Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
Krtek" a rámeček
Našeho milého Krtka nebylo snadné přelstít. Pokud si vzpomínám, v době, kdy jsem byla jeho žačkou, se mi to podařilo jen jednou.
Krtek -Chvátal si potrpěl na úpravu v žákovských sešitech, a tak když někdo z nás nějaký zápis v sešitě "odflákl", mohl počítat s tím, že po příští kontrole najde příslušnou stránku červeně přeškrtnutou a dole bude lakonicky azbukou napsáno Snóva! A protože jsme v ruštině psali do nelinkovaných (abychom se naučili používat podložky) sešitů formátu A4, nebyl tento trest právě zanedbatelný...
Jednou, bylo to před vánočními prázdninami, jsme dostali za domácí úkol napsat do sešitu rusky blahopřání k novému roku - takové to tradiční S nóvym gódom, s nóvym sčasťjem! To byla pro mne hračka, a protože už jsem se v duchu viděla někde mezi kamarády na zamrzlém rybníku, naškrábala jsem tu větičku , jak se patří... Když jsem se vrátila vyzmrzaná a zdravě unavená domů, šla jsem si nachystat aktovku na příští den. Vzala jsem do ruky sešit s domácí úlohou. Nedalo mi to a otevřela jsem ho. Teprve teď, s odstupem času, mi došlo, že úloha je opravdu přímo "namazaná" a že mne jistě čeká ono proslulé Snóva! Sedla jsem ke stolu a dumala, jak mazanici vylepšit. Nejjednodušší by bylo text přeškrtnout a napsat znovu. Jenže naše škrtání nám vynášelo Snóva! stejně tak jako odbytá úloha... Dumám, dumám, až vtom mi něco napadlo! Já přece ráda a dost slušně kreslím, tak přání přizdobím a odpoutám tak pozornost od poskakujících pokroucených písmenek. Přinesla jsem si pastelky a hned jsem se dala do práce. Modrý rámeček , jakoby pokrytý sněhovou peřinkou, v levém rohu zelená větvička se svíčkou a vánoční ozdobou, v pravém rohu pokus o zasněženou siluetu Vasilije Blaženého....a přes celý rámeček padají sněhové vločky. Se zalíbením koukám na své dílo, pak se chápu ještě pera a písmenka, která letí každé jinam, opatrně vystínuji, takže aspoň některá se narovnala... No vida! Krk dám za to, že kvůli této úloze stránku přepisovat nebudu. Spokojeně strkám sešit do aktovky a jdu večeřet. Ani mi v té chvíli nedošlo, že oprava naškrabané úlohy, kterou jsem mohla mít hezky napsanou za dvě minuty, mi zabrala přes půl hodiny.
A jak to dopadlo? Zcela podle mého očekávání! Obrázek Krtka okouzlil, odpoutal jeho pozornost od škrabopisu a já byla pochválena "před nastoupenou jednotkou". Ovšem ouha! Zdobení se milému Krtkovi tak zalíbilo, že je zavedl jako povinnou součást zápisů o významných dnech pro všechny. A tak mne ti spolužáci, kteří kreslit neuměli nebo kreslili neradi, pěkně proklínali...