Vzpomínky na prázdninové putování
Letošní prázdniny byly na cestování docela bohaté a slíbila jsem, že se o některé zážitky podělím. Začnu cestou nejdelší, ale také nezajímavější. Rozhodly jsme se s kamarádkou, že konečně využijeme služeb cestovní kanceláře MLK - TOURS z Frýdku Místku a pojedeme na léčebný zájezd do Bardějova. Proč konečně? No to protože tuto cestovku využívá již dlouho hodně našich známých, kteří nikdy nešetří chválou na poskytované služby. Majitel cestovky pan Klabník také hodně dbá na propagaci a možná si vzpomenete, že dlouhou dobu také zde na stránkách běžela reklama na zájezdy MLK a také v časopise Seniortip informuje o svých nabídkách.
Musím potvrdit, že chvála byla oprávněná, protože všechno klaplo na jedničku a určitě všichni účastníci zájezdu byli nadmíru spokojeni. Řidič Péťa s novým klimatizovaným autobusem jel bezpečně a vždy byl připraven poskytnout jakékoliv občerstvení. Průvodkyně Milena nás zahrnovala během cesty i pobytu zajímavými informacemi a s lehkostí řešila jakékoliv i malinké připomínky. Protože cestovka sváží i rozváží účastníky z celého kraje, usmála jsem se, když jsem si na nástěnce přečetla časový rozpis zastávek na konci zájezdu pro výstup klientů, rozepsaný na minuty (třeba Ostrava 15:05 hod.). Jaké bylo mé překvapení (a klobouk dolů), že i ty minuty byly dodrženy!
Jak už to bývá z každého setkávání vznikají také přátelství. Také my máme nové kamarády. V restauraci při stolování jsme se seznámily s příjemnými dámami Martou a Květou, ostřílenými cestovatelkami, které se zmíněnou cestovkou jezdí i víckrát do roka. Jejich vitalita byla obdivuhodná. Právě na nich bylo vidět, že důchodem život nekončí, ale právě naopak nastává zajímavé období.
***
O paní Květě Rázové – klavíristce a pedagožce ti z vás, kteří v regionu čtete Sedmičku jste se už ledacos dozvěděli. Příspěvek redaktorky Sedmičky Marie Stypkové měl název Na věk nežehrají… Pro ty, kteří jej nečetli ze Sedmičky reprodukuji:
Život u klavíru
Do důchodu odešla Květa Rázlová v roce 1991. Bylo jí dvaašedesát. Jedna z nejuznávanějších frýdecko-místeckých učitelek hry na klavír po sobě zanechala řadu úspěšných klavíristů. Patří mezi ně třeba klavírní virtuos Ivo Kahánek – absolutní vítěz Pražského jara a držitel mnoha mezinárodních cen.
Žena, které přibývající léta neubírají na kráse, ale naopak jí přidávají na oduševnělosti, učí stále. „Prostě nemůžu přestat. To, že se dostanu mezi děti a mladé lidi, mě neskutečně nabíjí. Určitě je to lepší než někde klábosit se starými drbnami,“ směje se Květa Rázlová, která žije v rodinném domě se psem Aronem. „Manžel mi zemřel před osmi lety, tak jsme tady zůstali sami dva,“ říká směrem k pudlovi, který se od ní nehne (pozn. redakce ST pudlík Aron Květu doprovází i na cestách a byl samozřejmě i s námi).
Psychicky se cítí stále silná, ale stěžuje si na úbytek sil fyzických. „Nestačím už sama na to, abych udržovala barák v pořádku. Díky pomoci lidí z charity, kteří mi jezdí pravidelně uklízet, to ale zvládám, a mohu se tak stále věnovat těm, kteří o mé služby stojí,“ říká subtilní žena, která má sedmačtyřicetiletou dceru Zoru – herečku. Ta však žije se svým mužem v Německu.
Šarmantní učitelka se zaměřuje na děti předškolního věku. Učí také dospělé.
„Každý rok máme v sále zdejší základní umělecké školy večírek, na kterém si navzájem předvedeme, kolik jsme toho v uplynulém roce zvládli,“ vypráví Květa Rázlová. Dodává, že si spolu také pěkně popovídají. „Bývají to úžasná setkání,“ říká učitelka. Poslední předehrávku žáků měla letos v dubnu. „Když program skončil, vytrhla jedna moje pětiletá žákyně mamince z ruky kytici, skočila mi kolem krku a dala mi velikou pusu. To jsou momenty, které pro mě hodně znamenají a jsou tím největším poděkováním, jaké si můžu přát,“ uzavírá Květa Rázová.
***
Ale vraťme se k našemu pobytu. Velmi milý byl také Šarišský večer na kterém hrála bezvadná kapela, nabízeny byly speciality místní kuchyně a vínka bylo také dosti. No prostě rozšouply jsme se a moc dobře bavily. Marta s Květou nám líčily jak spolu vyrábějí ovocné víno. Jsme na něj pozvané, tak to se moc těšíme.
Zážitky z cest
Cíl zájezdu - Lázně Bardějov
Přiznám se, že v těchto končinách - na severovýchodě Slovenska - jsem nikdy nebyla. Bardějov v mém povědomí znamenal „nějaké“ slovenské lázně.
Jak moc jsem se mýlila. Město Bardějov je úžasné město s bohatou historií. Vůbec se nedivím, že v minulém roce se stal Bardějov vítězem soutěže o nejkrásnější slovenské město. Nachází se v regionu Šariš. Oblast byla osídlena již v době kamenné. První písemná zmínka pochází z roku 1241. Ve 14. století se město stalo střediskem obchodu s Polskem. V roce 1376 se Bardějov stal svobodným královským městem.
V roce 1986 byl oceněn prestižní evropskou cenou nadace ICOMOS při UNESCU a v roce 2000 byl jako druhé slovenské město zařazen do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Již z výše uvedeného je jasné, že v tomto městě na vás na každém kroku dýchá historie. 
V centru města jsou krásné historické stavby, brány i portály, obehnané dvojitými hradbami a Bardějov bývá často označován za nejgotičtější město na Slovensku. Na hlavním Radničním náměstí se nachází jedinečná gotická Bazilika minor svatého Egídia. V jejím interiéru se nachází soubor jedenácti pozdněgotických 
oltářů z 15. a 16. století, ze kterých jsou některé považovány za vrcholné evropské řezbářské práce. Bazilika je propojena společnou zdí s renesanční budovou městské humanitní školy. Chrám postihly v průběhu staletí mnohé pohromy, požáry a v roce 1725 i zemětřesení při kterém se zřítila věž. Postupem času proběhly mnohé rekonstrukce a opravy.
Ve zvonici věže se dnes nacházejí tři zvony. Zvon Signum - umíráček z roku 1625 a nové zvony Ján a Urban, umístěné v roce 1995 namísto stejnojmenných původních, které oba najednou v jednom roce (1990) praskly. Původní zvony se nacházejí před bazilikou. Nevím (?) říká se, že když praskne zvon, že to je nedobrá zpráva – ale Bardějov žije a vzkvétá tak věřme, že to jsou jen pověry. Na vrchol věže jsem neváhala i přes příšerné vedro vystoupat (189 schodů) úzkým točitým schodištěm na šířku jednoho člověka. Ale stálo to zato, pohled do širokého okolí byl nádherný. Výstup nahoru a dolů nebyl regulován a tak jsme se museli několikrát míjet. Bylo to
dobrodružné protáhnout se doslova tělo na tělo :-)
Uprostřed náměstí je nádherná goticko-renesanční radnice s expozicí Šarišského muzea. Na arkýři nad vchodem je jedna postava, která vystrkuje holý zadek. Holý zadek je nasměrován na protější budovu, kde kdysi bydlel rychtář. Říká se historka, že kdysi při opravě radnice byla dohodnuta smluvní cena za provedení stavebních prací. Radní se však posléze domluvili, že dohodnutou cenu nezaplatí. Rozzlobení stavitelé jim na to odpověděli právě touto narychlo instalovanou soškou s vystrčeným 
holým zadkem. Zajímavé gesto, v mnoha případech i dnes je vidět, že historie příliš nezměnila.
