Co je to nejdražší co máme?
Jistě, to je lehké uhodnout, nejcennější co máme je naše rodina. Poznáváme to hlavně, když jsou školní prázdniny. Bývávala u nás na prázdniny naše vnoučata, která jsou ale dnes již dospělá a nyní jsou tedy na řadě již tři pravnoučata.
No a právě jsou opět školní prázdniny. Jako prababička a pradědeček tři ty malé najednou nezvládneme, tedy když například trvají na tom, že u nás chtějí zůstat alespoň dva dny, tedy také s přespáním. První na řadě byl tentokrát ten nejstarší pravnuk, kterému bylo začátkem června již dvanáct let.
Máme tři ložnice a o dvě z nich jsme se s manželem pěkně podělili, takže ho nemusím rušit mým častým nočním vstáváním.
Do mé ložnice většinou žádný z těch pravnoučat nechodí, není tam pro ně nic moc zajímavého. Láká je spíš pokoj, kde jsou počítače. Tedy ten manželův počítač a také ten můj. A potom pokoj, kde je piáno. Ne bohužel na něj nehrají, jenom brnkají.
Nevím, co tentokrát toho dvanáctiletého Zachariáše do mé ložnice vlákalo, tedy dveře byly otevřené, nevloupal se tam.
Najednou ale za mnou přišel do kuchyně a povídá :
„Babi, sluší se to, abys měla v ložnici nahatého mužského?“
Docela jsem se vyděsila, snad tam někdo vlezl oknem?
Když jsem do ložnice se Zachariášem vešla, tak jsem ty jeho obavy hned pochopila.
Snacha se synem mně z jedné z jejich cest přivezli ne příliš povedenou kopii Michelangelova Davida, asi 30 centimetrů vysokou. Dárek je dárek, postavila jsem tu sošku tedy na jednu skříňku v ložnici.
Tak jsme si se Zachariášem sedli a já jsem mu začala vyprávět o Goliášovi a Davidovi.
Chvíli opravdu poslouchal, potom se zvedl, znovu se na sošku podíval a vítězně vykřikl:
„Já to vidím, má přes rameno ten prak! Babi, kde je moje bible?“
Že si ještě po dosti letech na tohle pamatoval, to mě potěšilo.
„No ta tvoje „My first Bible“ Zachariáši je stále tam, kde bývala.“
Hned si pro ni běžel a četl.
Totiž tak, když Zachariášovi bylo asi čtyři nebo pět let a spával u nás velmi často i několikrát za týden a já jsem mu čítávala, většinou než šel spát, právě z té jeho dětské bible, kterou jsme mu koupili.
Nyní tedy po značně dlouhé době u nás přespával a takové milé překvapení. On si to ještě pamatoval.
Ale vyvázla jsem z toho přece jenom dobře. Prababička přeci může mít v ložnici sošku Davida, no proč ne i když je nahatý.
 - Copy.jpg)