jméno
Téma
 20.11.  13:01 Vesuvjana díky
 19.11.  09:28 ferbl
 19.11.  08:41 Von Omluva a opravy
 18.11.  22:44 Marta U
 18.11.  16:23 Von