Pojďme se seznámit s „Knihou knih“ – BIBLÍ. Přijměte pozvání Slavomíra Ravika a ponořte se do poselství a myšlenek v Bibli ukrytých.
V každém případě jde světově o nejvydávanější literární dílo, na němž byla zbudována kultura soudobého společenství.
Biblické texty jsou tedy součástí vzdělanosti. Pravda, otevření knih Starého zákona a vnoření se do textů, které spisovali četní autoři před tisícovkami let, není snadné. Mojžíšův zákon, kroniky dávných událostí, itineráře cest, jimiž se ubírali pustinami Blízkého východu židovští patriarchové, výroky proroků, žalmy, knihy moudrosti a básnická díla Starého zákona nesou na sobě rysy své doby, úroveň dávného myšlení. To je však jen jeden důvod, proč dvacáté století těžko vniká do dávno zformulovaných pravd a lidských zkušeností.
Druhým důvodem je sama naše doba, její charakter. Dnes je víra v Boha pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr a bájí. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu. Co nám však dává právo nazývat se věkem civilizovaným?
Jestliže se pokusíme se znalostí starozákonních zvěstí posuzovat náš vlastní svět, zjistíme, že naší době sotva můžeme jednoznačně připsat adjektivum civilizovaná - snad proto, že jsme se dokázali obout, vybavit moderními komunikačními prostředky a létat do vesmíru? Vždyť jsme přitom notně poničili přírodní i společenské vazby, v nichž jsme odkázáni žít! To byl důvod, proč jsem před časem napsal útlou studii o životě Kristově. Tehdy jsem si uvědomil, že se stejnou naléhavostí se musíme zamýšlet i nad Starým zákonem bible, nad oním dávným kmenem, z něhož vyrůstala evangelia Nového zákona a z něhož povstal Kristus sám.
První část bible stojí za toto zamyšlení už jen proto, abychom si vůbec uvědomili, čím jsme starozákonním autorům povinováni. Nevím, ale snad málokdo si uvědomí, že tyto staré texty ovlivňovaly naše myšlení a že dodnes, často mimoděk, užíváme biblickou pojmovou výbavu, i když v našich moderních obratech ztratila původní smysl. Aniž bychom vzpomněli na biblického Daniela, hovoříme o "jámě lvové". I ti, kdo jakživ nepřečetli jedinou stránku starozákonních knih, vědí, že "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" a že "kdo seje vítr, sklízí bouři". Rádi kryjeme svou pomstychtivost biblickým výrazem "oko za oko, zub za zub"... Hrnčíři mají po staletí ve znaku Adama, který byl v biblickém podání vytvořen právě z hlíny. Aniž bychom věděli o půtkách Jákoba a Ezaua, chápeme, co znamená "zaprodat se za mísu čočovice". Mluvíme o metuzalémském věku, o Kainově znamení, často uvažujeme ve stylu "po nás potopa", připomínáme si sedm let tučných a sedm let hubených, Evino pokušení, mládence z pece ohnivé, manu nebeskou, nebo tanec kolem zlatého telete ...
To jsem vybral jen několik obratů, které mi náhodou vytanuly na mysli. Generace, která neprojde lekcemi biblických dějin (a i u nás došlo k absenci této výchovy), nepochopí ani tyto obraty, ani výtvarné dějiny, během nichž velcí mistři přenášeli biblické motivy do tvrdého mramoru nebo na plátna svých obrazů.
Ten, kdo nepoznal biblické dějiny, nepochopí však ani křesťanství, a tedy ani historii našeho kontinentu, jehož největším dílem se stalo sjednocení Evropy jedním duchovním odkazem nesoucím znamení kříže...
Krom toho si bible vyžaduje naši pozornost proto, že si klade tytéž otázky, k nimž dospívá ve zralém věku bezmála každý z nás: má-li život smysl, anebo je-li pouhým přesýpáním času, v němž se - až na technické zdokonalování - nic nemění.
Bible se také ptá a odpovídá na otázku, je-li nad námi vyšší mravní princip. Bytost laxní, lhostejná, snad může z "převahy" své nevíry toto pojetí odmítnout mávnutím ruky. Je však nesporné, že biblický metr, který nás odkazuje k autoritě ležící mimo dosah našich smyslů, nám dává nový zorný úhel, nejvyšší zákon života. A zorným úhlem, jak víme, je určeno cítění, uvažování a činy člověka. Bezvěrec může pochybovat o Bohu, nemůže však popřít, že se bude lišit myšlení a konání člověka, který si uvědomuje svou nezanedbatelnou individuální odpovědnost před vyšším řádem, a že jinak bude jednat individuum, které přijme běžné praktiky našeho století, kodex živočišného boje o existenci. Nelze také pochybovat o tom, které myšlení a konání je prospěšnější životu, lidem a světu.
