Návštěva Národního parku Ngorongoro
a přelet na ostrov Zanzibar
Ještě než se rozepíšu o Národním parku, chtěl bych se krátce vrátit k výstupu na Kilimanjaro. Asi většina z případných čtenářů čekala na fotky z vrcholu hory. Jak jsem psal, na samý vrchol jsem se nedostal a celý můj výstup jsem absolvoval od 23hod.30min. do doby mezi 03hod a 04hod. Musíte mi věřit, že si přesný čas nepamatuji. Byl jsem tak vysílen, že po příchodu jsem sebou praštil na postel tak, jak jsem byl a usnul jsem. Navíc jsem si na focení ani nevzpomenul. Jakmile mi přátelé pošlou fotografie z vrcholu, zveřejním je.
Nejkrásnější pocit, který jsem skoro šest dnů nezažil byl, když jsem se postavil pod sprchu a umyl si zuby. Už mi ani nevadilo, že si je nemyji v převařované vodě. Lehnout si na normální postel a v teple - pocit pro bohy.
24.10. Pondělí
Přejezd auty z Aruschi do Mto Wa Mbu. Je to malé městečko nebo vesnice, kde je umístěno terárium (myslím, že jsem našel správný název), kde byli vystaveni hadi, krokodýli a želvy, kteří žijí v Národním parku, do kterého máme namířeno. Psát o této návštěvě nemá smysl. Lépe je podívat se na fotky. Pak nás ještě pozvali do muzea Masajů. Mám-li napsat pravdu, tak toto muzeum se mi moc nelíbilo. Bylo tam moc těsno a tma. Moc jsem si z toho neodnesl. Čekala nás však po prohlídce Národního parku ještě návštěva masajské vesnice. To ale předbíhám.
Bylo toho více. Byli jsme se podívat v soukromé dílně jednoho přistěhovalce ze Somálska. V dílně se tesaly a vyřezávaly z ebenu různé sošky. Návštěva byla spojena s nákupem. Poprvé jsem smlouval o ceně pomocí kalkulačky. Koupil jsem obrázky vyřezávané a slepované s banánových listů. Doma je nikdo nechce :-)
Pak jsme ještě zašli do „kavárny“ na banánové pivo. Skoro všichni ho chutnali anebo alespoň předstírali, že ho pijí. Přiznám se bez mučení, že jsem ho nepil.
25.10. Středa
Ráno konečně jedeme do Národního parku. Cestou, i v parku jsem dost fotil. Tak jenom krátce. Národní park je 26km dlouhý a 24km široký. Výška hřebenu je asi do 2000m. n.m. Jelikož je to vyhaslá sopka, je ohraničená horami. Než jsme sjeli do údolí, byli jsme na hranici NP Serengeti a Ngorongoro.
Naše návštěva probíhala v období sucha. Tráva i země byla vyprahlá. Je mi záhadou na čem se zvířata pásla. Bližší informace - v Galerii u fotek. S návštěvou jsem byl spokojen, jen jsem si říkal, jak to tam musí být krásné po období dešťů, když se všechno zelená. Ovšem musím si položit otázku, na kterou nemám odpověď - zda by tam v období dešťů projelo auto. Země je tam do červena a všiml jsem si v různých prasklinách, že je tam až 3m vrstva úrodné půdy. Tam musí být bláta, když prší!
Než jsme odjeli, pozorovali jsme a kamarád to natočil, malou příhodu. Před park přijelo terénní auto. Zastavilo a všichni vystoupili. Okamžitě, jak opustili auto a nezavřeli jedno okno, seskočil jeden opičák ze stromu. Bleskově byl v autě a vylezl se sáčkem se svačinou. Totéž provedl i v nákladní autě. Ovšem v tom autě bylo dítě v peřince. Matka pohotově do auta skočila a děcko vynesla. Obě tyto příhody jsem viděl na vlastní oči a kamarád je natočil na DVD. Pak jsem si uvědomil, proč vždy, když zastavíme, řidič kontroluje okna, jestli jsou všechna zavřená.
Tímto byl pro nás program dne vyčerpán. Ráno nás čekal opět přejez do Aruschi na letiště a odlet na ostrov Zanzibar.
