Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O kontrole (v)nás (5/5)
 
Svět velkého bratra
 
Pokud se ještě chvíli zdržíme u institucionalizované formy kontroly a státu, napadnou nás pojmy jako demokracie, svoboda, totalita. Jak jsme si již několikrát ukázali, ono to bez kontroly nejde. Kontrola znamená mimo jiné bezpečnost. Všichni toužíme po ochraně našeho života, zdraví, či majetku. Pokud poletí dvě letadla, stejná trasa, čas, cena letenky…, ale do jednoho se bude nastupovat bez jakékoliv kontroly a do druhého skrze bezpečnostní rám a přísná opatření, jakému dáte přednost? Otázka spíše řečnická, že? Ovšem i přesto je legitimní klást si otázku, kde se nachází hranice, kdy je kontrola ze strany státu a jeho institucí ještě na místě, kdy je žádoucí a prospěšná, a kdy už může sklouzávat k samoúčelnosti či šikaně? Kam až v zájmu „bezpečnosti“ lze ustoupit v otázce osobní svobody a soukromí? Navíc s dnešními technologiemi a jejich možnostmi. Problém ale primárně dle mého soudu nejsou technologie, kontrola ani svoboda či nesvoboda, ale zase jen a jen my lidé a naše motivy a jednání, které mnohdy nemá nic společného se slušnosti a etikou. Protože u většiny jevů lze najít důvody, proč jsou (nebo aspoň můžou být) prospěšné. Jenže současně si přiznejme, že se dá všechno velice lehce a ošklivě zneužít.
 
Upřímně mi není po chuti, že když vyrazím do města, tak vím, že budu natáčen bezpočtem kamer. Na ulicích, v obchodech, na parkovišti, v parku na lavičce, na dětském hřišti. Můj pohyb je monitorován, zaznamenáván a kdo k těm datům má nebo může mít přístup? Jak je využije či zneužije? Kde a na jak dlouho a proč jsou archivována? Dokonce spousta soukromých domů je dnes ověšena kamerami jak vánoční stromky. Často míří i do ulice, na veřejný chodník. Ne, nelíbí se mi to. Proč by někdo měl vědět, kudy, kdy a s kým jsem tu šel? Jaké jsou mé rituály, v kolik chodím venčit psa, kudy vodím děti do školky? Nepochybně to některým z vás nyní zavání paranoiou, ale stále mějme na paměti, jak lehce můžou být tato data zneužita. Nelíbí se mi, že když jdu na koncert, procházím bezpečnostním rámem a ostraha mi prohrabává kapsy batohu a šmejdí mi ve věcech. Že když si chci poslechnout oblíbenou kapelu, u turniketu je skenován můj obličej. Že kdekoliv jsem venku, míří na mě spousta satelitů, a někdo, bude-li chtít, může sledovat každý můj pohyb. Že přes Mapy.cz nebo Google Earth se mi kdokoliv může dívat na zahradu – jak velký mám bazén, kolik máme aut, kde se nachází dětské hřiště, jak zelený je můj trávník… Kde je mé právo na soukromí? Proč je třeba mít takové aplikace? Volně přístupné komukoliv? Nelíbí se mi, že podle mého mobilního telefonu může být lokalizována moje poloha. Že lze zjistit s kým jsem si telefonoval, kdy, jak dlouho i co. Že pokaždé, když zapnu internet, vytváří se digitální stopa o všech stránkách, co jsem navštívil, o všech akcích, co jsem v kyberprostoru podniknul. A tak dále. A… tak… dále… Pořád… dál… Kam až to zajde? A nedá se tomu uniknout – jistě, nemusím chodit na koncert, nemusím jít s dětmi na monitorované dětské hřiště a podobně, ale musím třeba přejít ulici, abych došel do obchodu či do práce a nezabráním tomu, aby se kdokoliv podíval ke mně na zahradu skrz satelitní snímky a internet.
 
