Střípky z mocnářství
vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…
* * *
Tereziánsko-josefínské reformy
Není v mých možnostech podrobně a přesně popisovat obsah všech reforem. Zdá se, že už Marie Terezie, jako mladá panovnice si uvědomila potřebu zásadních správních reforem ve své říši a její syn Josef jí byl nejen dobrým pomocníkem, ale i partnerem. O správu země se zajímal opravdu zevrubně a fundovaně.
První zásadní reformy vypadaly takto:
1749- začátek tereziánských reforem - správa, vojenství, vzdělávání
1769- Právní reforma - Codex Theresiana a Constitutio Criminalis Theresiana
1773- zrušení jezuitského řádu
1774- Všeobecný školní řád
1775- Robotní patent - zmírnění roboty
1776- zrušeno mučení
K tomu jenom dodám, že oba kodexy , velmi zjednodušeně řečeno, zaváděly civilní a trestní právo jako dvě odlišné disciplíny. Připomenu ještě, že v té době se ještě vycházelo z presumpce viny a k dokazování patřily i ordály a tortura. Tortura bylo, stručně řečeno, mučení, které zrušila ještě MT. Ordály byly boží soudy. Zatímco dnes platí presumpce, tedy předpoklad, neviny až do chvíle, kdy je obžalovaný pravomocně odsouzen, tenkrát platil opak. V praxi to znamenalo, že kdo byl obviněn, musel sám dokazovat svou nevinu. A k tomu také sloužily ordály, tedy boží soudy. A tak obviněnou z čarodějnictví svázali a hodili do řeky, když vyplavala, byla nevinná. Asi si sami spočítáte, jakou měla šanci. Ostatně, kdo viděl skvělý film režiséra Vávry, natočený podle Kaplického románu Kladivo na čarodějnice, ví, o čem píšu.
Zase velmi zjednodušeně připomenu, že vlastně od Marie Terezie se traduje rozumná tradice, že stát a obce se starají o hospodářské zajištění škol, ale o kvalitě výuky rozhoduje a kontroluje ji stát, který k tomu účelu zřizuje různé školní inspekce a podobné instituce. Vycházelo se z toho, že o tom, co se má učit, nemůže rozhodovat každý městský konšel. Druhým velkým přínosem je prakticky povinná výuka tzv. trivia, tedy psaní, čtení a počítání. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že MT se do jisté míry zasloužila o to, že na začátku 20. století patřily Čechy k zemím nejvzdělanějším, s malou mírou negramotnosti.
O Josefovi a jeho trochu přereformovaném světě jsem už psal, tak připomenu ještě alespoň ty nejvýznamnější reformy, které zavedl po smrti matky.
Toleranční patent, nejvýznamnější reforma Josefa II. v náboženské oblasti. Vydán 1781 .Uzákonil toleranci pro augsburské vyznání, helvetskou konfesi a pravoslavné vyznání. Podržel sice katolické církvi privilegované postavení, ale zrovnoprávnil nekatolíky s katolíky. V Čechách znamenal definitivní konec pobělohorské rekatolizace. Rušení klášterů, zmírnění cenzury. Je dobré dodat, že se poměry uvolnily i pro židovskou minoritu v zemi.
Patent o zrušení nevolnictví 1781- poddaní se mohli svobodně stěhovat, uzavírat sňatky, posílat děti do škol (robota /poddanství/ zrušena až roku 1848). Tady asi nemusím význam zdůrazňovat.
1784 prohlášena němčina jedinou úřední řečí. Tady se zdržím. Nebyl to, z pohledu císaře, nerozumný krok. Na pražské univerzitě byla jazykem přednášek latina, tedy linqua franca středověku a mrtvý jazyk. Latinsky se na univerzitě učilo, pokud byla v péči řádu Jezuitů. Němčina naopak byla jazyk živý a její zavedení univerzitě velmi prospělo. Z hlediska císaře to patrně nebyl protičeský krok, navíc prý byl jeden z mála Habsburků, který uměl dobře česky.
1785 byly zahájeny práce na sestavení josefínského katastru. Navazoval na katastr Tereziánský, ale šel dál a ve své době to byl čin opravdu významný.
Zase s velkým zjednodušením se dá napsat, že Josefovy reformy položily základ nejen trestnímu právu hmotnému, ale i právu procesnímu a vlastně i občanskému zákoníku. Jako osvícený vladař si uvědomoval, že země nemůže fungovat sešněrovaná ještě středověkými pravidly. Ještě bych neměl vynechat císařovo tažení proti klášterům, které zabíral dost usilovně. Jeho zrušení Jezuitského řádu bylo jistě v mnohém sporné, Jezuité přinesli vzdělání, bohužel vzdělání výrazně ideologické.
Prošel jsem jenom několik nejvýznamnějších změn. Ve své době byly opravdu revoluční. Nebudu se opakovaně omlouvat za stručnost. Mohu jenom připomenout, že matka a syn udělali opravdu hodně dobrého pro země, kterým vládli. V tom závěrečném účtu s odstupem dvou set let určitě výrazně převažují přednosti nad zápory. Vzpomeňme s úctou.
***
Zobrazit všechny články autora