Je ovšem přirozené, že ve světle dvacátého století a u vědomí vlastních neopakovatelných životních zkušeností bude každý z nás vidět biblický odkaz po svém. Užijeme-li biblických slov, tedy budeme nalévat staré pravdy, víno Starého zákona, do nových měchů svých potřeb a své doby. Nechci přirozeně konkurovat ani staré dogmatice, ani novodobým vykladačům Zákona - troufám si jen po svém a při svých znalostech světa vyhledávat v Písmu léky na bolesti své doby a odpovědi na tíživé otázky přelomu dvou tisíciletí. Pro člověka našich časů budou sotva užitečné pokyny ke stavbě a rozměrům Šalamounova chrámu, obětní rituály, příkazy sedmidenního očišťování kožních chorob mimo tábor, hygienické pokyny udělované Mojžíšem židovským kmenům na cestě pouští. Některé pasáže jsou pro dnešního čtenáře také jen koloritem doby, neopakovatelnou atmosférou židovského dávnověku. Jiné statě Zákona však zůstaly řádem platným pro všechny systémy a pro všechny časy. A posléze mnohé pasáže, které relativizovaly dosah a praktiky moci a moc samu, se staly svrchovaně aktuálními teprve v nazrálém čase, dnes, kdy obraz světa zpochybnil tradiční cesty mužů u kormidla moci a kdy tedy cítíme, nebo jsme cítili břemeno svých vlád tíživěji, než předchozí generace.
Snad jsme prožívali v posledních desetiletích tíseň doby intenzivněji právě proto, že se svět nachyloval k novému řešení. Začteme-li se do Písma pod tímto zorným úhlem, pak teprve zjistíme, kde nám dávné texty mohou být vodítkem, oporou a orientací pro boje dneška. Pochopíme také, že civilizace, kterou dnes tak nepřesně definujeme, nemá nic společného s technikou, ale spíš se subtilními vazbami morálky, se vztahem solidarity mezi lidmi, s kultivací ducha, s tolerancí a snášenlivostí. Není ostatně náhodou, že nejkultivovanější bytosti schopné porozumění, málokdy hledají uplatnění ve světě moci. Na druhé straně se do těchto sfér silou svých loktů derou individua bez velké vnitřní kultury, a tedy také bez tolerance a ovšem i bez víry ve vyšší řád Zákona. Tito žoldnéři moci, trestaní Boží rukou na stránkách Písma, dodnes přísahají na své pozice a na technické pokroky planety bez ohledu na zeměpisné souřadnice... Jaký tedy div, že dva světy - svět víry a nevíry, svět pochopení a zatvrzelosti, zlo a dobro, pýcha a pokora - spolu vedou stále nekončící boj. Bible je pak jedním z válečných polí tohoto boje. Kdyby neměla dnešku co říci, kdyby víra byla jen směšným atavizmem a intelektuální zaostalostí, pak by věru sotva stála za námahu stálých konfliktů a popírání. Neiritovala by mocné, kteří ji tak často (zvláště v totalitních režimech) vytlačují na periferii veřejného života.
Nežli přistoupíme k detailnějšímu rozboru některých stále aktuálních pasáží Starého zákona, pokládám za nutné zopakovat ve zkratce dějovou osnovu tohoto díla. Představit osoby dramatu, v jejichž životních cestách se zrcadlí koncentrovaná zkušenost lidského rodu. Teprve pak se ponoříme do hlubších vrstev textu, abychom pochopili smysl a poslání řady starozákonních osobností, které se pak stanou našimi průvodci na cestě labyrintem lidského tápání. To byl ostatně úkol, který jsem si předsevzal po ukončení všech studií biblických textů. Jestliže čtenář po dočtení mé poslední stránky otevře originál, aby v něm četl po svém a ve světle vlastních životních prožitků, jako jsem to učinil já, splní se přinejmenším část záměrů, s nimiž k sepsání této úvahy přistupuji. A pomůže-li vám četba bible na cestě životem, ulehčí-li vám váš neopakovatelný lidský úděl, pak se splní i druhá polovina mého literárního záměru.
Zbývá zeptat se, JAK ČÍST BIBLI? Tento dotaz bych ovšem zpřesnil: nejde totiž jenom o četbu, ale o pochopení, a vlastně o otevření se textu biblických příběhů, úvahám, napomenutím a dramatickým událostem z velkých dějin malého národa.
Svého času jsme se s přítelem, Otcem ThDr. Jiřím Skoblíkem shodli, že jedinou naprosto spolehlivou cestou k pochopení bible je vlastně lidské utrpení. Naše zkoušky, klopýtání na životní pouti. Kdo prošel touto trasou, ten nejspíše pozná, že chápání biblických textů není jen četbou (ostatně bible není beletristickým dílem), ale také součástí našeho nelehkého údělu.
