Úspěšný nákupčík
Pevně doufám, že prohlášením, že jsem v jádru velice hodný člověk s dobrým srdcem, nevzbudím v čtenářích představu, že jsem ve skutečnosti hrdopych, který si nevidí na špičku nosu.
Co mne přivádí k mému výroku je to, že rád působím lidem radost. Samozřejmě, že především sám sobě a to nákupem tisíců věciček, některých nehorázně drahých, některých levných, ale většinou zcela nepotřebných, avšak tvrdě usmlouvaných na ceně. Moje vášeň dělat si radost mně vysloužila přezdívku ‘Dědek nákupčík.’ Jelikož jsem důchodce, který má času nazbyt, tak od rána do večera bloumám po obchodích střediscích a slídím, čím bych mohl odlehčit peněžence a zpříjemnit si život.
Krajně nepříjemná zima v Melbourne, kdy je uplakané počasí a duje vítr z ledového jihu, mne naplňuje touhou koupit věci, které by mě během nekonečné zimy alespoň trochu zahřály. A již sliním špičku tužtičky a do nákupního notýsku pečlivě píši, co koupit: flanelové pyžamo, termální prádlo jako rybano pro brankáře, bačkory z beránčí vlny, beranici, palčáky a elektrickou dečku na matraci. Mám velké štěstí, že mně žena Máňa s láskou uštupovala vlněný, tak zvaný ‘Peter heater,’ který nás, pány, v nekřesťanské zimě zahřeje. Nevadí, že se sekla s velikostí. Dopředu si vždycky mohu nacpat noviny! Jistě mne během nákupů napadne mnoho jiných věcí, které z mizerných osmi stupňů nad nulou učiní teploučkých dvacet osm.
Nákup je vlastně jedna velká, vzrušujíci hra, něco jako ‘Člověče nezlob se!’ Tuto hru o získání slevy hraji rád hlavně s mladými a krásnými prodavačkami, které svým škemráním o lepší cenu zmátnu tak, že se nakonec slitují a já si domů odnesu bagančata o 30% levnější než byla původni cena.
Za léta smlouvání jsem si vyvinul spolehlivou metodu, jak fikaně na prodavající personál zaútočit a smlouvání úspěšně zakončit. K tomu mně především pomáhá znalost lidí a úlisné chování. Tak například, když mne obsluhuje nevzhledná, tlustá babice, tak ji kradmo řeknu, že kdybych nebyl už padesát let šťastně ženatý, tak ji pozvu na kafe. Samozřejmě, že jí to dělá dobře i přes můj sešlý stav a o slevu se ani škemráním nemusím ponižovat. Na druhé straně, vidím-li nasupeného prodavače, z jehož vzhledu lze usoudit, že bych neuspěl, tak v obchodě okouním třeba hodinu, než je vystřídán někým jiným. Ke zdárnému nákupu také většinou pomůže, když vám prodavač řekne cenu, načež protočíte panenky a opovržlivě zamumláte “You must be dreaming!” (to se vám musí jenom zdát.) Na to se na podpatku otočíte a rázným krokem vyrazíte k východu. Jde-li o věc opravdu drahou, svým opovržením dosáhnete toho, že vás horlivý prodavač pronásleduje a zachytí vás, když se chystáte nastoupit do auta. Tam vám předá radostnou novinu (na kterou samozřejmě čekáte) že cenu může specielně pro vás lehce upravit tak, abyste byl spokojen. Je nutné v tomto případě dělat trochu drahoty. Prodavači krapátko naštvaným hlasem řeknete, že vám plýtvá čas a dodáte, že měl cenu upravit, když jste byl v obchodě. Pak se, již za běhu motoru. přece jenom jakoby neochotně necháte přemluvit. Zpátky v obchodě nesmlouvavě smlouváte, předstíraje lhostejnost. To je velice důležité. Vy vlastně na koupi foťáku vůbec nebazírujete, ale když bude cena přijatelná, tak ho koupíte. Prodavač se bude moci přetrhnout, aby vás cenou uspokojil, hnán vidinou finančního bonusu, který v případě prodeje dostane. Takže aparát, o kterém jste měsíce snil, se přece jenom nakonec přestěhuje z regálu obchodu do vašeho vlastnictví. A to za cenu, kterou byste stěží dostal jinde.
Vůbec nejraději, kromě utrácení peněz za různé nepotřebné věci jako alkohol, kupuji auta! Bohužel toto není na dením pořádku, protože koupě automobilu je pro důchodce přece jenom drahá záležitost. Zde zvláště záleží na každé ušetřené bankovce.
Nejdříve je naprosto nutné získat svolení své ženy. V tomto případě váš úspěch bude hlavně záviset na vaší prohnanosti. Ženě musíte nabulíkovat, že vaše tři roky staré auto je už tak dobré jen do sběru, protože je děsně zastaralé a sežrané rezem. S vážnou tváří podoktnete, že ji milujete natolik, že nebudete přece riskovat její život jízdou v auťáku, který má najeto 35 000 kilometrů, brzdy v čudu a opravy hrozně drahé. Upozorňuji, že na manželku většinou neplatí vaše ujišťování, že nemá cenu jít do penálu s penězi, které jsou vám pak platné jako mrtvému šála. Tuto pochybnou strategii nikdy nepoužijte, protože je jasné, že vám vaše milovaná žena dá přednášku, že je nutné myslet na děti a na vnoučata, která se musí finančné zabezpečit!
