Šafrán |
||
Není
snad jiného koření, kterému by se od dávného
starověku věnovalo tolik pozornosti jako
O šafránu jako léku je zmínka už v staroegyptském papyru asi z 2. tisíciletí př. n. l. Je zřejmé, že zájem o něj tehdy měli téměř výhradně jen faraónové. Šafrán se tehdy pěstoval zejména v nilské deltě. Odtud ho Féničané vozili do starověkého Řecka. Řekové nazývali šafrán krokos. Podle Homéra i samotný Zeus voníval šafránem, když sestupoval z Olympu. Od Řeků se šafrán dostal k Římanům, kteří mu říkali crocus. Dá se říci, že celý římský starověk byl šafránovým věkem. Vždyť i Herkules byl už jako dítě zavinut v šafránově žlutých plenkách a rovněž Bakchus často nosil šaty po žlutém šafránu. Šafrán byl nepostradatelným kořením, voňavkou a barvivem římských boháčů. S jeho vůní se však setkávali i obyčejní Římané, protože šafránová voda byla rozprašována v amfiteátrech, divadlech i lázních. |
||
V Evropě se nejvíc šafránu pěstuje ve Španělsku a ve Francii. Jeho pěstování je velmi nákladné. Na získání 1 kg suchého šafránu je totiž zapotřebí až 100 000 květů. Ty se nejdříve musí ručně sklidit, ještě týž den se z nich musí - opět ručně - vystřihnout oranžové blizny a ty pak opatrně usušit. Španělsko
je nejvýznamnějším vývozcem tohoto vzácného koření,
ale také jeho největším spotřebitelem. Průměrná
cena se tam pohybuje mezi 900 - 950 USD za kilogram. Zvlášť
hodnocený je druh La Mancha. Jeho nákupní cena se
pohybuje kolem 1000 USD za kg. Velkoobchodníci, kteří
rozvažují šafrán do jednogramových sáčků,
dosahují při jeho prodeji ceny až 3000 USD za
kilogram. Výběrové druhy šafránu La Mancha, které
se používají k výrobě značkových vín, se
prodávají podle zpráv ze španělského trhu za
astronomické ceny. Šafrán byl od nejstarších dob nejvyhledávanějším a nejdráze placeným kořením. Od počátku minulého stol. však jeho spotřeba začala v celém světě klesat.
|
||
Milada Kopečková |
||