Močová inkontinence
(samovolný únik moči) je závažný medicínsko-psychologický a sociálně-hygienický problém, neboť se jedná o poměrně časté onemocnění. Bohužel, nezřídka se setkáváme s přílišným ostychem a obavami pacientů z vyšetření, přestože v době moderní medicíny léčba úniku moči nespočívá jen v používání hygienických vložek, ačkoli je řešení ať už farmakologické nebo operační často efektivní a definitivní.
Močová inkontinence může nastat v každém věku. Většinou jí však jsou postiženi starší lidé, což je podmíněno přirozeným procesem stárnutí. Dělí se na různé druhy a stupně závažnosti. Přestože v posledních letech se informovanost o močové inkontinenci značně zlepšila a dostupnost informací je díky médiím a v neposlední řadě i internetu daleko snazší než dříve, stále poměrně velké procento lidí s inkontinencí nevyhledá lékaře, který jim může s jejich potížemi pomoci. Pro mnoho lidí je totiž stále toto téma jistým tabu, o kterém se ostýchají hovořit i s lékařem. Většina z nich si myslí, že jejich potíže jsou normálním následkem stárnutí a že se s nimi musí smířit. V žádném případě však inkontinence ke stáří automaticky nepatří.
I když je močová inkontinence velice časté onemocnění, většina nemocných trpí potichu, protože se stydí jít k lékaři a o problému mluvit. Předpokládá se, že pouze 4 z 10 lidí navštíví s tímto problémem lékaře. Bezděčný, nechtěný odchod moči je pacientům tak trapný, že se spíše brání tajnými opatřeními, aby nebyli ve společnosti nebo v rodině přistiženi.
Inkontinence moči
je definována jako stížnost na jakýkoliv vůlí neovladatelný únik moči. Pokud pacient trpí močovou inkontinencí, je u něho porušena schopnost řízeného vyprazdňování močového měchýře. Ztrácí schopnost zabránit odchodu moči, a to přesto, že se ji snaží v měchýři udržet.
Uvádí se, že ve věku 40 let trpí močovými obtížemi 15 % žen, ve věkové kategorii nad 60 let je to již minimálně 30 % žen a 2 – 5 % mužů. V průběhu života má občasné potíže s udržením moči až polovina všech žen, ale pouze 10 - 20 % z postižených vyhledá pomoc lékaře. S věkem výskyt inkontinence moči stoupá. U hospitalizovaných pacientů o dalších 10 % a u seniorů v zařízeních dlouhodobé léčebné péče až na 70 %.
Příčiny inkontinence
Močová inkontinence vzniká jako následek poruchy v souhře vypuzovacího a uzávěrového mechanismu dolních močových cest. Přináší neschopnost uskutečnit navyklou hygienickou potřebu v místě i čase, které si člověk určí sám. Velmi silně ovlivňuje psychosociální oblast života postiženého jedince.
Příčinou močové inkontinence je nejčastěji porucha funkce svěračů. V průběhu života výkonnost svěračů postupně klesá. I když neschopnost udržet moč není normální součástí stárnutí, postihuje tato nemoc častěji starší osoby. V každém věku a u každého pohlaví má inkontinence jinou nejčastější příčinu.
Příčiny se dělí na, morfologické, funkční a jiné:
Příčiny morfologické: extrofie močového měchýře, ektopie ureteru, epispadie uretry, infravezikální obstrukce (hyperplázie nebo karcinom prostaty), cystitida, cystolitiáza, tumor měchýře nebo uretry, descensus pánevního dna.
Příčiny funkční: neurogenní, získané traumatické – míšní trauma, trauma centrální nervové soustavy (dále jen CNS), trauma pánevního plexu, po operaci v malé pánvi, získané non-traumatické – nádory a infekce CNS, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, endokrinopatie (diabetes mellitus).
Příčiny jiné (většinou přechodné): komatózní stavy, centrální mozková příhoda, imobilizace pacienta, obstipace, vliv léků (hypnotika, spasmolytika, diuretika aj.), vliv prostředí.
Rizikové faktory močové inkontinence
Faktorů, které se mohou podílet na močové inkontinenci je mnoho. Nejčastější z nich jsou např. věk, polymorbidita, neurologické poruchy (demence, roztroušená skleróza), deprese, obezita, snížená pohyblivost, kouření, nádory, kameny v močovém měchýři, uroinfekce, diabetes mellitus, u žen - deficit estrogenů v menopauze, těhotenství a porod, velké gynekologické operace, u mužů - karcinom prostaty, stenóza uretry, benigní hyperplazie.
Klasifikace inkontinence moči
Stresová inkontinence je nejčastější a projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Za normálních podmínek,
u kontinentní ženy je tlak v uretře v klidu i při stresu vždy vyšší než tlak v močovém měchýři, u inkontinence dochází k obrácení tlakového gradientu.