Stránky mého textu, který budete číst, byly napsány před drahnou řádkou let. Neměly tehdy šanci vyjít tiskem v tom smutném čase. Byly jen zveřejňovány na pokračování ve vývěskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Lidé si je fotografovali, opisovali a hlavně četli. S přítelem Jiřím Skoblíkem jsme tak ušetřili čtenářům pracnou přípravu, studium tisíců stran biblických textů, přičemž ani autor, ani jeho zpovědník ThDr. Jiří Skoblík netušili, nebo si nechtěli připustit, velké riziko. V případě duchovního mohlo jít o obvinění, že porušuje státní dozor nad církvemi. Což by znamenalo ztrátu státního souhlasu pro výkon funkce. A autor měl již i tak starostí s dohledem až nad hlavu.
Tak se stalo, že se ve svátcích i ve všedních dnech v chrámové předsíni scházeli lidé prostí; ale texty zaujaly i duchovní elitu, která si půjčovala kopie v sakristii nebo rovnou od autora textu. Dílo se již tehdy zdařilo.
Jiří Skoblík, který dnes vyučuje na Teologické fakultě, se dodnes těší z jednoho vzkazu. Ve schránce zanechala vzkaz telefonistka ze Šternberka na Moravě. Začetla se tak, že zapomněla na odjezd svého rychlíku do Olomouce. Chtěla vědět, kde si může přečíst pokračování. Inu teď jí můžeme odpovědět. Třebas právě na této stránce.
Jiří Skoblík však již tehdy zaplesal, neboť cílem každého teologa nebo filozofa je, zaujmout člověka tak, že alespoň na chvíli zapomene na všední starosti. Že se na okamžik přestane zabývat sám sebou, svými nákupy, jízdními řády svých spojů a svým duchem se pozvedne o poznání výš.
Text je ilustrován grafikami nazarénské školy z počátku devatenáctého století, směrem, který přejal svůj název (ovšemže ne náhodou) od biblického Nazareta. Ti, kdož absolvovali biblickou výuku v hodinách náboženství, si vzpomenou, že takto byly kdysi ilustrovány texty katechismů. A ti, kdož tyto hodiny neabsolvovali, se tak ponoří do časů a stylu svých předků.
A tak začínáme vyprávění, které je od počátku srozumitelnější bez všech teoretických příprav a slovníků. Stačí dobrá vůle, chuť vstoupit mezi vzdělané křesťany. Vyslechněte trpělivě naše, tedy biblické příběhy, a nakonec se dozvíte, co nám chtěli sdělit autoři biblických textů, jaká tajemství. Dojde i na styl vyprávění, na radu, jak by se měl malý národ poučit od dávného předchůdce, od židovského národa. Též si vysvětlíme, jak v těchto příhodách soudila bible mocenské reje, co vypráví o mravech… Zkrátka na řadu dalších literárních rozborů textu teprve dojde.
A nyní si ještě dodejme, že u jednotlivých citací biblických textů máme uvedena tradiční upřesnění. Zkratka Gn 1,3 například znamená, že čteme z první knihy Mojžíšovy, zvané Genesis (Gn) z první kapitoly a třetího verše. Což je naprosto nezbytné, budete-li se k některému výroku chtít vrátit do původního biblického textu. To hledání by jinak bylo velmi obtížné, vezmete-li v úvahu, že jen Starý zákon představuje soubor přibližně padesáti spisů nejrůznějšího ladění. Jsou tu zahrnuty dějiny židovského národa, kniha Přísloví, nastřádané moudrosti, modlitby, literární příběhy, ba i poezie. A abyste si ušetřili příští hledání, uvedeme alespoň několik běžně používaných zkratek:
kniha Mojžíšova – Genesis – Gn
kniha Mojžíšova – Exodus – Ex
kniha Mojžíšova – Leviticus – Lv
kniha Mojžíšova – Numeri – Nu
kniha Mojžíšova – Deuteronomium - Dt
kniha Samuelova – 1S
kniha Samuelova – 2S
kniha letopisů Paralipomenon – 1Pa
kniha letopisů Paralipomenon – 2Pa
kniha Jozue – Joz
spis Ezdráš – Ezd
Ester – Est
Kniha Rút – Rt
Kniha Jób – Jb
Přísloví – Př
Kazatel – Kaz
Pasáže dvanácti proroků od Izajáše po Malachiáše nesou zkratky jednotlivých proroků (Iz) pro Izajáše, (Jr) pro Jeremiáše, (Mal) pro Malachiáše… Ostatně, pořídíte-li si bibli, najdete soupis používaných zkratek hned na úvodních stránkách.
