kterou, vždycky když čtu, tak mě nadzvedne. Mohla bych jí číst stokrát,a pokaždé stěží dočítám, i když se u ní dobře bavím. Je v ní mnoho věcí, se kterými nesouhlasím, a je v ní mnoho věcí, které mi připadají mužsky naivní, až prostoduché, ale je v ní i mnoho pravdy, což mi, jako ženě vůbec nelichotí. V každém případě mě ale nutí přemýšlet, a pokud některé z témat, které obsahuje zmíním někde ve společnosti, tak pokaždé se počáteční zaražené reakce zvrtnou v ohnivou diskuzi, až hádku. Několik kapitol jsem z této knihy vybrala a postupně je zveřejníme. Netroufla jsem si hned na začátek uvést tu „nejostřejší“, ale doufám, že se pobavíte dobře i tak.
Magdalena Vlachová
RnDr. Josef Hausmann,CSc.
Základy mužského šovinismu
Proč ženy nemají úctu k majetku
„Včera jsem při couvání do garáže zdemolovala levý blatník“, říká manželka přítelkyni.
„Až to řeknu manželovi, ten zas bude vyvádět.“
On bude vyvádět, ona ne, jenom chlap totiž na zdemolovaném autě vidí shánění opravářů, náhradních dílů a peněz. Manželka ne. V jejím životě se nic nezmění. Její život v trojúhelníku domácnost – sousedka – kancelář je nedotknutelný. Peníze na jídlo, prací prostředky a nájem má nějak zajištěny vždycky.
Ona nemá úctu k dalším hodnotám, ona nevidí litry potu, starostí a odříkání, které představují peníze na vše, co vybočuje za rámec tohoto trojúhelníku. O tom, jak se vydělá půl milionu nechce slyšet, je jí to jedno, nikdy to dělat nebude a proto snadno nazve toho, kdo toto peklo podstoupil bláznem, který na ní řve kvůli nabouranému autu.
Kdyby přišla a řekla: “Způsobila jsem tu a tu škodu, a podniknu to a to, abych ji odstranila“, chlap by neřval. Chlap řve proto, že ví, že to všechno bude muset oběhat a vyřídit sám a ona se při tom bude tvářit a la: „Za to, že mě můžeš mít, musíš holenku něco obětovat. Nejhorší je, když tohle si myslí a dává najevo megera, o kterou chlap už dávno nestojí, a žije s ní v podstatě jen ze setrvačnosti a z neopodstatněných morálních povinností vůči ní. Ženy nechápou stres z úsilí mužových podnikatelských aktivit. Neváží si jich, protože to nikdy nezkusily, ani by to nebyly schopné zkusit, a ani by neměly motivaci to zkoušet neboť by to nepotřebovaly a nikdy potřebovat nebudou. Podvědomě cítí, že se vždy najde někdo, kdo to udělá za ně, a když ne, tak klidně přešaltrují na přízemnější způsob života a pojedou dál směrem k primitivismu.
Za svého působení na střední škole jsem si všiml, že studentky nemají tak zodpovědný přístup ke studiu jako studenti. Jako by už ve svém věku věděly, že se o ně vždy nějaký blbec postará, že nikdy nedopadnou až na dno, zatímco kluci si toto nebezpečí uvědomují. Kluci vědí, že poté, co opustí domov, tak v případě, že neuspějí, nebude nikdo, komu by se mohli pověsit na krk. Nikdy neuvažují jako ženy: „Vyhodili mě z práce, byt nemám, tak se asi vdám“.
kterou, vždycky když čtu, tak mě nadzvedne. Mohla bych jí číst stokrát,a pokaždé stěží dočítám, i když se u ní dobře bavím. Je v ní mnoho věcí, se kterými nesouhlasím, a je v ní mnoho věcí, které mi připadají mužsky naivní, až prostoduché, ale je v ní i mnoho pravdy, což mi, jako ženě vůbec nelichotí. V každém případě mě ale nutí přemýšlet, a pokud některé z témat, které obsahuje zmíním někde ve společnosti, tak pokaždé se počáteční zaražené reakce zvrtnou v ohnivou diskuzi, až hádku. Několik kapitol jsem z této knihy vybrala a postupně je zveřejníme. Netroufla jsem si hned na začátek uvést tu „nejostřejší“, ale doufám, že se pobavíte dobře i tak.