|
||
![]() |
||
Bratři se usadili na Novém Městě
pražském, v místech, kde dnes stojí v Jindřišské
ulici hlavní pošta, a vlastní lékárnu si otevřeli
na tehdejším Ovocném trhu Starého Města pražského,
v domě nazývaném V ráji,
který stál na rohu dnešního Malého náměstí a
Karlovy ulice. Jejich apatyka tedy nebyla v Praze
ani první, ani jediná, jak se někdy uvádí, ale
vynikala v mnoha směrech značným novátorstvím. |
||
Hlavou nově
založené živnosti byl starší Angelo. Sortiment prodávaného
zboží se neomezoval jenom na
![]() |
||
U svého domu v Jindřišské
ulici založil Angelo rozsáhlou zahradu, kde pěstoval
všechno dostupné a potřebné pro svoji lékárnu i
cukrárnu, co mohlo v našich klimatických podmínkách
vzklíčit, růst či dozrát. Kromě mnoha odrůd ovocných
stromů a keřů, často vzácných a nikde jinde u nás
nevídaných, tam měl také rozmanité léčivé
rostliny a vonné byliny, které pěstoval v celých
Čechách pouze on. V zahradě rostla samozřejmě
také veškerá zelenina pro potřeby Angelovy domácnosti,
ale největší proslulost si jeho zahrada získala
neobyčejnou pestrostí mnoha druhů květin a okrasných
keřů. |
||
O evropský věhlas této podivuhodné
zahrady se zasloužili především Angelovi krajané
projíždějící Prahou, kteří byli na svých cestách
jeho častými hosty. Mezi nejznámější z nich
patřil například politický fantasta a velký ctitel
antiky Cola di
Rienzo, nazývaný "posledním Římanem",
který se neúspěšně snažil získat císaře Karla
IV. pro myšlenku sjednocení Italie jakožto federace v čele
s Římem, anebo soudobý básník Francesco
Petrarca, který vůbec jako první vlašský literát zaměnil
ve svém díle klasickou latinu za moderní italštinu.
Ten navštívil Prahu v roce 1356, kdy už
byla Angelova zahrada vzrostlá a proslulá daleko za
hranicemi Čech. |
||
Angelova
zahrada vzala zasvé jako mnoho jiných dobrých věcí
někdejší matky měst až v době protireformačního
baroka, kdy byl na jejím místě postaven ženský klášter
celestinek. Jako úplně poslední zbytek bývalých
zahrad v této části města se ještě do nedávna
zachovala poslední malá výměra bývalých zahrad v této
části města, a to zahrada ve dvoře Slovanského
domu, zmodernizovaného
komplexu obchodního a kulturního centra,kam i dnes chodí
rádi návštěvníci a obyvatelé Prahy například do
kina - Palace Cinemas Slovanský dům.
Sousedila totiž s bývalou Angelovou zahradou do
Jindřišské ulice. Skryta uprostřed moderního města
přečkala šest století proměn od středověku až do
moderní přestavby Slovanského domu. |
||
Kromě měšťanského
domu se zahradou v Jindřišské ulici a vlastní lékárny
na Malém náměstí měl Angelo ještě také za
hradbami Nového Města pražského vinici, která
se nacházela na dnešních Vinohradech, v místech,
kde mnohem později vznikla rovněž proslulá zahrada
nazývaná Kanálka. |
||
Záslužná Angelova
činnost se těšila přízni nejenom prostých Pražanů,
ale došla pozornosti i samotného vladaře. 22. března
roku 1360 císař
a král Karel IV. udělil zvláštní listinou
"svému milému věrnému a dvornímu apotékáři
Angelovi di Florentina, měšťanu Většího Města pražského,
milost, aby byl podroben jednomu soudu českých králů
a každé jiné juristikace zbaven, aby jeho dům a
zahrada se všemi staveními byly zbaveny všech dávek
a daní a aby on i jeho nástupcové směli bez ungeltu
a cla podávati víno a zboží kupecké". |
||
Jako dvorní "apothecarius"
byl Angelo Florentinus po smrti Otce vlasti stejně oblíbený
i u jeho nástupce na českém trůně krále Václava IV.
O tom, že byl Angelo skutečně velmi váženou osobou,
nejlépe svědčí skutečnost, že po zakoupení domu V ráji,
kde měl dosud jen lékárnu, a přestěhování se na
Staré Město pražské povýšil mezi staroměstské měšťany
a později, od roku 1394, byl zvolen dokonce za člena městské
rady. |
||
Když Angelo v roce 1408 zemřel, zdědil celý jeho majetek synovec Ludovicus, syn mladšího Angelova bratra Mikuláše, který už byl
v Praze tak zdomácnělý a jeho živnost natolik
proslulá, že mi nikdo neřekl jinak než Lojza apotékář.
Za rok po smrti svého strýce, tedy v roce 1409,
byl také Ludovicus jmenován králem Václavem IV.
dvorním apotékářem a vedl dále lékárnu po svém
strýci Angelovi, které i s domem již zůstal název
U anděla. |
||
V té době byla
nedaleko odtud, doslova coby kamenem dohodil, v domě
U zlaté lilie
již další lékárna Onoforova. Její původní
majitel Onofor,
po kterém také dostala své jméno, ji roku 1405
prodal apotékáři Rudolfovi a po něm, v pořadí
již ve třetí generaci majitelů, zde vládl nad
bylinkami a lektvary apotékář Tomáš. To bylo na počátku panování krále Vladislava II., v době plné neklidu a rozbrojů. Podněcovatelé
tehdejších nepokojů přicházeli do Prahy ze dvora |
||
Z popudu uherského
krále a jeho českého důvěrníka Albrechta Kostky
s Postupic měl být král Vladislav otráven.
Apotékář Tomáš proto vyslal až do dalekých Benátek
jistého chudého panoše Jiřího Hluchého z Kutné
Hory, aby tam opatřil spolehlivý a rychle účinkující
jed. Jiří Hluchý se za příslib štědré odměny
vydal na cestu a skutečně koupil v Benátkách za
250 zlatých tak silný jed, že již pouhé vdechnutí
jeho výparů mělo mít smrtelné účinky. |
||
Benátský apotékář se zakoupení
velkého množství silného jedu polekal a pro
jistotu informoval o podezřelém kupci představitele
svého města. Opatrná benátská vláda o tom poslala okamžitě
zprávu do Prahy, a tak byli oba spiklenci zatčeni
a vyslýcháni. V opozici proti katolickému panovníkovi
Vladislavovi byli tehdy i mnozí vlivní představení
domácí šlechty, a zvláště utrakvistického
duchovenstva. Korvínovi lidé to věděli, a proto po
prozrazení svých travičských záměrů nastražili v staroměstském
Králově dvoře ceduli, obviňující z vražedných
úkladů proti králi syna někdejšího husitského krále
knížete Jindřicha z Minstrberka,
králova podkomořího pana Samuela z Hrádku a některé
významné utrakvistické duchovní. |
||
Lékárník Tomáš
jakýkoliv podíl na spiknutí proti králi zapíral tak
dlouho, až ve vězení Staroměstské radnice podlehl při
výslechu mučení. Jiří Hluchý byl uvězněn na hradě
Karlštejně a jeho život tam skončil po požití
jedu, který sám koupil a přinesl do Prahy z Benátek. |
||
Tak
se naplnily osudy dvou staroměstských apotékářů,
které od sebe dělilo šedesát let života, jejich živnosti
na Malém náměstí téměř sousedily, avšak každý
z nich měl poněkud odlišné představy o službách
českých králům |
||
Z textů Jiřího Horáka z pracovala Jarmila Kremláčková |