Listopad 2017
Rok 2017 spěje ke konci a to vždy přináší myšlenky co vše se již událo a to nejen v tomto roce.
My jsme již v září zavzpomínali na 49 let prožitých v Austrálii. V českém domově jsem žila třicet let, můj manžel 33 let a náš syn, který právě v tomto měsíci listopadu oslavuje 56 narozeniny, žil v Praze jen pár let než byl čas začít chodit do školy.
Měli jsme v Austrálii od začátku štěstí na milé sousedy, kteří se snažili nám rozumět i bez naší znalosti angličtiny.Tedy angličtinu jsme během těch let zlepšovali a věříme, že také vylepšili. Ale i bez té nutné komunikace, sousedé byli stále milí a přátelští i přesto, že jsme se postupně stěhovali do jiných čtvrtí v Sydney. Však někteří z nich byli také emigranti.
K nejbližším přátelům nás ale přivedl náš syn. Když se v patnácti letech seznámil přes spolužáka se svou nynější manželkou, s kterou mají tři děti, tedy naše vnoučata a také již jejich tři vnoučata a naše pravnoučata. Rodina se nám krásně rozrostla.
Jak to tedy začalo ?
Když před dosti lety syn přivedl tehdy svou australskou dívku k nám na oslavu Štědrého večera, tak jak jsme to slavili celá léta v Austrálii, byla naprosto nadšená a zeptala se, zda příští rok bychom mohli pozvat její rodiče. Okamžitě jsme souhlasili, oni opravdu přišli a my jsme byli hned pozvaní na oslavení Christmas Day do jejich domu. A tak to již zůstalo. Prostě nás přibrali do rodiny. Však ta jejich je dosti veliká a stále větší, vždyť vychovali šest dcer. I jejich pravnoučata nás oslovují jako ta naše – babi a dědo. Alespoň to mohou trochu rozlišit, však těch „nany“ a „grandpa“ mají již v rodině dost.
Myslím, že rodina naší snachy si možná ani plně neuvědomila, co to připojení do rodiny, víc než přátelství pro nás znamenalo.
Dnes je to tak samozřejmé, že na žádné oslavě rodiny nesmíme chybět.
Naše vnoučata a také nejstarší pravnuk pochytili od nás pár českých slov a se snachou se oslovujeme „ahoj holka“. Líbí se nám to a také její maminka, má velmi blízká kamarádka mě tak zdraví. Já ovšem ji také.
Že bychom mohli být té Austrálii ještě blíže ?
Naše vnučka, které je již 33 let má se svým bývalým spolužákem z gymnasia již tři děti. A ten její manžel, otec tří našich pravnoučat je jeden z potomků známého domorodého kmene Murawari, hraje výborně na didgeridoo a učí tak hrát i oba své chlapce.
Ale to ještě není všechno. Před dvaceti lety se náš syn dokázal postarat o syna svého kamaráda, který i s manželkou propadli drogám. Letos je mu již třicet let, je ženatý a mají malého chlapečka. Také pro ně jsme „babi a dědo“. Patří do rodiny, tedy i k nám. Takže máme vlastně čtyři vnoučata a čtyři pravnoučata.
Náš český domov a ty pravé české kořeny na které nikdy nezapomeneme, máme bohužel velmi daleko, ale v Austrálii jsme s celou rodinou opravdu doma.
.JPG)
.JPG)
.jpg)