Domov jsme opustili 31. 5. 2008 v 9,00 hod. a v předepsaných deset jsme dorazili na letiště Ruzyně. Od delegátek cestovní kanceláře jsme dostali letenky a zařadili se do fronty na odbavení. Trochu to trvalo, ale pak jsme prošli do odjezdové haly. Při průchodu detekční rám začal zvonit. Kontrolor nic nenašel, asi se ozvalo mé železné zdraví. Po dalším čekání jsme vstoupili na palubu a odletěli. Let byl klidný a za dvě hodiny jsme přistáli v Neapoli.
Autobus nás převezl do vzdálené haly, kde jsme čekali přes půl druhé hodiny na zavazadla, protože nefungoval dopravní pás. Venku nás delegátka s mnoha omluvami usadila do autobusu a odvezla do přístavu v Pozzuoli. Cestou jsme měli příležitost žasnout nad ohromnými hromadami neodvezených odpadků. Trajekty měly pro pondělní státní svátek velká zpoždění, protože odjíždělo mnoho Italů na prodloužený víkend. Čekali jsme další půldruhahodinu. V pekelném smradu z odpadků jsme si prohlédli antický chrám v přístavu. Spolu se stovkou aut a autobusů jsme se nalodili na trajekt, který nás odvezl na ostrov do přístavu Ischia porto, vzniklého prokopáním kráteru sopky. Následovala cesta do hotelu, kam jsme dorazili ve 20 hodin. Dali nám klíč od pokoje, dokonce nám tam zřízenec odnesl zavazadla a vyzvali k okamžitému odchodu na večeři. Sotva jsme trochu vytrávili, zašli jsme do termálního bazénu, na nějž jsme se tolik těšili. V noci přišla bouře a liják, což se téměř každou noc opakovalo. Bohužel ne jen v noci.
V neděli ráno nám průvodkyně dodala propagační materiály a prodala zlevněné vstupenky do termálních parků. Koupili jsme dva: do Tropicalu a do Negomba. Tropical jsme navštívili týž den, Negombo až ve středu.
V pondělí bylo pod mrakem, a tak jsme navštívili botanickou zahradu v horách nad Foriem. Cestou do ostrého kopce jsme trochu zmokli, ale překonání 200metrového převýšení na jednom kilometru nás naplnilo pýchou. V zahradě měli i termální bazének a dokonce bazének netermální, které jsme ruče použili. Dali jsme si i relativně levný zeleninový oběd s místním vínem (nic moc) a těšili se z výhledu na Forio i Posseidonovy zahrady (největší termální park).
V úterý dopoledne pršelo, a tak jsme využívali předností hotelu: termálního i netermálního bazénu, vířivky, parní lázně a tzv. japonské sauny. To jsou dva souběžné příkopy s oblázky, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Chodí se dokola po oblázcích.
Odpoledne jsme se vydali do parku Afroditina a Apollonova v San Angelu. Dorazili jsme až v 15 hodin a pokladní nás mile překvapila pětieurovou slevou. Místo 18 jsme zaplatili jen 13 eur. Vyčasilo se, byl tu klid, k dispozici fítko, dole nejlepší sauna na ostrově, pocházející ještě z antiky.
Středa patřila termálnímu parku Negombo. Poté, co jsme se usídlili na lehátku, nás navštívil plavčík a zkontroloval, zda máme platnou vstupenku. To byla novinka. Počasí ten den nebylo stálé, tak jsme využívali bazénů teplých i ještě teplejších, ale také přístupu do moře v klidné zátoce. Masážní proudy různé intenzity rozhýbaly i ten nejzatvrdlejší sval. Večer jsme potvrdili účast na výletu lodí kolem ostrova, s koupáním i obědem z mořských plodů.
Ve čtvrtek jsme proto šetřili a šli na neplacenou pláž v zátoce vedle parku Negombo. Počasí bylo nádherné, a i když jsme se pečlivě mazali, přece jen nás večer pokožka poněkud hřála… Koupání v moři bylo příjemné, několikrát jsem doplaval až k ústí zátoky.
Pátek byl zlatým hřebem. Konal se výlet rybářskou lodí. Sešlo se nás tam patnáct Čechů, včetně průvodkyně Dity, která se opravdu poctivě snažila říci o ostrovu vše, co věděla. Počasí nám moc nepřálo a navíc foukal poměrně silný vítr, zejména na jižní straně ostrova. Chvíli dokonce pršelo, takže jsem nepatřil k nenasytům, co využívali zastávek ke koupání. Když loď zajela do přístavu v Lacco Ameno, aby posádka měla klid na přípravu oběda, dokonce jsem zaběhl se ohřát do hotelového termálu.
Oběd byl nezapomenutelný. Nejdřív jsme dostali jakési smažené pusinky s mořskými řasami, pak rourky se škeblemi. Následovaly smažené decimetrové rybky, které se jedly celé (bez ocásků) a smažené kalamáry (chobotničky).Zapíjelo se minerálkou a bílým chlazeným vínem. Nakonec přinesla posádka v průvodu vyzdobené ovoce, jahody napíchané na špejli, rozřezané ananasy a melouny.
Cesta zpět do Foria byla přerušena ještě koupáním v zátoce u parku Negombo. Foukal ostrý vítr, loď se houpala a hrozilo reálné nebezpečí, že dobrý oběd poputuje zpět rybám. Naštěstí jsme stihli dorazit včas…
Sobota byl den návratu. V 11 hodin jsme se nalodili, po přistání v Neapoli přesedli do autobusu. Protože letadlo mělo odletět až po 16. hodině, uskutečnila naše průvodkyně Hana okružní jízdu Neapolí, kterou široce komentovala. Kvůli fotbalu, a navíc bouři, která zpozdila přílet, jsme odlétli zase se zpožděním.
V Praze - Ruzyni jsme přistáli v 19 hodin za obvyklého potlesku pasažérů.
Ivo Antušek
Foto: v Tropikalu; Antický chrám v Pozzuoli; Výletní loď
fronty na odbavení. Trochu to trvalo, ale pak jsme prošli do odjezdové haly. Při průchodu detekční rám začal zvonit. Kontrolor nic nenašel, asi se ozvalo mé železné zdraví. Po dalším čekání jsme vstoupili na palubu a odletěli. Let byl klidný a za dvě hodiny jsme přistáli v Neapoli. 
na večeři. Sotva jsme trochu vytrávili, zašli jsme do termálního bazénu, na nějž jsme se tolik těšili. V noci přišla bouře a liják, což se téměř každou noc opakovalo. Bohužel ne jen v noci.