Dokud je člověk zdráv a necítí žádné potíže, zpravidla se k nějaké širší prevenci a ochraně svého zdraví nepřinutí. Teprve když se objeví potíže, je ochoten něco udělat, něco obětovat. Bývá tomu hlavně na jaře, kdy bývá jeho organismus po dlouhém zimním období oslabený a navíc je vystavený útokům různých druhů chřipek. Teprve v tomto okamžiku, kdy je doslova jako mátoha, člověku dojde, že jeho organismu se nedostávají vitaminy. Co obvykle udělá? Zajde do první lékárny a za nekřesťanské peníze si nakoupí vitaminové tablety, přičemž ho většinou nenapadne, že moudrá matka příroda má pro nás nachystané bylinky, které nám pomohou „postavit se na nohy“. Stačí se prostě kolem sebe jen porozhlédnout a sbírat. A nestojí nás to ani korunu.
Kopřiva
Nemusíte chodit příliš daleko, prakticky všude se setkáte s kopřivou dvoudomou. Odborníky je pokládána za nejužitečnější rostlinu v naší přírodě. Mladé listy kopřivy, které se objevují brzy zjara, obsahují mnohé cenné látky, které se lidskému organismu po zimě nedostávají. Jako by ty lístečky vyrostly právě proto, aby člověku nabídly novou sílu a odolnost. Byly v ní totiž zjištěny mnohé karotiny, vitamin B 2, fytoncidní látky, sirné a jiné sloučeniny, působící například na snížení hladiny cukru v krvi. Natrháme si asi padesát mladých vrcholků kopřivy s listy. Rychle je propereme, umeleme na mlýnku a smícháme se stejným dílem vody. Necháme půl hodiny ustát, přecedíme přes hustší síto. To, co nám zůstane na sítu, udusíme jako špenát. Šťávu scedíme přes čajové sítko a pijeme po douškách. Obsahuje hodně chlorofylu, železa vázaného na organické látky, které pomáhá při tvorbě červených krvinek, a řadu vitaminů. Kaši z kopřiv nejíme nikdy syrovou, ale vždy podušenou. Kopřiva totiž obsahuje jedovatou bílkovinu, která se však dušením rozloží. Nemáme-li chuť na špenát ihned, můžeme kaši uložit do chladničky, kde vydrží dva dny. Věřte, je to osvědčený recept, hodně používaný na východě národy, které žijí mnohem zdravěji než my, a proto se také u nich degenerativní změny stárnutí projevují později, než je běžné.
Česnek medvědí
K prvním poslům jara patří planě rostoucí česnek medvědí, lidově se mu říká lenek. Roste na humusovitých, vlhkých loukách, stíněných a vlhkých nivách, pod keři v listnatých lesích. Svěže zelené, kopinaté lesklé listy se podobají listům konvalinky. Vyrůstají z podlouhlé cibulky, která je obalena bílými, průsvitnými šupinami. Hladká světlezelená stopka, vysoká až 30 cm, je v květnu a červnu ukončena koulí bílých květů. Jeho silnou česnekovou vůni často cítíme dříve, než jej spatříme. Tak nemusíte mít obavu, že byste si jej spletli s konvalinkou nebo ocúnem. Česnek obsahuje kromě jiného až 0,3 % glykosidně vázané silice a sirnou sloučeninu allin, vitaminy, hormony, minerální látky inzulinových vlastností. Allin se alliinázou štěpí v antibakteriálně účinný alicin. Rostlina v sobě hromadí značné množství jódu. Česnek medvědí má prakticky stejné účinky jako pěstovaný, ale je účinnější. Mladé listy sbíráme v dubnu a květnu (cibulky až koncem léta a na podzim). Zvláště je vhodný k jarním pročisťovacím kúrám, kdy používáme čerstvé listy. Drobně nakrájené je přidáváme na chléb s máslem, sýrem, slouží také jako koření do hotových polévek, omáček, na brambory a další jídla. Listy můžeme připravit ijako špenát či salát. Česnek medvědí má velmi dobré účinky na žaludek i střeva. Pomáhá při průjmech, ale je vhodný i při zácpě. Odstraňuje bušení srdce, nervozitu, nespavost, vysoký krevní tlak, pocit tlaku v hlavě, úzkost. Čerstvé rozsekané listy pročišťují ledviny, močové cesty podporují odchod moče. Potřeme-li špatně hojící se rány česnekovou šťávou, rychleji se vyčistí a zavřou.
Příště se podíváme na další bylinky např. smetánku lékařskou neboli pampelišku, jitrocel, ale i další...