Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Taioviny
Tai a 5.pád
Postupem času jsem odhalovala, že Tai nemá zvládnuté vzory skloňování podstatných jmen, a proto se jeho projevy většinou nesou v duchu „kráva tráva pásti se“. Poprvé přišla kosa na kámen, když měl v „testíku“ Tai vyskloňovat podstatná jména „noc“ a „práce“. Zkroušeně mi přinesl příslušný test k nahlédnutí. Skvěl se tam vždy 1. a 2.pád a pak už jen bezútěšné prázdno… V důsledku toho neradostného pohledu, jsem zapřemýšlela a vzpomněla si,že v mých „nadnormativních zásobách“ je také jedna Stručná mluvnice česká, neboť jsem si koupila novější vydání. A tak jsem ji Taiovi věnovala. Hned začal listovat,a když zjistil, že tam má všechno,co potřeboval, pohromadě, neskrýval své nadšení. Nicméně sotva jsme jakž takž zkrotili noc i práci, přišla další pohroma –duálové tvary částí těla. A tak v Taiově podání „děti mrkaly očičká“,“koně hrabali nohámi“ a občas nastražili i „ucha“… Ještě horší to bylo, když měl k inkriminovaným podstatným jménům přidat i jméno přídavné. Ale pak jsme přišli na zlepšovák! Když už Tai začal správně „mrkat očima“, „poslouchat ušima“ a „dupat nohama“, řekla jsem mu, že přídavné jméno se musí s koncovkou svého podstatného jména rýmovat. Taie pochopitelně rozesmálo,že se slova budou rýmovat, a rozveseleně mi sdělil, že on rýmuje pořád,ale zapomíná „kapečník“! (Mimochodem-proto také dostal ode mne k narozeninám krabici papírových kapesníků,kterou si u nás nechává, a hned po příchodu se o ni hlásí…) Zkrátka- rýmování pomohlo a Tai si je zapamatoval.
K další „havárii“ došlo, když měl Tai dávat do 5. pádu podstatná jména zakončená v 1.pádě na –ce a –ec. V tomhle chybují i mnozí rodilí mluvčí, a tak se není čemu divit,že to Tai stále pletl. Když už jsem byla bezradná, jak mu přiblížit, že pana průvodce musí oslovit „pane průvodce“, zatímco pana poslance „pane poslanče“, sáhla jsem po „těžším kalibru“. „Tai,“ říkám mu, „když se s kluky hádáte a oni ti říkají,že jsi blbec, jak na tebe volají?“ Taiovi zasvítily oči,že má legálně povoleno použít ne právě slovníkový výraz, a zahlaholil:“ Blbšééé pšecé!“ Pak se na chviličku zarazil, bylo vidět, jak mu to v hlavičce „šrotuje“, a vypálil: „ Tak to taký pitomšééé, protože se to musí rýmovat!“
Pamětníci, vzpomínejte!