Vůbec nejlepší postup je prostě nový auťák koupit, přivézt ho před dům a nic nečekající mámu překvapit hlaholem, že jste jí koupili dáreček a to jenom proto, že ji strašně milujete a koupí jenom stmelujete váš neutuchající, vřelý vztah k ní. Vtip je v tom, že nad vaším prohlášením zjihne, začne potlačovat příval slz rychlým promrkáváním víček a koupi vám alespoň na pár dnů promine. Další výhoda je, že vám auťák jen tak lehce nemůže omlátit o hlavu…
Samotná koupě automobilu je vlastně opět jenom hra, kterou vy hrajete s prodavačem. Jako ostřílený nákupčík vím, jak daleko až mohu jít se svým prohnaným přístupem k docílení ceny, kterou jsem ochoten zaplatit. Ano, je záhodno se uchýlit i k drobným lžím, jako například, že již několik týdnu sledujete ceny a víte, že jiný dealer je ochoten vám auťák prodat za hubičku. Pak vysvětlíte, proč jste právě zde. Je to tím, že chcete podpořit místní byznys a že to máte blízko k servisu.
To, že utrousíte slovo ‘servis’ zapůsobí, protože na tom vás dealer později nejvíce oškube. Vy však víte docela dobře, že se jejich servisu vyhnete na sto honů, protože si budete dávat auto servisovat u známého. Člověk si musí uvědomit, že úlisný prodavač aut vám mermomocí auto prodat chce, protože má z toho peníze. Jak často jsem během vyjednáváni sebral svých pár švestek a opouštěl autosalon jen abych byl pronásledován prodavačem až na ulici, kde mne přemlouval, abych se vrátil! Tento manévr samozřejmě udělám během smlouvání téměř pokaždé. Když mně nakonec po velkých tahanicích předloží cenu, která mně vyhovuje, k úděsu prodavače prohlásím, že si cenu musím prodiskutovat s manželkou. Není divu, že toto prohlášení obchodníka emocionálně zdevastuje, protože, co se týká této strategie, nejsem jediný, kdo jí použije, aby se koupi vyhnul. To, že mne začne tiše proklínat a v hloubi duše nenávidět, mně nevadí.
Příští den přijdu a chvějícímu se prodavači zachmuřeně oznámím, že mně žena dala příkaz auto nekoupit, pakliže z ceny nestrhne dalších $500 a nepřihodí koberečky, ochrany světel a další prkotiny, o kterých vím moc dobře, že každý dealer je ochotný toto zdarma poskytnout, jen aby se konečne auta zbavil.
Prodavač se bude samozřejmě kroutit jako had. Několikrát odběhne kamsi do zákulisí můj návrh jakoby projednat se svým nadřízeným (což je pro změnu finta z jeho strany,) aby se za pár minut s nešťastným výrazem vrátil a řekl, že je ochoten srazit $250 ale ne $500, protože by tím pádem firma přišla na mizinu. Koberečky a další požadované věci však že dostanu.
V tu ránu začne moje divadýlko zvedáním se ze židle a mířením k východu autosalonu. A to zapůsobí! Jako ostatně pokaždé! Třesoucí se prodavač bude na kolenou prosit, abych měl s ním strpení. Bude poukazovat na rodinu, hladové děti, na alimenty, které musi platit. Nakonec prohlasím, že pakliže přistoupí na můj návrh, na místě auto koupím. A před nosem téměř omdlévajícího prodavače zašermuji šekovou knížkou. Ten nakonec souhlasí, s ulehčením si otře zarosené čelo, potřeseme si pravicemi na zdárně ukončený prodej a auto je doma!
Po přečtení těchto řádků je těžko uvěřit, že spokojenost je na obou stranách. Každý v tomto vystoupení sehrál dobře svoji roli. Je nabíledni, že na mně dealer vydělal. Jinak by mně auto neprodal. Ale jistě jeho zisk byl menší, než když by jednal s nějakým zelenáčem, který neví, jak na to.
Přiznám se, že koupě auta je pořádná fuška, ale tím sladší je pocit vítězství. Na váš blažený pocit vám může nalít studenou vodu jenom vaše manželka, když vás potrestá tím, že se s vámi rozvede! Ještě horší než to je, když vám zbrusu nové auto naboří! To už přestává jakákoliv legrace!
Moje žena Máňa mne však miluje natolik, že by se se mnou k vůli útratě nějakých mizerných $60 000 přece nerozvedla! Fakt tedy je, že nadává jako špaček a na mou hlavu se sypou výhrůžky, že mně nebude vařit moje tolik oblíbené jídlo jako buřta s cibulí a že mě přestane každý večer ukládat do postele za tichého zpěvu ukolébavek. Ale jsme přece chlapi, tak se to dá vydržet.
Tutututututu. Zvuk klaksonu donutil ženu Máňu přede dveře.
„ Máňo, podívej se, co jsem ti, holka, koupil, protože tě hrozně miluju.“
Ivan Kolařík
