U MALÉ ŘÍČKY aneb malá sobotní procházka v pražské Stromovce
Horké sobotní počasí mě nelákalo k delšímu cestování vlakem, a tak jsem se se vydala pěšky jen na kratší procházku do Stromovky k Malé říčce. Od nádraží v Bubenči vejdu branou do a pak po schodech dolů, podejdu železniční viadukt a jsem zde. Malá říčka je slepé rameno Vltavy. Mohu si vybrat cestu - buď asfaltku mezi říčkou a náspem trati anebo přírodní hlinitou a tu a tam kamenitou po pravém břehu, které jsme říkali "U zahrádek".
Tu druhou cestu mám raději, protože je klidnější a také než k ní dojdu, se mohu potěšit podrobnějším pohledem na zajímavý skalní masiv, zvaný Pecka, který je mezi bubenečským nádražím a Malou říčkou. Je tvořený pěkně ukloněnými vrstvami ordovických břidlic. V roce 1988 byl vyhlášen geologickou přírodní památkou.
Prohlížím si skálu podrobněji. U její paty se břidlice rozpadá do lupínků, připomínajících spíše oloupanou kůru stromu než kamínky. . Je tmavě šedá a místy rezavá, šeď i rez se otírá o prsty. V této spodní části se uchytává hodně rostlin, z nichž právě dokvétá vlaštovičník
větší. Růžovo-fialovým drobným kvítkem mě potěší kakost smrdutý (ani se mi ten přívlastek nechce psát, ale ono je kakostů více druhů). Vyšší partii skály ovládly zejména akáty, ale najdeme tu jiné rostliny, z nichž mě nejvíce zaujal kvetoucí šípkový keř. Chvíli tu stojím a vnímám krásnou souhru živé a neživé přírody, ale mám pocit, že tu jaksi překážím lidem, procházejícím kolem.
A již jsem na na cestě U zahrádek. Kdysi tu bývala zahrádkářská kolonie, ale v srpnu 2002 byla zatopena. Dlouho trvalo než se toto místo vzpamatovalo z povodně, a pomohl mu i člověk. Ale zahrádky již obnoveny nebyly. Jako jejich připomínka tu zůstalo zkraje několik hrušní a jabloní, a na břehu kosatce žluté, které právě teď kvetou. To místo mě zaujalo zvláštní nostalgií, až sem přijdu příště, namaluji si je a obrázek bude mít název "Vzpomínka na zahrádky".
Další prostor zahrádek po levé straně cesty získal sportovní areál a parkovou podobu dostal prostor po pravé straně cesty až k říčce. Zde k původním topolům a vrbám přibyly ještě další a dokonce i alej mladých doubků. Část trávníku je posekána a seno nádherně voní. Tam kde neposekali, kvete bílý i růžový jetel, tmavě růžová vikev, žlutý pryskyřník a temně červenofialový kostival lékařský. Začíná kvést i srdečník obecný z čeledi hluchavkovitých. U cesty mě zaujme několik velikých růžic chlupatých listů divizny velkokvěté, z nichž vyrůstají stvoly s dalšími, ještě zavinutými listy.... Až tudy půjdu za měsíc, uvítají mě svícny rozkvetlých divizen. Pozoruji i různé druhy trav, které nasazují na květ.
Moji pozornost u cesty upoutal akát: Nejen vůni květů (tento strom dokonce už odkvétá, zatímco jinde začínají kvést) , ale i "tjákáním" kavek, poletujících kolem stromu a mizících v jeho koruně a znovu vyletujících a "tjákajících" v různých hlasových tóninách. Není pochyb o tom, že vyvádějí mláďata z hnízd. Hodně vysoko občas přeletí havran kamsi k severu, který přidá své chraplavé kráá....
