Pohled z okna Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je tak na místě, kdo chce (není podmínkou), přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na jeden zajímavý lov.
Na lišky při úplňku Byl to neobvyklý, ale o to krásnější způsob lovu lišek. Vyžadovala ta záležitost celé chlapy. Nebylo nás moc, kteří jsme to provozovali. Nemohli se zúčastnit mladí nedočkavci ani starší pánové. Stejný problém byli kuřáci a chrchlové.
Oč tedy šlo
Celá akce potřebovala k uskutečnění několik podmínek. Musela být jasná, měsíční noc kolem úplňku a co nejméně větru. Mráz nemusel být. Určitě ne mráz po denní oblevě. To potom sníh hlasitě křupal pod nohama a vyplašil by se tím celý les.
Neméně důležitou roli hrál terén. Ideální byl mírný svah. Z jedné strany kmenovina a z druhé strany odrostlejší kultura nebo prořezávková huština. Stíny kmenů byly nejnevýhodnější po vrstevnici svahu. Staří myslivci právě podle pohybu lišek dokázali určit i dobu, kdy tady kmotra pochodovala. Přeskočení přes stíny je velice nápadné. A to věděly i ony.
V lese nikdy nepanuje úplné bezvětří. Vždycky se vzduch pohybuje odněkud někam. A to se muselo bedlivě sledovat. Nikdy nesměl pohyb vzduch jít od myslivce ke zvěři. Vždycky naopak. Potom by se tam mohlo prostát několik nocí bez výsledku.
Vycházeli jsme kolem 21 hodiny z domova. Cesta zabrala půl hodinky a mohli jsme se podle pokynu nejstaršího rozestavit. Tak, abychom o sobě věděli. Bylo to velice důležité.
Po zaujmutí loveckého stanoviště bylo výhodné nejdřív vyhrabat sníh pod nohama. Ale zase ne tak, aby to mohlo být nápadné. Šlo o prevenci chladu do nohou a také nevhodnému třeba prasknutí větvičky v nejméně vhodný čas.
A jeden z nejkrásnějších lovů mohl začít. Bylo pořád na co se dívat. Ať to bylo schovávání měsíce za mraky nebo třeba padající hvězdy. Ve střehu nebyl jenom zrak. Na hodně si přišel sluch. Kdo to nezažil, nebude věřit jak daleko je slyšet padání sněhu z větviček smrčků. Právě to bylo povelem k nejvyšší pohotovosti. Flintu pěkně pomalu do ramene a snažit se co nejméně pohybovat. A zase se dostaví neuvěřitelně hlasité tepání srdce. I když se tohle jenom zdá.
Když ti Diana přeje, do padajícího vodopádu sněhu se vmísí tmavý stín a teď jen chladnou hlavu. Bezpodmínečně se musí počkat v naprostém klidu, co z mlaziny vyjde. Může to být třeba zajíc nebo srnčí. Nesmíš je splašit nějakou raplovinou. Vůbec netušíš, kde situaci monitorují další oči. Třeba opatrné kmotry. A je zase na co koukat. Zajíc pomalu poposkakuje a hledá zbytky trávy nad sněhem nebo má nějaké nutné poslání a upaluje si po svém.
Velice účinné je myškování. Ti, kteří to dokáží jen rty, mají výhodu. Hledat vábničku je přece jen víc nežádoucích pohybů. V zásadě jde o pištění myší kdesi v mechu. Přiskočí na ně od lasičky až po divočáka, sovy nevynechávaje, každý, ke komu se donese.
Obláčky páry z dechu se mění v mihotavém světle měsíce a nohy pomalu začínají zábst.
Osvobozením je, když se ze shora ozve hvízdnutí starého pána, který je dnes šéfem lovu. To už jdou i s kolegou co stál nade mnou dolů ze svahu. Polkneme trochu domácí slivovičky a vyrážíme k domovu.
Dneska nepřišla. Ale ten nádherný zážitek nočního, zasněženého lesa je naším úlovkem.