Za zmínku určitě mnoho dalších historických památek např. františkánský klášter s kostelem, stojící v blízkosti městského opevnění, které je nejzachovalejším obranným systémem na Slovensku. Kromě hradeb se zachovala brána a deset bašt.
***
Samotné lázně jsou situovány až 6 kilometrů za městem a tvoří samos
tatnou uzavřenou lokalitu – Lázně Bardějov. Jejich největším pokladem jsou vzácné zdroje přírodních léčivých minerálních vod. Používají se zejména na pitné kůry, inhalace a minerální koupele.
V lázních se léčí pacienti trpící nemocemi trávícího ústrojí, poruchami látkové výměny, netuberkulózní nemocí dýchacích cest, nemocí ledvin, ženskými nemocemi, nemocemi oběhového ústrojí a nemocemi po ukončení onkologické léčby.
Lázně jsou položeny v úzké dolině, rozlohou nejsou příliš veliké, ale bohaté jsou na svou 
historii a krásu. První zmínka o lázních pochází již z roku 1247. O skvělé historii svědčí mnoho dokumentů a dobových fotografií vystavených v lázeňském muzeu. Bardějovské muzeum také vystavuje interiér nejstarší lékárny v Evropě.
Významný rozvoj lázně zaznamenaly v 19. století. V té době se zde léčilo několik evropských panovníků (např. druhá
manželka císaře Napoleona – Marie Luisa, ruský car Alexandr I., nebo rakouská císařovna Alžběta – Sisi). Alžběta – Sisi při svém odjezdu prý prohlásila - přestože je mi padesát, cítím se zdravá a svěží na dvacet. Její socha se nachází v lázeňském parku a o její kráse není pochyb.
Po celém lázeňském parku jsou rozmístěny sochy řezbářů, které jsou tam zanechány po konaných každoročních řezbářských sympoziích. Zajímavá je např. socha šaška, který je svázaný provazem. Po obejití sochy jsme zjistili, že vzadu je vytesaná vtipná básnička:
Spútaná sloboda
Je to trest a či náhoda (?)
že pevným lanon spútaná je sloboda?
Já, šaso smiech som luďom dal
a zato som sa králom stal.
Nechceme králov zniel hlas ludu
A preto umlčali moju hubu.
Součástí lázní je také skanzen - Muzeum lidové architektury. Při prohlídce nám průvodce sdělil, že rozdělení republiky se mu vůbec nelíbilo, ale když už se tak stalo, že tím Slovensko získalo jedno „nej“. Skanzen se tak bez Rožnova p. R. stal největším na Slovensku. Musím říci, že je opravdu nádherný a pro mne mnohem zajímavější než skanzen v Rožnově. Při procházce skanzenem máte pocit, že se vrátil čas a že jste právě v té době. Pozitivní je také to, že kostel umístěný v areálu skanzenu je stále funkční a každý den v 17 hod. je v něm konána bohoslužba.
Expozice lidové architektury byla veřejnosti zpřístupněna už v roce 1965. Jde tedy zároveň i o nejstarší skanzen na Slovensku.
Umístěny jsou tu dřevěné stavby karpatského typu, prezentující lidovou kulturu a architekturu slovenského a rusínského obyvatelstva, žijícího na území horního Šariše a severního Zemplínu v 19. a 20. století.
Ještě bych ráda napsala o dalších výletech, místech,které jsme tam navštívili, ale to by už na vás bylo příliš. Tak pokračování příště…