LIST FILIPSKÝM CITACE BIBLE: Filipi jsou severomakedonské město, založené Filipem, otcem Alexandra Velikého. V době apoštola Pavla byly římskou vojenskou kolonií. Pavel je navštívil na své první cestě do Evropy v roce 48nebo 49 a založil tam křesťanskou obec.List Filipským psal z vězení, v němž se ocitl pro Krista. Od filipských křesťanů dostal do vězení dar, za který tímto listem děkuje. Nevíme, kde byl tehdy uvězněn. V úvahu připadají Řím, Cesarea nebo i Efez, v posledním případě by šlo o léta 53 – 56.
Pavel chtěl také varovat před nebezpečnou skupinou lidí, které nazývá „špatnými dělníky“. Ti prosazovali ritus obřízky, ale současně je vědomí náboženské nadřazenosti vedlo k nevázanému životu.
Epištola je nesena duchem křesťanské radosti z evangelia, v jehož světle přestávají být hřích a trápení posledními skutečnostmi. Ve svých výkladech vychází apoštol ze staršího křesťanského hymnu. Jeho vrcholem je vyznání Krista jako Pána. Odtud plyne i důraz na křesťanské společenství, které má skrze Krista již nyní poznávat Boží pokoj a žít jím.
SLOVA BIBLE:Napomenutí k věrnosti
Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedávejte ovlivňovat ctižádostí ani ješitností nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:
Způsobem bytí byl roven Bohu,
a přece na své rovnosti nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil,
vzal na sebe způsob služebníka,
stal se jedním z lidí.
A v podobě člověk se ponížil,
v poslušnosti podstoupil i smrt,
a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše
a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával:
Ježíš Kristus jest Pán.
Sdělení a plány apoštola Pavla
Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.
Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval. Stýskalo se mu totiž po vás všech vás a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci. A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte; neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.
A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mi není zatěžko a vám to bude oporou.