Vzpomínka na strýce Pepina Není tomu tak dávno, co v našem magazínu SeniorTip vyšly dva veselé příspěvky spisovatele Jana ŘehounkaJak jsem se stal slavným v obchoďáku a Beranovo školení. Před několika dny jsem obdržel ke zveřejnění od tohoto spisovatele pro čtenáře SenioruTipu kapitolku z jeho knížky „Světlezelené chvilky s Hrabalem“.
Jan Řehounek, byl dlouholetým přítelem pábitele Bohumila Hrabala a ve své literární tvorbě se hodně tomuto známému spisovateli věnoval.
Ve „Světlezelených chvilkách...“, vylíčil v osmnácti příbězích nejzajímavější okamžiky s tímto vzácným mužem. Některé z nich s pábitelem B.H. sám zažil. Jan Řehounek byl vyznamenán za šíření dobrého jména Bohumila Hrabala tradičním oceněním Zlatý Cassius. Jinak se jeho nakladatelství Kaplanka zabývá vydáváním hlavně literatury faktu a knih pro děti.
Na závěr uvedu jeden z mnoha čtenářských ohlasů Ryszarda Borowského, námořního kapitána v. v., Jelenia Góra, v Polsku: „To bomba na jasnozielone chwile z Hrabalem. Ładna ksišżka, napisana z sercem. Zawiera ducha Hrabala i atmosferę tamtych czasów. Dla miłowników pereł Hrabala. Mam nadzieję, że nie ostatni.”
Václav Židek
* * *
Vzpomínka na strýce Pepina
Josef Hrabal, Boganův strýc Pepin, byl nezapomenutelnou nymburskou figurkou. Neprojevoval se sice tak, jak ho geniálně ztvárnil ve slavném filmu Jaromír Hanzlík – mluvil sice hlasitě a důrazně, ale neřval. V oblibě měl promlouvat k cizím lidem. Vybral si například pána a paní přecházející most, zastavil je a velmi naléhavě na ně začal mluvit. Úplně nesmyslné řeči. Chvilku trvalo, než pochopili, že to nemá v hlavě úplně v pořádku.
Bylo to někdy na podzim roku 1962, ve všední den odpoledne, kdy nymburské náměstí pulzovalo životem. Na rohu domu č. p. 14 „u Nováků“, v němž byla prodejna potravin, stál Josef Hrabal a upřeně se se zakloněnou hlavou díval se přes Mosteckou ulici na střechu protějšího domu, v němž bývala Havrdova hospoda. Občas si zaclonil oči rukou, ukázal nataženým ukazovákem...
Pochopitelně, mně to zaujalo, neboť strýc Pepin byl pro nás kluky svým chováním zajímavý. A navíc: on byl potichu! Nekřičel, ani nemluvil! To bylo nanejvýš podezřelé. Šel jsem se podívat, co to tam sleduje, ale když jsem zjistil, že na střeše nic zajímavého není, přešel jsem ulici, sedl si na obrubník a sledoval, co se bude dít.
Chvilku stál Pepin na rohu sám, pak se o dva metry dál zastavil jakýsi starší člověk se zájmem, cože to tam ten strejc vidí. Přidal se další... čtvrtý... pátý... každý se ale ostýchal zeptat se, o co tu vlastně běží. Jeden z nich dokonce „cosi“ na té střeše uviděl. „Vidíte to, tam, mezi těma dvěma komíny!“ Neupřesnil to, což samozřejmě podnítilo zájem ostatních.
Po chvilce se jeden ze zírajích lidí ozval: „A, pane Josefe, co tam vlastně je?“
Pepin Hrabal se rozhlédl, rozpřáhl ruce a vykřikl „Ty lidi sou blázni!“ a odklátil se k restauraci Na Záložně.
Pozn.: Knižní novinky nakladatelství Kaplanka: Sto padesát let železnice v Nymburce, Světlezelené chvilky s Hrabalem. Objednat si je můžete mailem Jan.Rehounek@seznam.cz nebo telefonicky na 603 238 523
Vzpomínka na strýce Pepina
Vzpomínka na strýce Pepina