Krásná Atalanta Josefína Dušková a Bertramka
Josefína Dušková se narodila 7. března 1753 v domě u Černého slunce v Celetné ulici č. 556 v Praze. Otec, pražský měšťan byl majitelem lékárny u Bílého jednorožce, matka Josefy byla dcerou bohatého salcburského kupce a purkmistra, povýšeného později do šlechtického stavu. Křest dítěte Josefy se konal přímo v Týnském chrámu.
Děvčátku říkali Finetta, již jako malé děcko zpívala po večírcích, byly to koloraturní árie, jež odposlouchala. Mezi ctiteli byla nazývána ATALANTA, hrdá, krásná, bylo to obdivné. Josefína byla okouzlující bytost, často obklopená družinou ctitelů, mladíků. Mezi nápadníky byl i hrabě Kristián z Clam - Gallasů, majetný muž, který dle tehdejších zvyklostí si nemůže vzít za ženu občanskou dívku.
Josefa byla žačkou Františka Xavera Duška, narozeného roku 1736 v Chotěborkách u Jaroměře. Mladého Františka Duška podporoval hrabě Karel Jan Špork, pán na Kuksu - chtěl mít z Františka vokalistu, a možná i kněze. Chlapec však spadl ze schodů, zlomil si nohu, následkem čehož celý život kulhal. Noha byla kratší, postava nesouměrná. Hrabě Špork nechává mladého Duška vystudovat hru na klavír, nejprve v Praze, později i ve Vídni. V Praze se Dušek stává velmi známým, je v čele pražského hudebního života, není však skladatelem ani virtuózem z povolání, je učitelem. Vyučuje v předních měšťanských a šlechtitelských rodinách, je učitelem i krásné Josefiny se kterou se sbližuje.
21. října 1776 si hudebník František Dušek vede k oltáři v Týnském chrámu o 18 let mladší Josefínu. Svou manželku neustále vyučuje zpěvu dle italské školy, její soprán je nádherný. Dušková zatouží po cestě do ciziny, hodí se k tomu Salzburg, výrazně hudební město, kde se střetává vliv italské hudby s hudbou německou. Zde se v roce 1777 seznamuje u příbuzných s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Je mu 21 let a právě se vrátil z koncertní cesty do Paříže. Vrací se smutný, jednak mu zemřela matka, pak jeho úspěch nebyl až tak oslnivý jako jinde. Krása Josefiny na něj velmi zapůsobí a skládá pro ni překrásný recitativ s cituplnou árií.
Po svém zemřelém rakouském dědovi panu Antonínu Weiserovi, jenž je označován za nejzámožnějšího muže Salzburgu získává Josefina majetek. V roce 1784 se Duškovi stávají majiteli viniční, romantické usedlosti - v té době za Prahou. Představme si úpatí dvou vršků – Černého a Malvazinského – zde stála Bertramka, byl odtud výhled na masiv královského hradu, na katedrálu. Pro zajímavost: ke dvoru patřily i užitkové zahrady, stodola, sýpka, kravín, koňské stáje. Josefína proměnila Bertramku v honosné sídlo, jež zažilo mnohé šťastné chvíle, uvnitř bylo bohatě vybaveno cenným nábytkem i uměleckými sbírkami.
V roce 1784 zpívá Josefina v Drážďanech a sklízí obrovský úspěch. Praze je vytýkáno, že si neváží umělkyně, píší, že její hlas je pevný, ohebný a hbitý jaké málokteré operní divy. Stává se neoficiální dvorní pěvkyní, kterou zatouží slyšet i vídeňský dvůr. Zpěvačka si vymíní, že jí bude doprovázet W. A. Mozart. Koncert se vydaří a je přítomen i císař Josef II.
Dne 11. ledna 1787 přijíždí Mozart do Prahy. S Josefínou se míjí, protože ta právě vystupuje v Berlíně. Mozart je Prahou okouzlen, všude mu Pražané projevují lásku, úctu a nadšení. Jeho opera Figarova svatba se ve Stavovském divadle hraje neustále zatímco ve Vídni naopak propadá. Zároveň Mozart uzavírá smlouvu na novou operu - tou má být Don Giovanni, opera všech oper.
Mozart i s manželkou Konstanc v září 1787 je opět v Praze. Bydlí na Bertramce, kde pokračuje v psaní a dokončení Dona Giovanniho. Roku 1791 Mozart navštěvuje Prahu při příležitosti korunovace císaře Leopolda II. Jeho korunovační opera Titus propadá, Josefina Dušková zpívá na slavném plese, pro který bylo rozšířeno i Stavovské divadlo. Nezpívá však nic z Mozarta. Mozart se cítí nemocen, tělesně i duševně, odjíždí z Prahy, ví, že se loučí navždy - 5. prosince1791 ve Vídni umírá.
Praha se s Mozartem rozloučila velmi důstojně. 17. prosince 1791 bylo provedeno Reqiem od R. Rosettiho v chrámu Svatého Mikuláše. V čele zpěváků stanula Josefina Dušková.
A jako to bylo dále?
Vdova Konstanc zanechala v Praze syna Karla, Josefína ho měla jako vlastního, podporovala ho, dokonce i značný finanční obnos věnovala jeho matce.
12. února 1799 umírá František Dušek. Manželce nastává těžké období, kdysi velkorysá pohostinnost je pryč, Bertramka chátrá a je Josefinou ještě v tomto roce prodána. Majitelkou Bertramky byla patnáct let a usedlost zažila mnohé velké slavnosti - její jméno bylo známo v uměleckém světě.
Josefina Dušková dále bydlí v Nerudově ulici v domě U černého orla a v roce 1804 se definitivně stahuje z veřejného života. Poděkuje posluchačům a na Boží hod velikonoční zpívá v Händlově Mesiáši. Zcela se uzavírá, až do své smrti žije v Paláci Lažanských (dnes Sněmovní 
ulice), obývá pouze dvě místnosti - spíše jde o živoření. Umírá chudá v lednu 1824. Pohřbena je spolu se svým mužem na Malostranském hřbitově.
Další osud Bertramky byl hodně podobný osudu majitelů. Zažila honosné dýchánky pro návštěvníky, mnoho letních slavností, na které přicházeli vybraní hosté. Mozartova obec získává Bertramku v roce 1929, v roce 1986 Bertramku převzal československý stát. Mozartova obec usilovala od roku 1991 o navrácení, toto se právně stalo v roce 2009, expozice byla však na léta uzavřená.
Betramku - Muzeum W. A. Mozarta a manželů Duškových můžete navštívit od jarních měsíců, informace naleznete na internetu. Kouzlo místa jistě zapůsobí na každého kdo přijde.
Text a foto: Květa Roznětínská
* * *
Zobrazit všechny články autorky