Prodloužené léto ve španělské Murcii
I když se letošní léto u nás zdárně snažilo přiblížit subtropům, do pravého středomořského klimatu mělo stále ještě poměrně daleko. Prostě – moře ničím nenahradíš a praotec Čech se zastavil na Řípu příliš brzy. A tak jsme se i letos v polovině září vydali na týden do Středomoří, tentokrát ale na západ – do španělské Murcie.
Murcia je malá, ale samostatná provincie na jihovýchodě Španělska, s hlavním městem stejného jména. Turisticky se zatím rozvíjí jen pomalu, což je poznat i na tom, že nejvíce rekreantů jsou Španělé, počtem pak následují Angličané a Francouzi. Češi jsou asi hned na dalším místě, protože Němci ani Rusové zřejmě tuto krásnou oblast zatím neobjevili! Místní středomořské pobřeží je přitom asi nejteplejší a také nejsušší na celém Pyrenejském poloostrově. Však se také nazývá Cala calida – tedy Teplé pobřeží. A pozor – to nemluvím o Mar Menoru, malé a mělké laguně, oddělené od Středozemního moře uzoučkou kosou, kde je teplota velmi slané vody ještě vyšší o 2°až °4°C. a i méně otužilí se tam mohou koupat i v listopadu!
I když jsem bohužel odlétal s menším ischiasem, bez problémů - spolu téměř se dvěma stovkami dalších lačnících po teploučkém moři (většina si vybrala právě Mar Menor) – jsme přistáli po necelých třech hodinách příjemného letu v půl desáté dopoledne na nejmenším mezinárodním letišti v Evropě v San Javieru. Za další hodinku nás autobus dovezl podél Mar Menoru a Cartageny do malého přístavního městečka Puerte de Mazzarón. Za zmínku snad stojí, že po celé té cestě je možno vidět kromě krásných scenérií vlevo i vpravo také celou řadu opevnění z různých období. Samozřejmě nejvíce těch ze třicátých let minulého století, ale i těch „protipirátských“ z období od poloviny 16. do počátku 18. století. Vojenské záležitosti však nejsou mé hobby, zcela mi později postačilo zhlédnout pár kanonů na hradbách v Cartageně. A tak se raději pokusím vylíčit náš týdenní pobyt v Puerto de Mazorrónu, což je vlastně přístav nejbližšího „okresního města“ – téměř 40ti tisícového Mazarrónu.
Mazarrónský záliv je od severu chráněn podhůřím Sierry de la Almenara, které je důlní oblastí už doby kartaginské. V samotném zálivu je více než 35 pláží a v těsné blízkosti našeho hotelu, který byl letos na jaře nově zrekonstruován, jsme měli na vybranou čtyři, jednu hezčí než druhou. Všechny jsou mělké, většinou písčité, a i človíčkové mé výšky stačí až do vzdálenosti nejméně 100 metrů od břehu! To byla sice jistá nevýhoda pro zdatné plavce, ale naopak se zde vyžili všichni další, protože voda měla kolem 25°C. a do vzdálenosti asi 30 metrů, kdy byla jen po kolena, měla určitě kolem 30°C.! Na svůj ischias jsem tak rychle zapomněl, ale vlastně jsem zapomněl i na to hlavní – v druhé polovině zde už bylo po hlavní sezóně. A tak dopoledne byly pláže téměř pusté a vždy vzorně uhrabané a odpoledne se pak koupalo jen pár desítek lidí! Zmínit také musím jednu časovou zajímavost. I když místo leží už na západní polokouli, kupodivu zde mají stejný letní středoevropský čas! Znamená to, že Slunce kolem podzimní rovnodennosti vycházelo až kolem 8. hod. a zapadalo kolem 20. hod. Nebudu provokovat a o konzumaci jídel a nápojů raději pomlčím – měli jsme all inclusive, tedy co hrdlo ráčí! Personál velmi milý. A pro zajímavost – asi po půl století jsem opět jedl telecí steak!
Na krátkých procházkách po vydatné snídani a navečer na delších, před ještě vydatnější a pestrou večeří jsme střídali směr západní se směrem východním, kde se nachází centrum Puerta de Mazzarónu. Je zde i přístav střední velikosti a na nad ním na asi 150ti metrovém návrší je velká socha Krista. Po večeři nás příjemně bavily malé děti při roztomilých diskotékách. Následné tanečky dospěláků už pro nás ale moc nebyly, i když se organizátoři moc snažili…
Asi je známo, že nejsme žádní velcí turisti, a tak na jediný zájezd jsme jeli o víkendu do Cartageny, protože zde jezdí více autobusů než ve všední den. Toto město je jedním z nejstarších ve Španělsku a založil ho mezi roky 228-221 př.n.l. kartáginský vojevůdce Hasdrubal - Sličný, (předchůdce známějšího Hannibala). Založeno bylo mezi pěti pahorky na menším poloostrově zřejmě i proto, že se v blízkosti nacházela stříbrná ruda. Brzy ale toto město dobili Římané, pobyli zde přes 600 let a už před začátkem našeho letopočtu zde bylo postaveno římské divadlo, dnes nejdůležitější archeologický klenot města. Ve vládě nad Cartagenou se pak postupně vystřídali Vandalové (od r. 425 n.l. ), Vizigóti (476), Arabové (711) a nakonec Španělé (1269).
Každá mince má dvě strany, a tak nyní přichází horší část našeho murcijského pobytu. Cartagena má dnes 200 tisíc obyvatel a tisíciletými památkami je doslova nabita. Bohužel jsme toho hned ze dvou důvodů příliš mnoho prohlédnout nestihli. Jednak jsme na to měli jen asi pět hodin a navíc mě poprvé vůbec přepadl na naších subtropických i tropických zájezdech kolem poledne „úžeho-úpal“! Přesto jsme se stihli pokochat krásnými vyhlídkami na hradbách i pohledy na nádherné domy, sochy a obrazy ve starých uličkách a na nábřeží. Ze starých tisíciletých památek jsme toho ale moc nestihli… Vřele tak doporučuji všem, ať si něco o Cartageně „vygooglují“. Jinak fůru fotek jsem dal do svých galerií.
Noc raději nebudu popisovat… Sice jsem se brzo jakž-takž zmátožil a opět se koupal. Ale asi to byla kombinace s nějakým virem, neboť můj žaludek „trochu“ stávkoval, což znamenalo v dalších třech dnech značná muka při pohledu na mé spoluhodující! Dokonce jsem si večer jako drink dával heřmánek! Bohužel na samý závěr našeho jinak báječného pobytu „navštívil“ ten „můj“ virus i mou manželku, takže si také „užila“ své… Proboha - to je nějakých teček a vykřičníků, raději budu končit!
Zpáteční let byl ještě hezčí než ten první, ale opět mi „osud“ nepřál a místo u okénka jsem opět nedostal. Aklimatizace do chladnějšího mírného probíhá nyní dobře a nad fotkami trávím snad více času než je záhodno!