Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na vaše pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz
Do jedné vzpomínky na jedno známé rèení se teï s námi pøeneste.
Panenko skákavá
Jako mìstské dítì jsem jezdívala na prázdniny k babièce na vesnici. Ta nechápala, ¾e neznám ¾ádné bì¾né vesnické práce, která ona dìlala od svých dìtských let. Svùj údiv nad tou neznalostí dávala najevo slovy „panenko skákavá“. Kdy¾ jsem poprvé vidìla srp, který jsem ze školy znala jen z obrázku spoleènì s kladivem a shánìla se potom kladivu jen nad tím kroutila hlavou. Co se pak se srpem dìlá, jsem vùbec netušila. Babièka zase nevìdìla, proè k tomu potøebuji kladivo, a mé znalosti doprovodila slovy panenko skákavá to snad není ani mo¾ný. Tak¾e s panenkou skákavou probíhaly moje prázdniny. V letošním roce ubìhlo ji¾ 50 let od babièèina odchodu, a tak pøi vzpomínce na ni, jsem zkusila zjistit, jak na tu skákavou panenku vlastnì pøišla. Ona mi to nikdy nevysvìtlila, proto¾e to se pøece tak bì¾nì øíká, kdy¾ známé vìci nìkdo neví a neumí. Byla jsem tedy oznaèována za blbce takovou mírnou formou.
Pomocí poèítaèe jsem se dostala a¾ do karlovské vesnièky Skoky (Maria Stock) a do roku 1717, kdy místní sedlák Adam Lienert nechal postavit na svém pozemku kaplièku Panny Marie Pomocné. Do kaple umístil kopii jejího obrazu z nìmeckého Pasova, který mìl údajnì zázraènou uzdravovací moc, co¾ se mezi lidem rychle rozšíøilo. Hrabìnka Františka Sibyla Augusta z Baden-Badenu povolila konání mší i procesí a ty se staly pravidelnou souèástí místního ¾ivota. Kaplièka byla pro neustále se zvyšující poèet poutníku malá, a tak byl postaven nový jednolodní kostel s dvouvì¾ovým prùèelím. Stavitel Johann Schmied z Utviny dokonèil kostel Navštívení Panny Marie v letech 1736 -1738. Hlavní oltáø v rokokovém stylu vznikl kolem roku 1760 a doplòovaly ho dva boèní oltáøe zasvìcené svatému Josefu a Janu Nepomuckému. K obrazu se pøistupovalo schodištìm mezi døevìnými kulisami andìlù a holubicí Ducha svatého. V oltáøním stole bylo tøináct otvorù pro pøedmìty k posvìcení. Pro potøeby poutníkù, aby mohli k obrazu lépe pøistoupit. Byl zavìšen na pohyblivém závìsu, co¾ u nich vyvolávalo dojem, ¾e obraz skáèe. V polovinì 18. století dosahuje sláva Skokù vrcholu. Na procesích se ka¾doroènì scházelo a¾ 40 tisíc poutníkù hledající fyzické uzdravení a duchovní útìchu.
V roce 1784 panovník Josef II. vydal naøízení, které zakazovalo poøádání procesí na svatá místa, co¾ ovlivnilo, ¾e obec i kostel zaèínají chátrat. Ve velmi špatném stavu ho pozdìji pøevzali premonstráti z kláštera v Teplé. Kostel byl v roce 1903 opraven a místo opìt pøivítalo tisíce poutníkù. Po druhé svìtové válce dochází k odsunu nìmeckého obyvatelstva. Obec kde ¾ilo ve 28 domech 134 obyvatel, fungovala fara, škola, dvì hospody a obchod se vylidnila. V roce 1950 byl poèet obyvatel 43 a osídleno bylo 18 domù, ostatní domy poèaly chátrat. V tém¾e roce byla zrušena fara a klášter v Teplé. Obec Skoky byla zcela odøíznuta od svìta v dùsledku výstavby ®lutické pøehrady, která v roce 1969 zatopila údolí pod obcí. V roce 1961 ¾ilo v obci 16 obyvatel v 18 domech, kteøí se museli vystìhovat. V roce 1980 dvì osoby ¾ili v jednom domì. Poslední obyvatelka Marie Holešová, která odmítla se vystìhovat, tragicky zemøela po pádu do vlastní studnì v roce 1982.
O záchranu a o¾ivení bývalých Skokù se sna¾í dnes dobrovolníci. Kostel byl po ta dlouhá léta zavøený, ale stále zachovaný. Zlodìji vnitøek vyrabovali a v roce 2006 pøišel kostel o své mìdìné bánì a zvony. Zázraèný obraz Panny Marie Pomocné pøeèkal uschován na faøe v Teplé. Dnes je ho mo¾no vidìt v klášteøe premonstrátù v Teplé. Z obce Skoky zùstává jen ruina bývalého hostince, høbitov a kostel, který je majetkem premonstrátù v Teplé. Vznikl dobrovolnický spolek Pod støechou, který se sna¾í získat finanèní prostøedky na obnovu památky a v prùbìhu roku tam organizují poutì a kulturní akce.
Netušila jsem, ¾e má zvìdavost mne dovede do dávné historie a do ji¾ zaniklé obce. V jazykovém koutku odbornice na èeštinu pøipouští, ¾e toto rèení souvisí s touto obcí Skoky. A pravdìpodobnì bylo odvozeno od pùvodní panenky skokovské. Ještì dnes se pou¾ívá název Skokovská stezka. O pováleèné dobì vypraví kniha Miroslava Dìdièe „Kantor z Máøina dvora“ pøíbìh z jeho uèitelské praxe z tìchto míst.
Pamìtníci, vzpomínejte!