26.10. Čtvrtek
Cestou na letiště jsem měl první zdravotní problém. Ještě jsem nenapsal, že jsme se spojily dvě skupiny turistů CK S.E.N.. Bylo nás celkem něco přes dvacet. Jeli jsme 5ti auty. Pěkná kolona. Mne cestou chytly žaludeční potíže. Kolona musela zastavit a počkat na mne. Na letišti to vyřídila jedna Smecta. Další problém vznikl zrušením našeho letu (pro technickou poruchu letadla), na ostrov. Místo v 13:10hod. jsme letěli v16 hod. a nějakou minutu. Dostali jsme nějaké občerstvení. Přelet byl pak bez problémů. Ubytování nemělo chybu. Dvoulůžkové pokoje se sprchou a WC. Moskytiéry, i když komára jsem za celý pobyt neviděl. Hotel na břehu moře se sladkovodním bazénem. Připadal jsem si jako v jiném světě.
Ani jednou jsem se v moři nekoupal, když pominu plavání s delfíny a šnorchlování. Proč jsem se nekoupal? Mělo to jeden důvod - velký odliv a příliv. Podle informací až 6ti metrový. Při odlivu, který začínal mez 8. a 9. hodinou prostě moře odplulo do dálav. Vracelo se někdy odpoledne. Přesně jsem to nepozoroval. Když jsme šli za lodičkami, museli jsme ujít možná 1km než jsme se mohli nalodit.
Bylo nám nabídnuto několik fakultativních výletů. Vybrali jsme si – Plavání s delfíny, cena 45 dolarů a druhý den šnorchlování – pozorování korálových útesů. Cenu si nevzpomínám, ale myslím, že to přišlo nastejno.
Při plavání s delfíny jsme vyfasovali šnorchly, nebo jak se brýle a trubice do pusy jmenuje a na nohy plovací ploutve. Měl jsem to na sobě poprvé v životě. Po cestě k lodi, asi pro šest lidí a tři lodníky, jsme nasedli a vypluli na širé moře. Houpalo to pěkně. Pátralo se po delfínech a když jsme se k nim přiblížili, tak jsme naskákali do moře a snažili se k nim přiblížit. Poprvé to pro mne byl horor. Skočil jsem do vody a nic neviděl a do trubice mi natekla voda. Málem jsem se zalkl, delfíni mi mohli být ukradení.Byl jsem rád, že jsem zpátky na lodi. Druhý pokus už byl úspěšnější. Skočil jsem už opatrněji a když jsem otevřel oči pluli proti mně dva delfíni. Jeden malý a druhý velký. Byl jsem vykulený, že jsem zapomněl i dýchat. Zdálo se mi, že se mi smějí. Když byli asi 2metry ode mne zamířili si to kolmo ke dnu. Uviděl jsem jen jejich ocásky, jak s nimi mávají. Zážitek na celý zbývající život. To však nebylo všechno. Hleděl jsem do té hlubiny, byli jsme na širém moři dost dlouho, a když jsem se podíval kde jsem, byl jsem nepříjemně překvapen. Od naší lodičky jsem byl asi tak 50metrů. Opět to nebylo to nejhorší. Horší bylo, že těch stejných lodiček tam bylo do 20ti a která je ta moje? Začal jsem plavat a i když si myslím, že jsem celkem dobrý plavec, sil mi ubývalo. Neměl jsem ploutve. Pořád se mi zdálo, že se k lodím nepřibližuji. Začal jsem být nervózní, když tu najednou se za mnou ozvalo klidné „polo, polo“ - česky pomalu, pomalu. Ani jsem o tom nevěděl, ale jeden „bubáček“ mne hlídal. Dovedl mne v pohodě k naší lodi. Pro mne tímto skončilo plavání, neboť jsem byl dostatečně unaven. Zdálo se mi, že moře je nějaké hustší než u břehu. Pak si mladí ještě užili, protože kolem nás proplouvalo šest statných delfínů.
Nu, tak se podívejme. Myslel jsem si, že delfíny odbudu několika větami, ale nějak jsem se rozpovídal.
Při odlivu jsme připluli tam, kam jsme se dostali. Do večera jsme si užívali odpočinku a bazénu. Pak večeře a spánek. Fotek moc není, protože člun byl vratký, moře hluboké a tak jsem nechal foťák raději v batohu.
Své povídání jsem chtěl původně vtěsnat do třech dílů. Nepodařilo se mi to. Přidám ještě jeden díl. Bude o šnorchlování, o kuchyni, o celkové organizaci a o cestě domů.
František Blabla