Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Miroslav,
zítra Tomáš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babiččiny krabičky“


Na svoje poslední vnouče – Vendulku – jsem čekala devět let. To už byla předchozí tři vnoučata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele věnovat, jsouc už regulérní seniorkou.


Prožívaly jsme spolu dobrodružné vycházky po zahradě, kde rostlo tolik zajímavých květinek a keřů, kde se na zídce vyhřívaly ještěrky, cvrčci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky běláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým životem žije zahrada. ... "Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec"... no jistě, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dělal velký hafan – kavkazan "Loldík", Vendina chůva, dobrá víla a ochránce. To bylo panečku jiné dobrodružství než dole na zahradě. Obrovské mraveniště lesních mravenců až skoro nahoře s lesem za plotem bylo cílem výprav. "...A ploč lezou? A ploč nosí semínka? A kde mají děti?..."

 

To bylo otázek, až z nich babičce šla hlava kolem. A protože takové výpravy byly na denním pořádku, začala o nich babička spisovat pohádky. Třeba se budou líbit i vašim vnoučatům.

Mara


* * *

… o letním jablíčku


Na jedné přívětivé zahrádce, kterou sluníčko objímalo od rána do večera, rostla hned vedle statného ořešáku docela malá jablůňka se svými sestřičkami. Na podzim je pečlivě zasadili a pořádně zalili, aby jim přes zimu nic nechybělo a stromečky se mohly dobře připravit na jaro. Však se taky těšily a sotva sluníčko rozpustilo sněhovou peřinku a teplými prstíčky zahřálo půdu, ze všech spících pupenů se vyklubaly růžové jabloňové květy a obalily větvičky tak hustě, že jablůňky vypadaly jako velikánské kytice.


Naše jablůňka rozkvetla jako první a netrpělivě vyhlížela včelky, které se zatím jen pomaličku probouzely v úlu. Měla napilno, vždyť ji čekal veliký úkol – její jablíčka musela dozrát na začátku léta. Byla totiž „letní“.


Ze všech jejích dětí bylo to na druhé větvičce nejhezčí. Neschovávalo se za lístečky, nastavovalo sluníčku obě tvářičky a den ode dne rostlo do krásy. Každé ráno za ním přiletěl kamarád motýlek a vyprávěl mu, co je na zahradě nového, co mu vyzvonily modré zvonky, jak se princezna kopretina těší na svého prince, ale taky že dole na zahrádce se objevily dvě housenky, které si vyhlížejí, do čeho by se zakously. To víš, Vendulko, i na jablíčka číhá na zahrádce nebezpečí, a tak se to naše pořádně polekalo! Maminka jablůňka o takových housenkách svým dětem vyprávěla, a tak se bálo, že by se mu hladová housenka mohla zakousnout do jemné tvářičky.


Naše jablíčko bylo ale chytré, nezačalo naříkat, počkalo, až kolem letěla sýkorka, která zahradu hlídala před nezvanými hosty.


…sýkorečko milá, pěkně prosím, pomoz mi. Motýlek říkal, že dole v zahradě viděl dvě hladové housenky. Honem si je zobni, aby nedostaly chuť i na nás, jablíčka… Sýkorka ráda pomohla, měla v hnízdečku pět malých ptáčátek, která pořád jen otvírala zobáčky a čekala, co jim do nich rodiče dobrého přinesou. Takové dvě baculaté housenky jim budou určitě moc chutnat. Jablíčko si oddechlo, housenkové nebezpečí bylo zažehnáno. Pěkně se vyhřívalo na sluníčku, zrálo a sládlo a jak zrálo, vonělo čím dál víc. Když tak jednou v horkém odpoledni sladce dřímalo, probudilo je silné bzučení. Kolem něho poletovala mlsná vosa, kterou přilákala jablíčková vůně, a chystala se ochutnat sladké šťávy.


…bzzz bzzz, ty jsi ale krásné jablíčko a jsi pěkně zralé, určitě už budeš slaďounké jako med. Nic se mne neboj, jen si ti sednu na tvářičku a trošku si zobnu, ani o tom nebudeš vědět.


A když mně budeš chutnat, pozvu svoje kamarádky. Taky rády mlsají …bzzz… Ó, to bylo zlé. Jak utéct před vosou, která má rychlá křidélka a navíc pořádné žihadlo? Jablíčko si jen nešťastně vzdychlo. Nikde nablízku žádná pomoc, ptáčci jsou v tom odpoledním žáru někde schovaní…


A přece se pomoc našla! Nahoře nad kopcem se už nějakou chvíli hromadily velikánské černé mraky a chystaly se k bouřce. Do zahrady prudkým nárazem vpadl jejich věrný průvodce vítr, pročesal koruny stromů a odfoukl dotěrnou vosu dřív, než se zakousla do jablíčka. Když pak bouřka dělala svoje bububu zase někde jinde, přišla si do umyté zahrady malá holčička pro jablíčko k svačince. Pod jablůňkou natáhla ručičku, zralé jablíčko se pustilo větvičky a huplo jí do dlaně. To byla dobrota!

 

Marie Zieglerová


* * *

Zobrazit všechny články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 01.11.2013  17:48
 Datum
Jméno
Téma
 01.11.  17:48 imra/sašaL
 01.11.  16:53 Květa
 01.11.  10:45 Mara
 01.11.  09:41 Blanka B.
 01.11.  08:41 Von
 01.11.  06:24 KarlaA
 01.11.  06:18 Bobo :-)))