Čaj o páté
Ráno se většina lidí dělí na dvě skupiny, jedna dá přednost kávě, druhá čaji. Že je čaj původně asijská záležitost asi ví každý, přesto ještě trochu historie na upřesnění.
Čaj si připravujeme ze spařených lístků čajovníku, prodávají se buď celé lístky nebo sekané, ty zase mohou být volně tzv. čaj sypaný nebo v nálevových sáčcích. Čaj obsahuje tein, třísloviny, čajovou silici a různé extraktivní látky.
Původ čaje
Čaj je nápoj, který k nám přišel z Východu. Jeho pravlastí je podle všeho Čína, odtud je o něm máme první dochovanou zmínka z roku 221 př. n. l., která se týká čajových daní. První zpráva o čaji jako o lahodném a zázračném nápoji pak je od básníka Kuo Poa, žijícího kolem roku 350 našeho letopočtu rovněž v Číně. 
Ke vzniku čaje se rovněž váží východní legendy:
První tvrdí, že čaj vznikl roku 2737 př. n. l. Tehdy se měl čínský císař Šen-nung zastavit na svém válečném tažení. Jeho bojovníci založili tábor, rozdělali oheň a nad ním začali vařit vodu. Vítr však navál do kotlů listí z okolních stromů a keřů. Voda se zbarvila do oranžova, vojáci ji chtěli vylít, ale císař se rozhodl předtím ochutnat. A shledal, že nápoj je nesmírně chutný a lahodný. Když ho začali pít vojáci, spadla z nich únava a zázračný nápoj byl na světě.
Druhá legenda se datuje rokem 495. Tehdy buddhistický misionář z Indie přijel do Číny a chtěl strhnout na sebe pozornost Číňanů a získat si tak jejich obdiv – tvrdil, že bude sedm let meditovat bez spánku. Pět let údajně svůj závazek hravě zvládal, avšak šestý rok se mu přece jen v jednu chvíli zachtělo spát. Rozhodl se únavu rozchodit a začal přitom z nervozity žvýkat lístek, který utrhl na blízkém čajovém keři. Lístek zahnal únavu a mnich díky němu nespal bez problémů další dva roky.
Jiná legenda, datovaná stejným rokem 495 říká, že se něco podobného mělo přihodit dalšímu šiřiteli buddhismu, tentokrát pro změnu v Japonsku. Ten se rozhodl nezamhouřit oko celých devět let. Pátého roku však selhal a na chvíli si zdříml. Po probuzení byl tak rozezlen na svá těžká oční víčka, že si je uřízl a zlostně zahodil. Druhého dne zjistil, že víčka zapustila kořeny a začal z nich růst keř. Lístky z tohoto keře mnichovi pak pomohly nespat skutečně celých devět let a lidstvo získalo tak získalo čaj.
Je známo, že o rozšíření čaje se postarali mniši, kteří se potřebovali něčím osvěžit během svých nekonečných motliteb. Později zhruba v 8.století se stal neodmyslitelnou součástí čtení poezie, která patřila v Číně k jednomu z nejváženějších odvětví kultury. Obliba čaje stoupala a tak se začaly stavět čajovny, podobně tomu bylo v Japonsku, kde se obliba čaje také rychle rozšířila, časem si našla cestu i do dalších zemí, Indie, Arábie. V Evropě byl znám o sto let později, díky obchodníkům s kořením a látkami, rozšířil se však až za doby Marca Pola a dalších cestovatelů. V Evropě je spjat především s Angličany, pojem čaj o páté netřeba ani vysvětlovat, je to zvyk ještě z koloniální doby, kdy se scházela společnost na odpolední čaj nebo jen dámy na čajový dýchánek.
Proč je čaj tak oblíbený?
Především proto, že zahání únavu, osvěžuje či zahřívá. Má také léčivé účinky, povzbuzuje srdeční a mozkovou činnost, snižuje tlak, pomáhá k lepšímu trávení a k zvýšení funkce ledvin, pomáhá při střevních katarech, čistí dýchací cesty, zklidňuje nervovou soustavu, ztišuje bolest hlavy, jako obklady se sáčky s čajem přikládají na oteklé oči a na otoky vůbec. Zelený čaj má silnější léčivé účinky než čaj černý.
Čaj se dělí na dva hlavní druhy:
zelený a černý, přičemž zelený se získává tak, že se zelené lístky čajovníku dají ihned po sklizni usušit, zůstane v nich proto více tříslovin a aromatických látek, je díky tomu voňavější a účinnější jako lék. Černý čaj se získává složitějším procesem, natrhané lístky se nejdřív pomačkají, aby pustily šťávu, za vysoké teploty fermentují a nakonec se usuší. Dál do něho mohou být přidávány i další aromatizující přísady. Známe také čaje ovocné a bylinkové, ale ty již s původním čajem nemají nic společného, snad jen některé léčivé účinky, ale ty bývají u jednotlivých čajů specifické.
Ke správnému skladování čaje se hodí dobře těsnící dózy ze skla, porcelánu nebo dřeva, kovové krabičky jsou nevhodné, čaj by nikdy neměl přijít do styku s kovem.
Připravujete čaj správně?
Do konvice nasypeme čaj (na jeden šálek počítáme jednu lžičku čajových lístků), přilijeme vařící vodou a necháme vyluhovat.Čaj sléváme přes sítko do předehřáté, porcelánové, keramické nebo skleněné konvice, která je určena výhradně pro přípravu čaje. Konvici nikdy nevymýváme prostředkem na mytí nádobí, pouze ji vyplachujeme čistou vodou. Sedlina, která se na stěnách konvice z čaje tvoří, není na závadu – ba právě naopak; znalci soudí, že dodává čaji lepší a výraznější chuť.
Po třech minutách louhování získá čaj uvolněním teinu povzbuzující účinky, po 5ti minutách se vyloučí třísloviny a čaj má naopak účinky uklidňující. Necháme-li čaj vyluhovat déle než 5 minut, ztratí svou lahodnou chuť a zhořkne.
Chceme-li čaj připravit přímo do konvice, nasypeme ho do sáčku z jemně bavlněné síťoviny a přelijeme horkou vodou. Sáček můžeme vyprat a vždy znovu použít. Na přípravu černého čaje a čajů bylinkových však nikdy nepoužíváme tentýž sáček!
Jak vám naservírují čaj ve světě?
V Číně a Japonsku především zelený čaj, neslazený, může být ozdobený plovoucím květem jasmínu apod.
V Japonsku je pití čaje doslova obřadem. Připomíná modlitbu před jídlem. Je při něm důležité každé gesto. Při obřadu se používá speciální zelený nefermentovaný čaj, rozemletý na drobný prášek, který se rozmíchá s horkou vodou a metličkou vyšlehá do pěny. Hostitel potom šálek třikrát otočí a podává ho s obřadnou úklonou. Host mističku přijme, také se obřadně ukloní, třikrát se napije, obřadně utře místo, ze kterého pil, otočí šálek třikrát nazpět a opět se ukloní. Celý obřad je velmi slavnostním aktem vděčnosti za dar země.
V Indii se připravuje tak, že se zalívá horkou vodou, ve které je už rozpuštěný cukr, může se dolít mlékem.
V Arabských zemích se podává zelený, silně slazený čaj, zdobí se lístky máty.
V Maroku do čaje přidávají aromatické byliny.
Anglický čaj se podává oslazený a s mlékem.
V Holandsku se přidává alkohol a místo mléka šlehačka.
Vyzkoušejte správnou přípravu, ucítíte ten rozdíl.
Lenka Látalová
Další články autorky:
