Do českých dějin uvedl Tetín a jeho mystickou zakladatelku kněžnu Tetu, po které nese i jméno, kronikář Kosmas.
I když se Kosmas v případě Tetína mýlil, je tetínské hradiště velmi staré a úzce spjato s počátky přemyslovského rodu. V roce 921 zde byla zavražděna kněžna Ludmila. Po její smrti zprávy o Tetínu na dlouhou dobu umlkají. V 13. století sídlil na Tetíně královský lovčí, ovšem na gotickém hradě. V 16. století na čas spravoval tetínskou faru známý kronikář Václav Hájek z Libočan.
Na památky je Tetín opravdu bohatý. Tři význačné kostely, pozůstatky středověkého hradu, barokní zámek i zbytky slovanského hradiště. TETÍN je památné místo z úsvitu našich dějin, které pro svou více než tisíciletou historií poutalo zájem nejen archeologů, spisovatelů, historiků, procesí věřících, ale také turistů. Obec se rozprostírá na rozloze téměř 6,5 ha. Tetín byl osídlen nejen v době hradištní, ale již od paleolitu nositeli téměř všech středočeských pravěkých a raně dějinných kultur.
Tetín táž zaujímá významné místo v počátcích křesťanství, nástupu Přemyslovců i v počátcích budování Českého státu. Z doby středověku svědčí o jeho významu a uznání i zájem českých králů, např. Přemysla Otakara II., Václava II., Karla IV., Václava IV. a dalších. Ve světě je Tetín znám pobytem a nájemnou vraždou kněžny Ludmily, pobytem budoucího vévody České země knížete Václava; z minulosti svými pěti sakrálními stavbami, třemi hrady, pobytem Václava Hájka z Libočan jako duchovního zdejších kostelů, zámkem, který byl účastníkem návštěv předních představitelů duchovního, kulturního i politického světa (např. J. Jungmann, J. Dobrovský, F. L. Čelakovský, L. Riegr, J. K. Chmelenský aj.) Tetín je také rodištěm spisovatele Václava Vojáčka.
Historický význam Tetína daleko přesahuje tuto, také přírodně nadmíru bohatou a překrásnou lokalitu. Přesvědčte se o tom návštěvou Tetína a jeho muzea. Vaši návštěvu uvítá každou celou hodinu zvonkohra části znárodnělé písně "Nad Berounkou pod Tetínem". Je součástí hodin, umístěných na tetínském zámku, který stojí přímo proti muzeu. Hodiny hrají v každou celou hodinu od devíti do devatenácti hodin.
Tajuplný Damil
Jižně od Ratinky ční do výše 396 m Damil. Jméno získal, podle pověsti, po jistém Damilovi, jehož nešťastná láska k mladé zemance Ludmile skončila pod vrcholem kopce smrtí tří bytostí, Damila, Ludmily a koně neznámého jména. Na vrcholu Damilu jsou skrovné zbytky pravěkého hradiště. Ještě v polovině 17. století, konkrétně v roce 1636, jsou v městských knihách lesy na Damilu označovány jako na Nedamilu a oblast okolo jako Nedamilí. Většina zdejších lesů a pastvin byla majetkem města Berouna. V letech 1564-1576 se lámal z lomu na damilu vápenný kámen pro přestavbu berounské radnice. Kámen a vápno z okolí Damilu a Tetína byly tak výborné kvality, že je vozili v letech 1780 - 1790 i na stavbu pevnosti Terezín. Lomy na stavební kámen proslul i Kosov. Z jeho útrob byla v roce 1803 vybudována silnice z Berouna do Králova Dvora, jejíž trasa se dochovala do dnešních dnů.
Zlatý kůň
je svou nadmořskou výškou 475,3 metrů jedním z nejvyšších bodů Českého krasu. Je budován devonskými vápenci, které jsou proslulé hojností nalézaných zkamenělin. Z největší části se jedná o čisté bílé vápence koněpruské - tvoří zkamenělý útes obdobný těm dnešním. Jeho jádro je odkryto přímo ve stěně Císařského lomu, který tvoří západní okraj návrší Zlatého koně. Na vápence koněpruské nasedají ve vyšší části Zlatého koně narůžovělé deskovité vápence suchomastské a samotný vrchol je tvořen vápenci acanthopygovými. Na Zlatém koni lze na několika místech pozorovat jak mladší vápence vyplňují rozsedliny ve starších vápencích vzniklé tektonickým neklidem během usazování vápenců - tzv. neptunické žíly. Jednu z takovýchto žil je možné vidět přímo ve skále na vstupní části do Koněpruských jeskyní. Ze severní strany vrchu je tento sled vápenců ukončen tektonickou poruchou - tzv. Očkovským přesmykem a severněji se vyskytují méně odolné silurské horniny, které byly více erodovány než devonské vápence. Na samotném vrchu Zlatého koně je patrné zkrasovění devonských vápenců a to zejména mísovitými závrty. Z vrcholu Zlatého koně se také návštěvníkovi naskýtá nádherný rozhled do okolí. Pohledem do okolí se také projeví různé geologické struktury v širším okolí. Vrchy v blízkém okolí jsou tvořeny zvrásněnými horninami silurského popř. i devonského stáří. Při pohledu směrem k Berounu a Královu Dvoru je patrná kotlina, která vznikla díky erozi neodolných hornin vyššího ordoviku. Za touto depresí se táhnou hřebeny, které jsou tvořeny též ordovickými ale o něco staršími velmi odolnými křemenci. Opačným směrem (k jihu) jsou vidět obdobné deprese a za nimi hřebeny Brd, které jsou především tvořeny odolnými horninami spodnokambrinského stáří. Zde je tedy pozorovatelný názorný příklad jak se geologická stavba velmi výrazně podílí na výsledném vzhledu krajiny.
Území Zlatého koně bylo ve středověku zalesněné. Odlesněním a intenzivní pastvou došlo k ústupu původních společenstev a nástupu teplomilných a suchomilných druhů rostlin. Na konci 19. století byly části návrší znovu zalesněny za použití cizích druhů dřevin - jihoevropská borovice černá a modřín opadavý. Původně zde rostly duby, habry a lípy. Dnes tu lze zastihnout celou řadu chráněných druhů rostlin ale i živočichů.
O pasáčkovi
Ke Zlatému koni se také již hromadu let váže pověst O pasáčkovi. Ta praví, že pasáček pásl na kopci ovečky a všiml si, že z jedné díry nedaleko od něj začíná odkud si ze země stoupat kouř. Protože to byl chlapec nesmírně zvědavý, tak vlezl dolů a tam uviděl zarostlého muže a spoustu mincí. Pasáček pár mincí dostal, ale musel slíbit, že to, co viděl nikdy nikde nepoví. Jenže hned jak vylezl ven, utíkal dolů do vesnice a tam tajemství vyzradil. A tak se vesničané vydali na kopec hledat poklad a protože nenašli vstup do podzemí, pomysleli si, že si z nich pasáček vystřelil. A tak mu peníze sebrali a ještě ho pořádně zmlátili, aby si z nich příště nedělal legraci. Po objevení jeskyní se ukázalo, že pověst nemusí být výplodem lidové fantazie. Penězokazecká dílna v jeskyních byla a komín vedoucí do jeskyně je dnes přikryt poklopem nedaleko vrcholu Zlatého koně.