Jak hledám knihu
S kolegou Bohumilem jsme se dostali v diskuzi k otázce: Jak hledat knihu ve své knihovně? Každý ji hledá jinak. On má v paměti, jak knihy kdysi ukládal, v kterých místech by asi ta která mohla být a na tu část se soustředí. Já jsem kdysi knihu také tak hledala, až mě napadlo seřadit knihy podle žánrů a podle oblíbených autorů a podle národností spisovatelů, až jsem nakonec docílila v knihovně úplný zmatek. Pak už jsem hledala knihu třeba celý den. A s věkem jsem se na hřbet hledané knihy dívala, a neviděla jsem ji. A přitom mě navíc bolely i nohy. Až jsem přišla na spásný nápad. Usadila jsem se do křesla, vzala si divadelní kukátko a v pohodě a klidu jsem hledala potřebnou knihu, kterou jsem před lety četla a potřebovala se k ní vrátit.
Kdysi za mého mládí jsem každý týden stávala před knihkupectvím frontu na novinku, kterou jsem si vyhlédla. Knihu jsem hned přečetla a předala ji ke čtení manželovi. Ten si ji vychutnal také a pak se s ni pochlubil v hospodě při pivě a sem tam se stávalo, že ji půjčil některému kamarádovi a kniha už se nám nevrátila. Takové zkušenosti s půjčováním má jistě každý. Jednou jsem půjčila své vedoucí knihu Kmotr a ona mi ji bez omluvy vrátila s utrženými deskami. Dnes už knihy nepůjčuji.
Když čtete knihu, velmi záleží na věku, kdy ji vezmete do ruky. Když ji přečtete v ten správný čas, do knihy se vžijete, berete si z ní poučení, radujete se s ní a také s ní pláčete. Jednou manžel přišel z práce a já jsem velmi plakala, on se zeptal proč a já, že Anna Karenina skočila pod vlak. Také tak srdceryvně jsem plakala, když jsem četla od Laxnesse Světlo světa. Byla jsem mladá a láska v mém životě hrála velkou roli.
Domnívala jsem se, že na ní stojí svět. Básník Ólaf Karáson, který jako obecní dítě žil kdesi při osamělém fjordu o hladu a bití, daleko od vzdělání, měl náramné štěstí, že se zamiloval, byl milován a měl před svatbou. V předvečer šel zahladit stopy minulého života, zapálit svou polorozpadlou chajdu. A když vešel dovnitř, co nevidí na podlaze, než svou epileptickou ženu, s níž se rozešel a kterou předešlý den vyprovodil daleko za hranice svého života. A to, že ji zvedl ze země a vrátil se k ní, k nemocné, bezmocné, ve mně vzbudilo nepředstavitelnou lítost, která ve mně zůstala celý život. Tak obětovat svou životní šanci, svou lásku za milosrdenství, to bylo na mě příliš. Až teď ke stáru jsem si knihu znovu našla a otevřela, a už jsem ji nemohla číst.
Tak proto hledáme ve své knihovně knihy, které nás něčím zaujaly, uhranuly, k nimž se chceme vrátit a už desítky let stojí jak vojáci v naší knihovně, že není snadné je najít. Proto mám v knihovně divadelní kukátko, i když největší štěstí v životě vidím v tom, abyste dostali do ruky knihu v pravý čas.
