Chvála konce
Všechno má svůj konec, jen jitrnice, jak je snad známo, jich má dokonce sedm! A když z posledních svých sil svého vybrakovaného mozku zapřemýšlím, tak i tento „hektoseriál“ jich bude mít vlastně také tolik! Původně jsem totiž těch chvál zamýšlel pouze šest. Potom z různých, ale nikoliv hrůzných příčin jsem „byl nucen“ pokračovat a nejprve jsem chtěl skončit u tuctu. Potom jsem se tak nějak rozjel, „sitzfleisch“ si zvykla, a začal jsem doufat, že to dotáhnu třeba až na kopu. A ejhle - ono to vyšlo a tak jsem v duchu přidával na 66, 77, 88, 99, což jsou už jistě čísla velmi lákavá a chvályhodná. Ale – stovka je stovka – a už je to tady! A jelikož a protože by se závěrečná chvála měla od těch předešlých přece jen nějak odlišovat, experimentálně se pokusím nakonec vychválit všechno to, na co se zatím nedostalo. A vezmu to pěkně podle abecedy, samozřejmě telegraficky, většinou jednou větou.
Chválím absurditu, jako rozporuplnost lidské existence, neboť bez ní by na světě byla nuda, a proto i další chvalebné věty budou často absurdní. Chválím bakterie, jakožto jednoznačně nejrozšířenější skupinu organizmů na světě. Vždyť přežijí téměř i ve vakuu a při teplotách od –270°C. po více než +100°C.! Samozřejmě jsou chvályhodné pouze ty, které jsou nezbytné pro koloběh látek v přírodě i v různých biotechnologiích. Chválím celibát, a to ze zcela sobeckých důvodů, protože na nás normální necelibátníky zbude více příslušnic něžného pohlaví a máme větší výběr. Chválím čápy, protože se čím dál tím více domnívám, že by stále ještě měli nosit děti. Chválím dálky, protože o nich se přeci dá stále tak krásně snít. Chválím eleganci, neboť přece jen je hezčí pohled na krásu než na ošklivost. Chválím fanfaróny, neboť hluboce nesouhlasím s názorem, že to jsou jen chvastouni, vejtahové a mluvkové, což jednoznačně dokázali na příklad Falstaff a Fanfán Tulipán. Chválím gigoly, neboť tančí za nás líné, kteří se tak nemusíme namáhat a můžeme se oddávat „ušlechtilejším“ činnostem. Chválím hračky, jakožto naše první učební pomůcky a jelikož těch chvályhodných hraček je nespočet, další upřesnění vzdávám. Chválím chudobu, která sice cti netratí, ale přesto tak nějak tuším, že je lepší být bohatým než chudým. Jen je třeba se k tomu bohatství dopracovat poctivě. Ale jinak prostě – blahoslavení chudí duchem… Chválím idioty, zejména ty užitečné, kteří za nás často leccos „vyřeší“ a my neidioti jsme pak vlastně z obliga... Chválím játra, zejména pak ta svá, která mě už po více než osmdesát let nikdy nezradila, ale nesmím to zakřiknout! Chválím kariéry, speciálně pak ty, při nichž nebylo třeba šplhat po zádech svých bližních ani po těch vzdálenějších. Chválím lahve, které ve svém nitru uchovávají ty nejlepší moky a mohou být i estetické. Chválím mravence, ze kterých bychom si my lidičkové mohli v lecčems vzít příklad. Chválím národy, samozřejmě pouze ty pracovité a neagresivní, za které nemusíme platit a kterých se nemusíme bát. Chválím obézní, protože ti s nadváhou, kteří se obezity nebojí, a naopak jí holdují, zcela nezištně tím hojí naše mindráky. Chválím prasata, protože se „dobrovolně“ nechávají lidskými predátory požírat, a protože bez nich by značná část lidstva vymřela.
A jelikož má písmeno P zaslouženě privilegované množstevní postavení, dodávám ještě chválu poezie, jejíž trocha – jak už dávno zjistil klasik Jiří Suchý – nikoho nezabije, a když hledáme, tak ji najdeme doslova všude, stejně jako perličku na dně.
Chválím Q, písmeno, které nás naopak díky své nečetnosti v češtině příliš neobtěžuje. Chválím razítka, neboť – ač neúředník - dobře vím, že bychom si bohužel bez některých těch kulatých často ani neškrtli, ale přesto – čím méně jich bude, tím lépe! Chválím stovku, neboť podle snad ještě alespoň známého evergreenu s Kainarovým textem – „když v kapse stovku mám, hned nevím o ní“. A mimo jiné i proto, že mě osvobodí od dalšího chválení. Chválím šotky, zejména tiskařské v novinách, protože mnohdy jsou vlastně jediným chvályhodným povyražením při naší četbě. Chválím táboráky, které krásně plápolaly a jásaly, když se k nám naše děvčata vracela, jak jsme kdysi zpívávali. Chválím úroky, samozřejmě pouze ty, jež jsou na našich účtech připisovány k dobru. Chválím vítěze, kteří nezadupou poražené do země, ale naopak jim pomáhají na nohy. Chválím písmena W a X z téhož důvodu, jako písmeno Q. Chválím Y, protože si alespoň v češtině vydobylo jistou výjimečnost. Chválím zebry, a to nejen ty na afrických savanách, ale i ty na našich přechodech, protože nám někdy umožňují i přejít. Chválím život, který je sice jeden z nejtěžších, ale zároveň i nejkrásnějších!
Vážené a milé čtenářstvo, bude se mi možná po těchto chválách trochu stýskat, ale hrdinně zamáčknu slzu v oku a uvědomím si, že život jde dál. A jak definitivně zakončit seriál chvál? No přece velmi jednoduše – vrátit se k A – tedy AMEN!
Chvála konce
Chválím bakterie, jakožto jednoznačně nejrozšířenější skupinu organizmů na světě. Vždyť přežijí téměř i ve vakuu a při teplotách od –270°C. po více než +100°C.! Samozřejmě jsou chvályhodné pouze ty, které jsou nezbytné pro koloběh látek v přírodě i v různých biotechnologiích.
Chválím prasata, protože se „dobrovolně“ nechávají lidskými predátory požírat, a protože bez nich by značná část lidstva vymřela.