  
 
Je to kontrola kvůli mé bezpečnosti a ochraně svobody? Ano, to nerozporuju (či to tak alespoň může být podáno i využito). Ohrožuje to však současně i mou bezpečnost a omezuje to moji svobodu? Rozhodně ano. Nezačíná naše civilizace připomínat orwellovského velkého bratra? A je náš svět díky té vší kontrole bezpečnější? Toť otázka… Osobně se nedomnívám že by minulé epochy byly více nebezpečné. Spíše bych řekl, že byly jinak nebezpečné. V některých ohledech více, v jiných méně. Dějiny a lidské osudy se odehrávají vždy v určitých kulisách, v jiných paradigmatech, ale se stále stejnými vzorci a archetypy. Netroufl bych si tvrdit, že jsme nyní dospěli do bodu nějaké zázračně vyšší bezpečnosti. Na jednu stranu se nemusíte jako ve středověku bát vkročit do lesa, kdy šlo o místa vskutku životu vysoce nebezpečná koncentrací asociálních živlů i divoké zvěře, současně se ale za Přemyslovců či Lucemburků nikdo nemusel bát, že mu spadnou na hlavu bomby, třeba i atomové. Takže je to vždy něco a něco. Kromě toho navzdory všemu se kriminalitě i dnes nadále daří, zločiny nejsou ani nebudou vymýceny, a setkáváme se se stále sofistikovanějšími způsoby podvodů a páchání trestných činů. Co si však dovolím tvrdit, že jsme dnes dobou značně neurotickou a ustrašenou, vystresovanou a hektickou, dobou plnou nedůvěry a lhostejnosti, individualismu a soutěživosti.
 
 
A na závěr ještě jednou, uvědomme si, prosím, jak snadno lze toto vše zneužít a jakou obrovskou moc to dává do rukou tomu, kdo má k těmto systémům přístup. Dokážeme vůbec domyslet, jak nebezpečné je, pokud jednotlivec či úzká skupina tyto informace dokáže koncentrovat ve svých rukou? Jak snadno se demokracie může zvrhnout v totalitu? A jak velmi lehko k tomu může dojít ve světě, kde si v rámci ochrany naší svobody a bezpečnosti sami budujeme velkého bratra? Kdoví co všechno a jakým způsobem bude kontrolováno za pět let? Deset? Dvacet? To dneska nedokáže už nikdo odhadnout. Jak bude vypadat svět za pouhého čtvrt století? Netuším. Ale obávám se toho. A úmysl může být třeba milionkrát ušlechtilý a spravedlivý, jenže jsme lidé, nezapomínejme na to… Vzpomeňte na učení Ježíše a následné dějiny křesťanské Evropy, náboženské války, upalování čarodějnic, inkvizici, kulturní genocidy… I ty nejlepší myšlenky můžou skončit tragicky v lidských rukách. Protože jsme lidé. A někteří jsou vrcholem evoluce, jiní jejím odpadem. Ale přitom stále tentýž druh. A pokaždé, když čtu v nějakém textu zdůvodnění, že to „je ve veřejném blahu…“, tak mi naskakuje husí kůže a vzpomenu si na Robespierrův Výbor veřejného blaha za krvavé velké francouzské revoluce. Hledání té správné míry mezi kontrolou ve „veřejném blahu“ a „osobní svobodou“ vnímám jako jedno ze zásadních témat dnešní doby. A čím dál tím častěji si v duchu říkám: „A co na to Orwell?“

O kontrole (v)nás (1/5)
O kontrole (v)nás (2/5)
O kontrole (v)nás (3/5)
O kontrole (v)nás (4/5)

 
Tomáš Zářecký
* * *
Anotační foto: Ralf Roletschek

Zobrazit všechny články autora
 


Komentáře
Poslední komentář: 15.04.2023  09:05
 Datum
Jméno
Téma
 15.04.  09:05 Von
 15.04.  03:34 Ivan
 14.04.  17:26 Von
 14.04.  16:16 Přemek