Putování Austrálií (8)
Pondělí 9. listopadu
Jedeme přes Larrimah, Daly Waters, Durmarra, Three Ways do Tennant Creek
Ráno v kempu běhali mladí Japonci a skákali klokani. Čtyři dívky a dva kluci - klokany jsem nestačil spočítat. V 7:00 a.m. byl kolektiv Japonců se vším hotov (ranní hygiena, snídaně, svačina na cestu, balení osobních věcí a stanu). V 7:30 a.m. se všichni narvali do fialového combíku a odjeli. Upoutali mne svou rychlou pilností a pořádkumilovností. Musím však po pravdě napsat, že pracovala jen děvčata, ale chlapci zase snědli vše u snídaně… Něco jako já nebo my…? Abych nezapomněl, to ráno se stal zázrak. Chucka probudil před sedmou ranní mobil. Volal mu z Ostravy jeho 94letý tatínek… Jak to sám dokázal toho se už Chuck nikdy nedopátral. V Ostravě o tomto telefonátu nikdo nic nevěděl včetně tatínka…
Naše první zastávka byla v Larrimah. Po cestě bylo opět neskutečného horko a sucho. Kolem cesty byly rozpadlé domky, zborcené ohrady pro dobytek, vyschlé potoky a suchá pole, větrníky studní se netočily. Ztělesněná beznaděj - já si tak představuji záhrobí nebo konec světa. U silnice stojí další z památníků doby The second WW – je to letecký motor s kusem betonu. Obé jako zbytek havarovaného letadla.
Dally Water, důležitá křižovatka na Shwy
Nissan na nás začíná rudě mrkat rezervou a Míra se začíná „hamovat“, teda zvolňuje. Nejedeme už 150, ale jenom 100 i když prázdná a rovná Shwy a síla motoru láká… Koneckonců rychlost lákala i mne, když jsem včera chvíli seděl za volantem. Potřebujeme ještě dojet 166 km do Daly Waters, přičemž tou dobou máme o rezervě našeho Nissanu (druhá nádrž), tedy alespoň já, jen velmi mlhavou představu. V Dali Waters, které je především důležitou křižovatkou s Chwy (Carpentaria Hwy) k pobřežnímu Borroloola (Carpentaria), kupujeme nejdražší naftu (162,40 centů) naší pouti a tak bereme jen 30 litrů. Nad pumpou je nápis „We hope we enjoyed your stay! No nazdar, snad to není poslední pumpa na kterou jsme narazili…
Wartime v Daly Waters
Letiště, které po cestě navštěvujeme a prosperující v 50tých letech minulého století je prázdné a pusté stejně jako koryta řek které přejíždíme.
Těsně po poledni zastavujeme u památného Stuart tree a skláníme se památce opravdového objevitele a dobyvatele centrální Austrálie, pana Stuarta! Rozhodně to neměl v roce 1862 a ještě na koni lehké! Strom je dnes už jen uschlý pahýl. I když na zarámované fotce z roku 1937 vypadá stejně jako dnes. Jak Chuck později zjistil, tak na pana Stuarta zapomněli dokonce i v LP!
The Stuart Tree i s panem Stuartem
V Three Ways je velká křižovatka Shwy s Barkly hwy (Bhwy) na východní pobřeží Austrálie. Je zde velká a nová pumpa s IS a internetem. Stavujeme se na kafe a fotíme krásné traky – vlaky (můj český překlad)! Nejdelší z nich jsem si odkrokoval – měl minimálně 50 metrů! Je to síla, zvláště pro mne, chlapce velkého světa neznalého! Na tomto místě připomínám, že Chuck v trucku projel USA z Východu na Západ…
nový track-vlack (náš překlad)
Do hornického Tennant Creek to už máme jenom kousek a těšíme se na doporučenou místní přehradu s povoleným koupáním a i noclehováním - Mary Ann Dam. Přehrada má být cca 5 km před Tennant Creek a tak před městem jedeme pomalu, oči si můžeme vyočit, ale přehrada nikde. Ve městě kempujeme v místním Caravan Park, který lze také doporučit. V kanceláři kempu se Chuck nakonec dovídá, kde se vlastně Mary Ann Dam nachází. Minuli jsme ji před vjezdem do města! Opět je na vině označení odbočky. Před vjezdem do města od Dali Water označení nebylo, ale na výjezdu směrem zpět samozřejmě označení bylo! Chuck ale stejně podezírá pana Folw, že „beztak naletěl jak my a v knize robi machra“!
track-vlack na zaslouženém odpočinku
Úterý 10. listopadu
Koupání v Mary Ann Dam, odtud jedeme k Marbles Devils a odtud do Alice Sprinte
Den začínáme koupelí v Mary Ann Dam - přehradě, kteroužto nacházíme hned při výjezdu z města zpět, směrem na Dali Water! Zřejmě místní filuta neumístil označení odbočky při vjezdu do TC, ale při výjezdu na TW. Včera jsme přehradu, na rozdíl od pana Folw, nenašli. Je to už beztak mazaný cestovatel Austrálií!
dlouho hledaná Mary Ann Dam a bez crocodills!
