Rojení ve Včelném

Rychnovský les Včelný se včelami mírumilovnými a vhodnými i pro alergiky - nemají žihadla

Vyjděme z pověsti, jak ji zaznamenal profesor Eduard Weis: Za starodávna ošetřovali v lese Včelném u Rychnova nad Kněžnou včelaři roje včel a med odváděli královské kuchyni.

A už ti prý znali pramen u dnešní Studánky, jakožto vodu divné, léčivé moci a také ostatní rychnovští občané se o tom z vlastní zkušenosti přesvědčili. Žil v té době v Rychnově chudičký muž. Klopotnou prací si vydělával na skromné živobytí pro sebe a pro svou četnou rodinu, dřel do úpadu, až posléze těžce ochuravěl a na celém těle byl ochromen. Marně sháněl a užíval léků, jaké mu kdo poradil. Už se zdálo, že je odsouzen jenom k ubohému živoření a dlouholetému trápení svému i své rodiny. Jedné noci, po velikých bolestech, usnul a měl zvláštní sen. Zjevená postava Panny Marie jej vyzvala, aby před východem slunce smočil své tělo u Studánky. Chuďas tak učinil a brzy se uzdravil. Pověst o jeho zázračném uzdravení se rozhlásila po celém kraji. Byla tu vystavěna kaplička a na její stěnu byly zavěšeny berle uzdraveného chuďase, jako zřejmý důkaz mocné hojivosti pramene. Ty berle nám připomenou slovenské Piešťany.

Včelný bude mít včely poustevnice
Nechme se poučit: Tyto samotářky jsou poměrně málo známé, nenápadné, nežijí v rojích, ale poustevnickým životem. A protože jsme ve Včelném, kde žil známý poustevník Ivan, kdo jiný by byl vhodnějším obyvatelem než včelka samotářka, která také žije poustevnickým způsobem.

Pod hotelem Studánka jim připravili obydlí, nechce se nám říci úly. To proto, že každá včela poustevnice je zároveň královnou i dělnicí. Do vhodných dutin nanosí včelka na zadních nožkách nebo na bříšku pyl. K tomuto pylu přidá nektar a tak vytvoří medopylové těsto, na které naklade vajíčko. Otvor pak některé druhy včel uzavírají hlínou, proto jim říkáme zednice, jiné kousky lístků, těm se říká čalounice a takto pokračují, až je celá dutinka naplněná. Z vajíček se vylíhnou malé larvičky, které se živí těstem, pak se zakuklí a vylíhnou se z nich na jaře nové včelky. Po spáření včely se samečkem se může vše opakovat.

Mnohé ještě o těchto včelách samotářkách nevíme, ale v naší vlasti jich žijí desítky druhů s různými způsoby života. Jsou mírumilovné, vhodné i pro alergiky, protože nemají žihadla. Jejich chov je zcela bezpečný a přitom velmi snadný, můžeme jej svěřit i dětem. Včely samotářky nejsou nijak citlivé na pohyb lidí v jejich blízkosti, přitom jsou velmi zdatnými opylovači - starají se o opylování květin, ovocných stromů a keřů. Mezi sebou nekomunikují a tak každá včelka může opylovat jinou rostlinu.

Nejznámější jsou včely zednice. Jsou velmi vynalézavé a využívají existující dutiny a chodbičky. Mají rády suchá hnízda na slunci s orientací k jihu, chráněná před deštěm, větrem a predátory. Nejoblíbenější bývají rovné, poměrně hluboké 8 – 10 cm vodorovné a hladké dutiny, vyvrtané do dřeva o průměru 5 až 10 mm.

Nu a taková včelí obydlí vytvořila výtvarnice a dřevořezbářka Jarmila Haldová ze Sedloňova, která vlastním způsobem vyjadřuje regionální charakter lidového řezbářství Orlických hor. My viděli ve středu 16. května poslední práce na nich – vyvrtávání oněch otvorů. Přijměte tyto řádky a obrázky jako pozvánku na neděli 20. května, kdy bude na Studánce Rojení ve Včelném – den plný medu. O půl čtvrté odpoledne budou ony včelíny odhaleny.

Josef Krám