Na rozvoji stresové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů. Vrozená dispozice je obvykle základním stavebním kamenem, na který nasedají další rizikové faktory, jejichž působením se inkontinence teprve projeví (obezita, vyšší počet porodů a spontánní porod plodu o hmotnosti vyšší než 4000 gramů, období po přechodu, stav po chirurgickém odstranění dělohy).
Hodnocení stresové inkontinence v praxi:
I. stupeň – únik moči po kapkách při kašli, smíchu, kýchnutí a při zvedání těžkých předmětů. K úniku dochází jen v situacích spojených s náhlým zvýšením tlaku v dutině břišní. Moč mimovolně odtéká jen občas. Vložky nejsou používány.
II. stupeň – k úniku dochází již při malém zvýšení tlaku v dutině břišní, jako je tomu již při lehčí fyzické práci, při běhu, chůzi po schodech apod. Použití vložek je nezbytné denně, zvláště při stresových okamžicích.
III. stupeň – moč odtéká prakticky nepřetržitě i při pomalé chůzi a v klidu ve vzpřímené poloze, nutnost nosit vložky celý den i na noc.
Urgentní inkontinence je druhou nejčastější formu nechtěného úniku moči a projevuje se náhlým neovladatelným nucením na močení s únikem většího množství moči. Postižená osoba trpí častým denním i nočním močením a urgencemi (náhlé nucení na močení), nestačí však nutkání zvládnout a na toaletu nedojde včas. Mezi nejčastější příčiny vzniku urgentní inkontinence patří infekce dolních močových cest, zúžení močové trubice, divertikl (výchlipka) močové trubice, nádory měchýře, močové kameny, cukrovka a degenerativní onemocnění centrálního nerovového systému (např. roztroušená skleróza). Urgentní inkontinencí trpí zpravidla starší ženy, obvykle v důsledku změn, které souvisí s chřadnutím tkání v důsledku nedostatku ženských pohlavních hormonů. Urgentní symptomatologie se rozvíjí také v důsledku působení některých léků (diuretika – léky na odvodnění při léčbě otoků, selhávání srdce či vysokém tlaku).
Smíšená inkontinence se popisuje stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí. Jedná se o nepříjemnou kombinaci potíží, jejichž léčba je obvykle složitější a nemusí být stoprocentně účinná.
Reflexní inkontinence je příznakem neurologického onemocnění anebo poranění mozku nebo míchy. V důsledku ztráty volní kontroly nad centrem pro močení v míše se močový měchýř vyprazdňuje bez nutkání a reflexně jako u kojence.
Paradoxní inkontinence je způsobená získanou slabostí svaloviny močového měchýře a projevuje se neúplným vyprazdňováním s postupně se zvětšujícím zůstatkem moči v měchýři po močení (příčinou bývá zúžení močové trubice či pokles a výhřez dělohy a poševních stěn).
Léčba inkontinence moči
Neexistuje jednotná léčba inkontinence moči, protože existují různé příčiny a typy inkontinence. V zásadě lze léčbu rozdělit na konzervativní a invazivní. V mnoha případech je vhodné jednotlivé léčebné postupy kombinovat. Volba léčebné metody by měla začínat vždy u co nejméně invazivního přístupu, který ale má v dané situaci reálnou naději na odstranění potíží. Každá léčba musí být přesně indikována a individuálně upravena.
Léčba stresové inkontinence
Behaviorální léčba spočívá především v nácviku cviků zaměřené na posilování svaloviny pánevního dna v intervalech 3x až 10x denně. Vypracování soustavy cviků posilujících svaly pánevního dna slouží k rehabilitaci svalstva. V důsledku cvičení se zvyšuje klidový uzavírací tlak v močové trubici a zlepšuje se také koordinace při kontrakcích svalů pánevního dna v průběhu stresových manévrů (kašel, smích, kýchání). Pro efektivitu léčby je velmi důležitá motivace pacienta a jeho schopnost absolvovat celý program fyzioterapie.
Medikamentózní léčba spočívá v použití léků, které zvyšují uzavírací tlak močové trubice. Nejčastěji se používají poševně podávané estrogeny. Ověřování působení estrogenů je předmětem mnoha studií, ale dosud se nedaří podat zcela jednoznačné a přesvědčivé důkazy.
Operační léčba - v současné době se jedná o minimálně invazivní metody, které výrazně zkracují dobu hospitalizace i rekonvalescence. Při volbě typu operace se musí zvažovat cíl operace. Provádí se závěsná operace typu kolposuspenze podle Burche, která je považována za zlatý standard chirurgické léčby SI a jejíž úspěšnost dosahuje až 90%. Poslední revoluční změna v chirurgické léčbě ženské stresové inkontinence byla zaznamenána v roce 1996, kdy byla prezentována ambulantní chirurgická léčba stresové inkontinence pomocí polypropylenové pásky uložené volně pod močovou trubicí, nazvaná TVT („tension-free vaginal tape“) je založena na experimentálním výzkumu uzavíracího mechanizmu ženské močové trubice. Operace se řadí mezi minimálně invazívní chirurgické výkony a je prováděna ambulantně nebo v rámci krátkodobé hospitalizace.
