Krajiny sopečného původu mají své kouzlo - jsou nejen krásné a zajímavé po stránce přírodovědné, ale i vděčným námětem k malování. Inspirativní jsou majestátné kužely jednotlivých sopek, celkové pohledy na dramatickou vulkanickou krajinu, ale i její detaily, jako jsou útvary utuhlé lávy a tufu, a to jak mladé, tak i staré, které po ukončení sopečné činnosti byly miliony let modelovány erozí. Právě tyto kameny, balvany, skalní bloky, stěny kráterů a lávová pole vypovídají o historii vulkanické krajiny. Zatímco geolog a vulkanolog v nich čte jako v knize, malíř sleduje barvy a tvary - nachází "podobnosti čistě náhodné", které ve skutečnosti vůbec náhodné nejsou. Maluje, srovnává a učí se poznávat krajinu víc do hloubky, pronikat do zákonitostí přírody, snaží se do obrazu vnést geologické děje a někdy i trochu botaniky, protože popel a zvětralá láva jsou základnami pro bohatý život. Zaujaly mě i rostliny, jež se uchytávají na mladé lávě.
Pro mě jsou vulkanické krajiny a rostliny, které osídlují mladé lávy, velkou inspirací k malování, a tak vám zde představím některé obrázky ze své poslední tvorby, které vás zavedou do různých koutů světa včetně našeho Českého středohoří. Přeji hezký zážitek.
Bořeň u Bíliny v Českém středohoří. Je to největší znělcový masív v Evropě, který nás zaujme svým bizarním tvarem, tak odlišným od ostatních středohorských kopců. Na jeho vzniku se podílela nejen sopečná činnost, ale i eroze, zejména mrazová, kdy se vytvořily skalní sloupy, věže a jehly.
Vesuv a pinie. Nejkrásnější pinie s širokými a plochými korunami rostou v oblasti kolem Vesuvu. Pro mě bylo novinkou, že pinie původně Apeninském poloostrově nerostly, byly dovezeny Římany z Hispánie.
Detail čedičového lávového proudu Etny. Láva na povrchu poměrně rychle chladne a vytváří krustu.
Bříza Betula aetnensis na svahu Etny. Tento druh břízy je endemit - neroste nikde jinde než na Etně.
Zaujme nás bělostným kmenem a větvemi, které jsou téměř bez kresby.
Čedičová láva se žlutě kvetoucím pryšcem Euphorbia dendroides na ostrově Pantelleria u Sicílie
Skalnaté pobřeží Mar Menor v oblasti Murcia na jihovýchodě Španělska, tvořené lávou a sopečným tufem.
Inspirováno fotografií Květy Roznětínské, jíž vděčím za poznání tohoto zajímavého koutu Španělska – viz fotogalerie
Vrchol vulkánu Oldoinyo Lengai v Tanzánii. Tato sopka vyvrhuje lávu unikátního chemického složení, tvořenou uhličitanem sodným a draselným. Tato láva má při výlevu poměrně nízkou teplotu kolem 500 stupňů, zatímco lávy ostatních sopek dosahují teploty 800 - 1200 stupňů. Popel zúrodňuje pastviny, které uživí statisícová hejna bůvolů, pakoní a dalších býložravců. Poblíž vulkánu se nachází proslulé slané jezero Natron, kde žijí obrovská hejna plameňáků.
Erupce na ostrově Nišinošima u Japonska v červnu 2017. Ostrov je vzdálený asi 900 km od Tokia. Vznikl podmořskou erupcí v listopadu 2013. Dalšími erupcemi se rychle rozrůstal a spojil se sousedním ostrovem.
Ohia Lehua (Metrosideros polymorpha) - železnec mnohotvarý na lávě vulkánu Kilauea, ostrov Havaj.
Železnec (je jich více druhů) roste jako keř nebo strom a má tvrdší dřevo než dub.
Posvátná hora Japonska Fudži (Fudžisan), je nejvyšší horou Japonska s nadmořskou výškou 3776 m a pro svůj pravidelný tvar kužele považována za nejkrásnější sopku na světě. Je velkou inspirací pro fotografy a malíře.
Dodnes existuje v Japonsku sekta, která uctívá Fudži.
