Dotýkaní Ostravou
je seriál o lidech, kteří pro město Ostravu mnoho znamenají. Tentokrát je to "pan "spisovatel.
O Oldřichu Šuleřovi jsem si myslela, že se s ním k povídání ani nemusím scházet. Známe se přece mnoho let, četla jsem jeho knížky, zažila jsem jeho éru rozhlasovou, věděla jsem, že byl v sedmdesátých letech "uložen k ledu", tedy znormalizován, což znamenalo psaní do šuplíku a dělnické povolání v elektrárně. Jenže čas letí, chvíli jsme se neviděli, a tak ho zvu na schůzku do malé ostravské hospůdky. A čekají mne překvapení. To první bylo zjištění, že ten chlapík proti mně už předloni oslavil osmdesátku, vskutku na ni nevypadá, přestože se chlubí, že už je pradědečkem. Druhé, stejně příjemné, hlavně pro milovníky jeho knížek, je, že se neoddává zaslouženému odpočinku, nýbrž poté, co se zbavil svých mnohých funkcí ve spisovatelských organizacích či nakladatelstvích, jen píše a píše k potěše vlastní, ale hlavně nás - čtenářů. A mne zajímalo, jak se stalo, že tento ryzí Ostravák (mluví krásnou češtinou, ale nemusíte být profesorem Higginsem, abyste poznali, kterou řekou je křtěn) nacházel témata svých knih také na Valašsku a Jesenicku.
....a Oldřich Šuleř povídá -Tatínek byl železničář a tak jsme se často stěhovali. Z Ostravy na chvíli do Vidnavy, později do Opavy, a konečně mé milované Valašské Meziříčí, kde jsem s přerušením totálního nasazení na šachtě, maturoval na gymnáziu. Ke studiu práv v Praze jsem se dostal spíš shodou okolností, vždyť já už ve "valašských Aténách" chtěl být spisovatelem. A právě tam jsem měl asi štěstí na zajímavé kantory. Hodně vzpomínám třeba na profesora Černockého, češtináře, který mne leckdy velmi netradičně uváděl do literatury, do toho jak a co psát, jak znát a milovat kraj kolem sebe. A Valašsko, odtud vlastně pochází můj rod, je krásné a vždy bylo plné zajímavých lidí, jejich osudů a historie.
A to Jesenicko? I tam jsi v mládí chvíli žil…
Už jako vysokoškolák jsem spolupracoval s ostravským rozhlasem a tehdy jsem byl šéfem vyzván, abych tuto oblast, tehdy velmi vzdálenou, nějak literárně zmapoval a přiblížil posluchačům.
Snad jsem to zadání splnil, výsledkem byl i můj první román zasazený do Jeseníků - "Letopisy v žule". Získal jsem za něj první cenu v celostátní literární soutěži.
Nechci abys teď vzpomínal na celý svůj život, to vše se čtenáři dozví na záložkách knih. Mne zajímá, co se tam nedočtou, například, zda některý z tvých synů podědil spisovatelské geny?
Syny mám tři. Nejstarší - jako ředitel Zemského muzea v Brně musí občas
spisovat, ale určitě ne romány, pro-střední žije v Německu a je spíš technicky zaměřený, nu a nejmladší má sice k literatuře vztah, ale jak se říká, nemá jako podnikatel čas. Někteří se domnívají, že mám i syna Petra , který se živí psaním a také mluvením pro televizi, jenže to už je můj vnuk. Radost mám ale ze všech svých vnuků a vnuček - mám jich devět a nejen pro ně jsem nedávno sepsal knížku "Krásné nesmysly".
Právě jsem ji dočetla a vřele doporučuji. Čtěte z ní sobě i vnoučkům příhody o dětech a o krásné beskydské přírodě. Stejně tak se přimlouvám i za další tvou novou knížku s podtitulem "Zapomínaní a zapomenutí literáti ze Slezska a Severní Moravy."
Jmenuje se "Laskavé podobizny" a snažil jsem se, aby to nebylo jen čtení naučné, ale i literární, zábavné a objevné nejen pro čtenáře našeho regionu.
Pro nás bude asi určena jiná tvá novější knížka s trochu tajemným názvem "Hořela lípa hořela".
Ano, ta je o známém havíři Miskovi. Dodnes možná mnozí v něm vidí jen toho úderníka, který trhal rekordy. Ale já jsem ho znal, kamarádil jsem se s jeho rodinou. Byl to pracant, ale zároveň dobrý a rovný chlap.
Tradičně se ptám všech v tomto seriálu - čím je pro tebe Ostrava?
Mám rád své rodné město, má svébytnou, zajímavou atmosféru v lidských vztazích dnes i v dávné minulosti, což připouštějí i ti, kteří sem jen přijíždějí. Ostravě jsem dříve věnoval knihu "Bílý kůň ve znaku" a rád bych, kdyby se našel sponzor, který by mi pomohl vydat rozsáhlou románovou trilogii, kterou mám připravenu. Je o Ostravě starých časů "Měsíční krajina," Ostravě v době války "Dlouhé stíny", a konečně o Ostravě v sedmdesátých létech "Horký provoz."
Možná, že se pletu, ale mám pocit, že k Egonu Erwinu Kischovi patřila výzva - "Napiš to Kischi!"
Dovol, abych tě jako předsedu poroty celo-státní soutěže, která nese toto jméno požádala: "Piš dál Oldřichu Šuleři!"
Rozhovor se spisovatelem Oldřichem Šuleřem vedla
Pavla Pešatová