Po koupeli se vracíme do místního Mining Musea. Je to zakonzervovaný zlatý důl v takové podobě, v jaké zde v roce 1970 skončila těžba. Nebýt toho, že před budovou muzea stojí vystavené různé důlní mašiny, tak by to vypadalo jako na ostravských dolech v neděli! Těžní věž, pásové dopravníky, drtiče a přistavená nákladní auta v objektu dolu. Na bilboardech se dočítáme, že se zde kutalo celých 30 let a vykutalo se zde 32 tun zlata! Zlato se ostatně těžilo všude v okolí – soudíme tak později podle důlních strojů, které jsou rozesety po celém městě a jeho okolí…
Cílem dnešní cesty je koncentrovaný den „oblosti a viklanů“ – Devils Marbels. LP a na I-centrech získané prospekty či TV filmy opravdu nelhaly! Sami jsme se o tom měli možnost přesvědčit na vlastní oči!
The Devills Marbles - to vše "zrobil" Chuck Norris
Je to kamenná krása a ještě nesmírná! Na bilboardech, které jsou rozesety u každé památky po celé Austrálii se později podrobně dovídáme o geologickém původu celé oblasti. Opět v pravé poledne a v neskutečném horku jdeme po naučné stezce mezi kameny a kupami, které jsou naskládány do různých tvarů…, ale nejkrásnější jsou stejně viklany! S Chuckem fotografujeme jak „o dušu“… a najednou si ke své radosti uvědomujeme, že už víme KDO JEDINÝ MOHL! Ano jediný, kdo mohl takto přesně nasekat, uválet, ukoulet a umně naskládat kamenné válce a koule do všelikerých tvarů mohl být jen známý nejsilnější, nejšikovnější, ale i nejkladnější hrdina všech dob - Chuck Norris!
Chuck tabule
Svědectví jeho návštěvy je evidentní a my jsme šťastni, že jsme zde jako první odkryli jeho další tajemství… Kdo umí, ten zkrátka umí! Zájemci o Mistrovo „curicculum vitae“ mohou nahlédnout na jeho internetové stránky, na nichž je kusý výčet známějších Mistrových skutků a činů, jejichž seznam se stále rozšiřuje, viz náš objev!!!
dějiny Karlu Karlu
Po příjezdu do vlasti se od slovenského kamaráda dovídám, že Chuck Norris zvíťazil aj v súťaži STV 1 „O najkladnejšieho slovenského hrdinu“, a to tesne pred Jurom Jánošíkom! Ozaj? Do boha, tomu sa mi ani veriť nechce! „No toto, no, že či“?! ako vždy hovorila moja stará mama, keď sa jej niečo nezdalo či nepáčilo...
tento pohled znají po celém světě
Cesta do Alice Sprinte už byla jen jednoduchou silniční záležitostí. Ve městě samém se díky Chuckovi dobře orientujeme a tak bez váhání vyjíždíme na městský lookout. Odtud máme město jako na dlani, ale upřímně řečeno, moc mne ta města neberou.
zde se kříží Shwy a železnice z Adelaide do Darwin
Pak ještě prohlížíme městské centrum a nakupujeme ve WW. Když už chceme odjet, pojal Chuck úmysl vykonat hrdinský skutek. Náplní toho skutku byl pokus o vyfotografování polehávajících Aboriginals na trávníku u momentálně úplně vyschlé Todd River. Blesku z jeho foťáku si všiml jeden místní ohnivý hoch a holý život Chuckovi zachránil Milda, který mu pohotově přispěchal na pomoc s rozjetým autem. Vyhráli jsme o fous a jeli raději přímo do kempu. Od tehdy už vím, kde se nachází zdroj sprinterských talentů - a není to Jamajka!
Večer v kempu a u kuřete z Wollworth besedujeme s německými důchodci. Chuck a Milda opět osvědčili jazykový talent. Chuck navíc dokázal půjčit od mladých německých madchen varnou konvici a se všemi pány poté probrali vlastnosti a strategické možnosti jejich rodného města - přístavu Sasnitz. Byla to pro ně brnkačka, „bo jak maš talent, tak se neubraniš“!
