Jak vstoupili jsme do NATO Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete Vladimíra podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, když Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemřel. Určitě uvítáte ještě jeho další doposud nepublikované články z nevydané knížky "I to se může stát... Aneb nevážně o vážném."
Václav Židek
***
Naštvali jsme se strašlivě! Kdo? No přece Ferda Ajnfach, jeho příbuzní, všichni Ferdové, já a naši kamarádi. Proč? Zjistili jsme, že je nás přesně tolik, jako členských států NATO, včetně těch nových! A přitom nás nikdo nepozval do Independence ve státě Missouri, kde se konala velká vstupní sláva. Dobrá, říkáme si, pozvání přijde na slavnostní ples na Hradě, také ke stejné příležitosti. Zase se na nás vykašlali! Přitom každý z nás mohl krásně reprezentovat jeden z členských států! Tak jsme si řekli, ať si všichni trhnou nohou, my vstoupíme do NATO sami a taky nikoho nepozveme!
Uspořádali jsme velkou přípravnou konferenci, kde se mělo rozhodnout, kde tu slávu uskutečníme a jaký bude program. O místě konání bylo rozhodnuto brzo: Chodíme každý čtvrtek společně do hospody „U Pytlíčků“ a bylo by od nás věrolomné, kdyby se taková sláva konala někde jinde. Dále bylo rozhodnuto, že všichni přijdou ve slavnostním černém obleku, bílé košili, pokud možno frakové, s černým motýlkem nebo alespoň s parádní kravatou, aby se za ní nemusel stydět ani Václav Klaus. Černé polobotky jako samozřejmost.
Ferda Cvajfach zajistí na laserové tiskárně vytištění malých vlaječek NATO, které si připevníme na klopu. Dále bude mít každý na obleku vlaječku státu, který reprezentuje. Pak byl ještě schválen program.
Další diskuze se vedla o tom, kdo bude mít slavnostní projev. Volba padla na Krále, protože vyššího potentáta mezi sebou nemáme. Vstupní řeči nových členů mají být proneseny v domácím jazyku.
Ferda Drajfach, představující Polsko a Ferda Fýrfach jako Maďar poněkud pobledli a vyjádřili se, že jsme cvoci. Ferda Fynffach dostal za úkol připravit k podpisu slavnostní listiny ozdobené symboly, představujícími základní atributy NATO. Navrhl, že by mohl na titulní stránku namalovat bombardér B-528 nebo Northrop-Grumman B-2 Spirit a třeba tank Abrams M1A1.
Ferda Sexfach, který ctí historii, požadoval, aby na titulní straně byly především historické zbraně: Žižkův palcát, cepy, píky, halapartny a alespoň jeden řemdih. Trochu nás tím zaskočil, ale potom jsme to vyřešili demokraticky: Řekli jsme mu, že je blbec.
Nadešel den D. Vpluli jsme slavnostním krokem k Pytlíčkům a náhodní hosté nestačili zírat, proč takoví mezinárodní diplomaté zvolili pro svoje jednání právě žižkovskou hospodu. Nakonec se ujednotili, že to bude asi kvůli utajení, a že se zcela náhodně stali svědky mimořádné mezinárodní události.
Po slavnostním uvítání dostal slovo Král. Mluvil výtečně, za jeho projev by se nemusela stydět ani Madlén Ólbrajtová. Už mluvil skoro půl hodiny a pořád jsme nevěděli, oč se vlastně jedná. Teprve nakonec nás překvapil neočekávaným sdělením, že podpisem předložených listin vstoupíme do NATO. Zvolali jsme živijó a mnoga ljeta, připili pytlíčkovským pivem, které bylo jako křen, a slovo dostali představitelé Česka, Polska a Maďarska.
Všichni už byli přinamazaní, stačili to během Králova projevu. Bylo těžko rozeznat, kdo blekotá víc, jestli Polák nebo Maďar. Nakonec jsme jim museli říct, aby toho už nechali. Hostinský, který teprve teď se odvážil pozeptat na přání, byl vyzván, aby upekl tři husy. Byl objednávkou tak spokojený, že by byl v sále uvítal i samotného nebožtíka habeškého excísaře.
Pak došlo k podpisům. Ferda Fynffach se vyznamenal! Vyštrachal někde na půdě kroniku Socialistického svazu mládeže, rudou hvězdu, srp a kladivo přelepil balícím papírem a na něm vytvořil jakousi potvoru, o které jsme usoudili, že je to jakýsi kříženec mezi bombardérem, ponorkou, obrněným vozidlem a selským valníkem včetně trakaře. Nedali jsme ale na sobě nic znát a s důstojností diplomatům vlastní jsme každý podepsali jakýsi zmatený text, který si mohl každý vykládat po svém jak chtěl.
Pak jsme setrvali v dlouhých bilaterárních i multilaterárních rozhovorech, které vždy zajímají obě nebo všechny strany. Ještě se nestalo, že bych se v některých novinách dočetl, že „a setrvali spolu v přátelském rozhovoru při projednávání záležitostí, které ani jednu stranu nezajímaly“. Nás zajímaly všechny náměty. Mluvilo se hlavně o holkách. Hojně jsme při tom popíjeli. Nakonec jsme zbaštili ty tři husy. Vstoupili jsme do NATO po česku.
Z průčelí zdi se na nás díval zvětšený obrázek. S přívětivým úsměvem Ladův Dobrý voják Švejk.
Vladimír Kulíček
* * *
Anotační foto: Radio Praha
http://www.radio.cz/de/rubrik/gesagt/alles-ueber-das-bier
Koláž: Marie Zieglerová Zobrazit všechny články autora
Ferda Sexfach, který ctí historii, požadoval, aby na titulní straně byly především historické zbraně: Žižkův palcát, cepy, píky, halapartny a alespoň jeden řemdih. Trochu nás tím zaskočil, ale potom jsme to vyřešili demokraticky: Řekli jsme mu, že je blbec. 