Mládí, budiž pozdraveno
To nejcennější, co jsem si odnesl z rodné země, když jsem z ní před skoro sedmdesáti lety utíkal, byly verše českých básníků. Poněvadž jsem si je odnášel jen ve své hlavě, nelaskavý čas jich hodně poztrácel. Ale ještě mi v paměti zachoval hrst veršů a citátů Fráni Šrámka, básníka mládí, básníka milostných setkání, básníka toho, co je v nás zvlášť pěkného. Jako: "V nejtišší cestičce v lukách počkám si na tebe - bude Ti dobře v mých rukách - přijdeš do nebe…" Měl jsem čest zahrát si amatérsky (ale se skvělým souborem) v jeho hře "Léto", která končí slovy: "Léto, budiž pozdraveno..." Ta tři slova mi létala hlavou, když jsem 24. března na televizi sledoval pochod hlavně mladých Američanů (ale mladí lidé pochodovali i v desítkách jiných míst po celém světě) jenom výzvu doslovu "Léta" jsem trochu pozměnil na: "Mládí, budiž pozdraveno."
Mládí, které pozdravuji, je mládí chlapců a děvčat, kteří a které 24. března 2018 svým pochodem dali světu - ale hlavně "National Rifle Association (NRA)" a americkým politickým stranám na vědomí, že nehodlají nečinně přihlížet k vraždění svých spolužáků a spolužaček lidmi, kteří by nikdy neměli mít přístup k zbraním, často vojenského kalibru. Pochod byl inspirován zavražděním 17 studentů a vychovatelů na Marjory Stoneman Douglas School v Parkdale, Florida. Ti, kteří vraždění přežili, se zavázali, že nepřipustí, aby se něco podobného opakovalo, že politici, kteří svým vyhýbavým postojem a někdy obranou ARA nesou spoluzodpovědnost za smrt jejich kamarádů a kamarádek, to pocítí v příštích volbách v listopadu.
Několik pochodujících udělalo krátké projevy. V těch projevech byl ještě cítit smutek nad ztrátou kamarádů, ale také odhodlání dovést bitvu sotva začatou k vítěznému konci.
Zcela se shoduji s jedním z komentátorů, že zatímco mnozí členové kongresu i senátu mluví jako děti, projevy studentů byly obsahem i formou vysoké úrovně. Moudře nebyli představitelé politických stran k mikrofonu pozváni.
Díval jsem se na pochodující studenty většinu dne a vzpomínal na dva pochody, jichž jsem se účastnil v Československu: pochod na Pražský hrad krátce předtím, než prezident Beneš přijal komunistické ultimatum, a druhý o několik měsíců později, když jsme po svém vystoupení na sokolském sletě odcházeli z cvičiště, a když jsme se blížili k tribuně, na které už seděla komunistická vláda, jsme všichni bez povelu odvrátili hlavu od tribuny.
V obou případech jsme věděli, že bojujeme válku cti, že unavená Evropa a Amerika kvůli komunistickému puči v Československu nevypoví válku Sovětskému svazu, jehož nynější prezident Putin rozdmýchává ohníčky po celém světě, ale proti jehož Rusku prezident Trump dosud nevyhlásil sankce, odhlasované americkým senátem před několika týdny.
Všecko, co chtějí dnešní američtí aktivisté, je mít, co má prakticky každý civilizovaný stát na světě: být osvobozeni od strachu z násilí umožněného zákony dovolujícími koupi zbraní i lidem,v jejichž rukou se stávají vražednou zbraní. A USA jsou dosud svobodnou zemí, kde si občané mohou zvolit svoji vládu, i když v posledních prezidentských volbách nebyl prezident Trump zvolen voliči (kandidátka Clintonová obdržela o tři miliony hlasů víc než Donald Trump, který se stal prezidentem díky volebnímu systému, dovolujícímu některým americkým státům připsat všecky hlasy kandidátů,kteří v těchto státech nedostali největší počet hlasů, kandidátovi, který se umístil na prvním místě.)
NRA samozřejmě zná fakta, ale popírá, že by prodej zbraní měl se smrtí desítek, a dnes už stovek studentů, něco společného. Za to může mentální choroba. Když jim řeknete, že jiné země mají stejné problémy. Když jim řeknete, že Austrálie a Izrael měly podobné zákony o prodeji zbraní, jaké mají dnes Spojené státy, a když je změnily, počet zastřelených občanů šel rapidně dolů, navrhnou třeba vyzbrojit některé učitele (což zvýší prodej zbraní). A mimochodem, o sobotním pochodu studentů napsaly kdo, že to byl "karneval". Bylo těch 17 mrtvých v Marjory Stoneman Douglas School částí karnevalu?
Těm, které jsem na televizi viděl pochodovat, bych chtěl říci, že jednou, až budou staří, unavení a obolení, vzpomínka na jejich pochod v nich vyvolá dobrý pocit, že ve věčném sporu mezi dobrem a zlem stáli na straně dobra.