Anzac Hills nad Alice Springs a mladé Němky
Středa 11. listopadu
Z Alice Springs do Hermannsburg a dál do Palm Valley
Opět jsme „na dně“ s naftou a tak po 125 kilometrech zastavujeme u pumpy poblíž Hermannsburg (H). Místní pumpař nám doplnil jak hlavní, tak dokonce i rezervní nádrž. Nevím jak to spočítal, ale nakonec nám přes protesty vrátil částku, která se skoro rovnala té, kterou jsme mu původně chtěli, podle údaje na počítadle pumpy, zaplatit! Přesněji řečeno, od sumy za naplněnou nádrž A odečetl částku za doplnění nádrže B. Pumpař tvrdil, že je vše OK a tak teda nevím, asi cítil potřebu pomoci sociálně slabším… Navíc si u něj, za pouhých 6 AD kupujeme permit do celé oblasti Meereenie Loop. Za těchto 6 AD se od něj dovídáme, že okruh je sice „hard work“, ale že stojí zato! Kolem pana pumpaře běhala malá „aboriginčata jako kuřata“… a my od té doby víme jak vypadá altruista v životní velikosti a v praxi.
putování vyschlým korytem, zbylá voda v NP West Mac Donnel
Jen 20 kilometrů ze Shwy nás dělilo od zašlé historie. Historie městečka, která začala v roce 1892 příjezdem německého protestantského manželského páru, pana a paní Strehlow do této oblasti a skončila koncem 40tých let minulého století, jejich odchodem ze světa vezdejšího… a já pevně věřím, že přímo do nebe! Z jejich pokusu o poevropštění místních Aboriginals už zůstalo jen málo.
misijní hasiči a misijní traktor ve výslužbě
missijní škola, obyvatelé missie v r. 1938
Z Aboriginal Mission zbylo jedno obytné stavení v němž je teď muzeum, dále kostel se zažloutlými fotografiemi zakladatelů a v pracovním oděných pracujících domorodců a jejich dětí – školáků. A také škola s 5ti tabulemi. U plotu opatřeného nápisem „Hermannsburg museum“, stojí jako pomníky dobové zemědělské stroje. Tak jako později ve Flinders Rangers – australském Slezsku, nebo ve Whilpena Pound mi po návštěvě zůstal jen smutek v duši nad neuskutečněnými sny poctivých a pracovitých lidí…
Kousek za Hermannsburg cesta vklouzla do koryta prehistorické řeky Finke River (LP - 100 mil. let staré) a my pomalu vjíždíme do Palm Halley.
voda v řece není, ale koupat se také nesmí
Vše co LP sliboval se splnilo do puntíku. Byla to krása překrásná! Je to desetikilometrová jízda korytem Finke River, nejstarší řekou na světě, údolím širokým snad až kilometr a s mnoha přítoky. Na bočních skalách údolí bylo zřetelně vidět působení vody a předtím snad i ledu?!…
tzv. "velbloudí vejce", údajně poslední záchrana zvěře před žízní
Písčité dno Finke River má rozeklané kamenné prahy a zvláště poslední kilometr byl pro řidiče akrobata! Tady Milda předvedl v plném lesku své řidičské umění!
Vodu jsme sice na konci PW nenašli, byla schována ve vysokém rákosí spolu s crocodills - kam se nám zrovna ten den nechtělo, ale „Mariiny palmy“ byly na svém místě! V podvečerním tichu před námi vyskákala rodinka klokanů skalních na hřebeny okolních skal a jejich odrazy by měl vidět můj bratranec Honza, slavný atletickoskokanský trenér !!!
břehy prehistorické řeky Finke River, ... na konci kaňonu Palm Valley
Celý závěr údolí byl mohutný, tichý a opuštěný. Vysoké skály kolem, palmový háj a zapadající slunce - připadáme si jako v obrovském chrámu Páně…
Výlet do tohoto údolí můžeme jen doporučit a všichni tři ho pokládáme, spolu s chrámem v Ubirr, za jeden z nejkrásnějších zážitků na naší pouti.
zde rostou slibované Mariiny palmy, koryto Finke River
Vracíme se pomalu do bush kempu na začátek údolí, kde u ohně večeříme. Menu je dnes neobvyklé: čínská polévka ze sáčku, fazole s vejci a místní chleba, na závěr kafe „na noc“!
To byl teda den!
Karel Janků
Související články: