Nonseum II.
Když jsem dopsal to své první Nonseum, zbyla mi záplava fotomateriálu a roztomile nesmyslných informací, a proto jsem se rozhodl napsat ještě pokračování, další povídání o zbytečných vynálezech. Doufám, že to aspoň některé čtenáře potěší.
Píšu to také z toho důvodu, abych zabránil různým pilňáskům a jiným soukromým vynálezcům ve zbytečném plýtvání silami. Nemusí přece
vymýšlet věci již vymyšlené a vynalezené.
Co to všechno tady mám?
Jakpak se vám například líbí ta trumpeta, vybavená zaměřovačem? Nebojte se, nejedná se o kamuflovanou střelnou zbraň, ten zaměřovač má jen sloužit k tomu, aby se trumpetista trefil do noty. Jak geniálně prosté. Dále je zde jednoduchá bedna s otvorem, do kterého lze podle potřeby a nálady nahlížet. Uspokojuje prý stále znovu a znovu notorické zvědavce. A ti z vás, kteří potřebují jako oporu při chůzi vycházkovou hůl, určitě ocení další neobyčejně praktický vynález. Je to hůl, která vedle vás běží sama, 
nepotřebuje během procházky být stále zvedána. Má, jak vidíte, solidní kolečka se stejně solidními pneumatikami, které se podobně jako u automobilů mohou, či tedy vlastně musí měnit za pneumatiky zimní. Nevím, jak by to v tomto případě vypadalo s holemi na nordic walking…
Uvažte dále, kolik peněz člověk zbytečně vydá za nákup brýlí na čtení, o dlouhém čekání u očního doktora nemluvě. Také pro tento případ se našlo již dávno (svědčí o tom černobílý snímek!) neuvěřitelně jednoduché řešení. Při troše šetrnosti dokonce ani není potřeba, aby každý člen rodiny měl svoje vlastní brýle. Obsluha je jednoduchá, jak pochopí každý, kdo se podívá na přiložený obrázek postrkovadla na kličku. Noviny či kniha se prostě posunují na potřebnou vzdálenost. Jenom je pravděpodobně nutná dohoda o tom, kdy si který příslušník rodiny bude smět za pomoci vynálezu číst.
Dotyčné museum je neuvěřitelně rozmanité, obsahuje nekonečnou řadu věcí, jako svědectví o neochabující práci lidských mozků,
snažících se usnadnit lidem život. Některý předmět vyjadřuje zatím jen zbožné přání pomoci, je to jen jakýsi fetiš. Například tato solidní porcelánová pojistka pracovního místa. V dnešní době mnohým lidem a to i na místech nejvyšších velmi potřebná. Jak vidíte, popisky u některých exponátů jsou dokonce v češtině… což mne velice potěšilo. Muzeum je prostě světové… jak jsem ke své radosti osobně zjistil. Vím, že už to začalo i u nás, v Česku. V Jaroměři je k nalezení muzeum kouzelnické, a někde v Praze na Petříně muzeum různých předmětů, vynálezů Járy Cimermana, jak psal v diskuzi Ivo. Ale čeští a moravští, ba i slovenští lidé mají doma ležet ladem jistě různá další udělátka, která by si zasloužila pozornost veřejnosti.
Neváhejte tedy… vidíte, že i různé předměty přímo intimní potřeby, jako mechanické šťourátko v nose - na dalším obrázku - nacházejí místo v muzeu Nonseu. Je zjevně určeno pro dámy, soudě 
podle nalakovaného nehtu..Též pro dámy je vynález, který je v různých podobách vlastně dávno znám. Vím to dobře z té doby, kdy manželka nosila tak zvané jehlové podpatky. Co ta jich kdysi na pražské dlažbě z „kočičích hlav“ oloupala jako banán. Také zůstávala s oblibou viset v těch starých v tramvajích s dřevěnými 
rošty a na kanálových mřížkách. Nejen já, ale všichni naši kamarádi byli zaměstnáni opravami bot. Vítězem se stal Honza B., přítel, který dnes už také není mezi námi. Ten pracoval v elektrárně jako opravářský mistr a vytvořil tehdy pro manželku nádherné elegantní podpatky, zakončené měděným bodcem. Vypadaly jako zlaté. Snímek bohužel nemám. Jak ale vidíte na přiložené fotografii, lze na podpatek použít i obyčejnou gumovou ochranu na nohu od stolu, či na berlu. Mřížemi kanálu nepropadne. Elegantní podpatek ovšem vypadá jinak. 
Neocenitelný příspěvek civilizaci je telefon pro samomluvu, kterým můžeme sami sobě telefonovat jak doma, tak třeba na cestách, pokud se cítíme sami a opuštěni. Také můžete vyzradit sami sobě jakékoliv tajemství a různé společensky nebezpečné drby, třeba o tchýni a jiných celebritách, aniž byste je tak rozšiřovali a vystavovali se nebezpečí soudního stíhání. Také vás nelze odposlouchávat…
Ta divná vařečka je plácačka na mouchy, která dává mouše možnost uniknout, jen pohlédněte na její střed…Není tedy nelidská, jako plácačky běžné, je to předmět s hmyzem cítící. Vynález, který je ceněn především ochránci zvířat, dává ubohým mouchám a jinému hmyzu možnost uniknout. Odpovídá tedy etickým a nimrodským pravidlům.
Pro kutily a partnery, kteří si přejí dělat opravdu všechno rukou společnou a nerozdílnou, existuje tato nádherná sekera pro dvě osoby. Stejně
tak jako cigareta pro dva kuřáky. Velmi elegantní, do společnosti vhodná, prostě ozdoba salónu. A ještě je k tomu všemu vlastně zdravotně nezávadná, nedá se totiž kouřit, neb jí nelze zapálit…
Jeden se nestačí divit a není proto vůbec překvapující, že do toho rakouského muzea jsou pořádány zájezdy z Evropy i ze zámoří.
Vidím ale, že jsem se nějak moc rozepsal, zatím se mi bohužel nepodařilo vynalézt něco takového jako stopkecátko.
Budu tedy raději prostě končit. Přeji všem čtenářům příjemný zbytek léta, hezké počasí, ne takové, jako bylo dosud tady u nás v Holandsku.
Karel A. Pokorný, NL