Dostávám se k místu, kde je trávník téměř bílý - pokrytý chomáči semen topolů, chomáče jsou i na hladině vody. Kolem mě proletí menší modré šídlo. Přicházím k vrbě skloněné nad vodou. kde vykukuje z vody jedna zlomená větev. Na ní v dokonalém stínu sedí kačer s kachnou a kousek opodál usedla slípka zelenonohá. Název není náhodný, ona má opravdu světle zelené nožičky. Chvilku pozoruji ptáky, jak pečlivě si ošetřují peří. Je dusno, sluníčko svítí v jakémsi oparu. Na severu se pomalu z tmavé clony vynořují obrovské, načechrané kumuly, rostoucí do výšky. Nejsou příliš výrazné, ale o to zlověstnější. A to rozhodne, abych v procházce dál nepokračovala a vrátila se domů. Cestou si uvědomím, že jsem nepotkala ani jediného motýla - a jako bych ho přivolala - po chvilce se objevil alespoň bělásek. Ještě se zastavím u Pecky, abych se potěšila rozkvetlým šípkovým keřem a vrásami břidlice, zahlédnu ještě i čmeláka, který hledá vhodnou skulinu mezi kameny,
Zatahuje se a zvedá vítr. Přidávám do kroku. Jako bych to měla spočítané - bouřce jsem utekla jen o fous.
Jana Haasová
Královská obora - Stromovka
o rozloze 86,4 ha je jedním z nejvýznamnějších přírodně krajinářských parků, původně obora, s množstvím exotických dřevin. Pro park je typická soustava rybníčků, dodnes napájených Rudolfovou štolou. V současné době je Královská obora (lidově zvaná Stromovka) největším pražským chráněným parkem, který slouží k rekreačním, sportovním i kulturně vzdělávacím účelům.
Byla založena Přemyslem Otakarem II. v roce 1268 a pro svoji malebnou polohu v meandru řeky byla oblíbeným místem panovníků. Na přelomu 15. a 16. století byl na místě dnešního Místodržitelského letohrádku postaven lovčí hrádek (později několikrát přestavěný, naposledy v novogotickém slohu v roce 1836).
Výrazného rozkvětu se obora dočkala v 16. století za panování císaře Rudolfa II., který nechal v přestavět lovecký hrádek na vyhlídkový letohrádek, dále došlo k podstatnému rozšíření stávajícího rybníka a vybudování dalších tří menších za účelem chovu pstruhů a vodního ptactva a k založení bažantnice. Kvůli zásobování velkého rybníka vodou z Vltavy byla proražena pod Letnou štola, zvaná Rudolfova. V roce 1804 byla obora zpřístupněna veřejnosti. Počátkem 19. stol. došlo k novogotické přestavbě rudolfínského letohrádku, který se následně stal letním sídlem královských místodržících, odtud název Místodržitelský letohrádek. Celá obora prodělala v průběhu 19. století změny směrem ke krajinářskému parku, byl vysušen rybník a upraveno jeho dno a založeno rosárium. (Dnes je nahrazeno novým rosáriem v okolí Planetária.) Vznikla tak současná soustava luk a zalesněných ploch. Z Královské obory se stalo významné arboretum vysazením introdukovaných dřevin a zahradních kultivarů.
V roce 2002 Stromovku velmi zasáhla povodeň. Rekonstrukce parku (obnova poničených cest, přemístění rozária, nové výsadby, atd.) stále probíhá.
Královská obora Stromovka je překrásné místo k procházkám, parkem vedou cyklistické trasy, mnohé z cest lze využít i k projížďce na kolečkových bruslích. Z terasy Místodržitelského letohrádku je krásná vyhlídka na panorama severních částí Prahy.
Část trávníku je posekána a seno nádherně voní. Tam kde neposekali, kvete bílý i růžový jetel, tmavě růžová vikev, žlutý pryskyřník a temně červenofialový kostival lékařský. Začíná kvést i srdečník obecný z čeledi hluchavkovitých. U cesty mě zaujme několik velikých růžic chlupatých listů divizny velkokvěté, z nichž vyrůstají stvoly s dalšími, ještě zavinutými listy.... Až tudy půjdu za měsíc, uvítají mě svícny rozkvetlých divizen. Pozoruji i různé druhy trav, které nasazují na květ.