Léčba urgentní inkontinence moči
Pokud je zjištěna příčina urgentní inkontinence, zaměřujeme se na její léčbu nebo odstranění. Pokud se nedaří příčinu zjistit, pak má léčba potlačit příznaky choroby, aniž by způsobila poruchy funkce jiných orgánů nebo poruchy normální mikce.
Hlavní metodu volby léčby urgentní inkontinence představuje medikamentózní terapie, ale individuálně lze využít i některé pomocné léčebné metody, které zvyšují pravděpodobnost vyléčení
Nefarmakologická léčba spočívá v úpravě životního stylu (omezení či odstranění některých látek-káva, alkohol, kořeněná jídla), trénink močového měchýře (stanovení vhodných časových intervalů, ve kterých se dojde pacient vymočit), elektrostimulace.
Ženy a močová inkontinence
Močová inkontinence a její vliv na kvalitu života je v současné době velmi diskutované téma. Mezi nejčastěji postiženými touto inkontinencí jsou ženy v seniorském věku. Příčiny mohou být různé. Jde např. o močové kameny, nesprávné uložení močovodu, ochabnutí pánevního svalstva, záněty močového měchýře, poranění pánevního plexu při gynekologické operaci, demence, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí (diabetes mellitus), cévní mozková příhoda, zácpa, retence moči, psychogenní příčiny, vliv léků aj.
Mimovolný odtok moči v dospělosti je pro mnohé z nás nepříjemným překvapením. Neschopnost spolehlivě ovládat základní tělesné funkce nám může připadat ponižující a stává se tak velmi intimním problémem. Mnohé ženy řeší v první fázi obtíže menstruačními vložkami. Mají většinou vysledováno, kterým situacím předcházet. Vyhýbají se kašli, smíchu, prudkým pohybům, zvedání těžších předmětů. Jistě lze tímto způsobem zabránit ojedinělým trapasům, v žádném případě se však nedá takto řešit problém dlouhodobě. Pokud obtíže trvají a obtěžují, měli by být konzultovány s lékařem.
Močová inkontinence může ovlivňovat i společenský život ženy, která má strach ze společenské diskvalifikace, uzavírá se doma, vyhýbá se styku s okolím a tento styk omezuje jen na své blízké. Ani doma u svých partnerů nemusí mít vždy pochopení. Močová inkontinence může negativně ovlivnit i sexuální život. Při častějším nočním močení dochází ke změně kvality spánku. Soubor všech těchto příznaků může vést k těžké frustraci, k pocitu méněcennosti, k pocitu nenaplněného života.
Inkontinence moči není synonymem stáří. Není to jev obvyklý a už vůbec by se tento problém neměl podceňovat. Každý člověk, který má tyto obtíže, si zaslouží, aby příčina jeho trápení byla objasněna a pokud možno patřičným způsobem řešena. I když vás může močová inkontinence uvádět do rozpaků, je třeba o ní informovat včas svého lékaře. Úspěch léčby závisí zejména na příčině inkontinence. Lékař se vás nejdříve podrobně vyptá na vznik, trvání a charakter obtíží. Na základě popisu obtíží je možné určit přesný charakter inkontinence.
Lékař, který člověka odbude slovy, že se jedná o věc „normální“, nepostupuje správně. U seniorů je častá kompenzační (protetická) léčba, což znamená používání pomůcek jako jsou vložky, pleny, podložky, jednorázové absorpční kalhotky. Pomůcka se vybírá podle velikosti, savosti, tvaru a materiálu.
Poz. redakce:
Dagmar Dvořáčková publikuje na SeniorTipu. Pracuje jako odborný asistent na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a zároveň má dlouholetou praxi jako zdravotní sestra a jako sociální pracovnice v domově pro seniory. Zabývá se problematikou seniorů a působí jako externí supervizor v zařízeních poskytujících sociální péči různým cílovým skupinám (děti, dospělí, senioři) .
Pokračujeme tématickými články. Věříme, že vás zaujmou, a že najdeme také okruhy témat ke společné diskusi. V oddílu diskuse je k tématickým článkům založena diskuse. Budeme rádi, když se do ní aktivně zapojíte a dáte najevo, že vás téma zajímá, podělíte se s problémy, které se vás týkají, jejich řešením, ale také se zkušenostmi, případně se připojíte s dalšími názory.
Další články autorky: