Účelný nákup
Navzdory ochabující paměti, která mi často nehodlá přiřadit jméno herci, jehož tvář dobře znám z obrazovky, ba někdy mě i zatajuje, co jsem měl předešlého dne k večeři, pamatuji si zcela přesně den, kdy jsem navštívil jeden z pražských obchodů s fotopřístroji, a to za účelem nákupu nejen jednoho, ale hned dvou exemplářů vysoce kvalitních fotoaparátů značky Exakta. Bylo to přesně 11. září 1968, pouhý jeden den, před stranou a vládou schváleným (tuším že třídenním výletem), do nepřátelské ciziny, do Vídně. Vzhledem k tomu, že tehdejší československá koruna byla v Rakousku tak hodnotná jako bankovky hry Monopoly, lstivým účelem tohoto ne zrovna levného nákupu byl nápad, prodat fotoaparáty ve Vídni, a tak získat nějaké ty šilinky.
Třídenní pobyt, úřady schválený, jsem se rozhodl poněkud prodloužit, a tak během několika dní po příjezdu do Vídně, kdy jsme si vyřizovali přesun do Austrálie, jsem navštívil několik vídeňských obchodů, ve snaze kamery prodat. Ale byl to až třetí obchod, kde jednu z kamer odkoupili, ale za sumu podstatně nižší, než byla hodnota aparátu. Když jsem si potom trochu stěžoval sestřenici, u které jsme po dobu našeho čekání na odlet do Sydney našli přístřeší, její manžel nabídl, že si zbývající kameru odkoupí, a to za mnohem přijatelnější cenu.
Když jsme se ženou podnikli v roce 2000 delší cestu po Evropě, nemohli jsme pochopitelně vynechat Vídeň a návštěvu již zmíněné sestřenice, u které jsme zůstali dva, nebo tři dny. Poslední večer našeho pobytu přišel její manžel Heizi, že má pro mne dárek a přinesl Exaktu, kterou jak přiznal, pro její složitost nikdy nepoužil. A tak milá Exakta putovala s námi do Austrálie, ale ani tam se nedočkala svitku filmu a odpočívala pečlivě uložena ve skříni.
Před třemi, nebo čtyřmi roky jsem potřeboval něco koupit v místním obchodě s fotoaparáty a zjistil jsem, že instalovali jakési malé muzeum fotoaparátů, převážně získaných od fotoamatérů, kteří přešli od 35mm kinofilmu na digitální fotografii. S radostí přijali moji nabídku, že přispěji do jejich sbírky, a tak kromě věrného Pentaxu, který dosloužil, jsem se rozloučil i s Exaktou. Před několika málo dny jsem tento obchod opět navštívil a dozvěděl jsem se, že pro nedostatek prostoru bylo muzeum zrušeno. Když jsem se prodavači zmínil, že i já jsem přispěl do sbírky Exaktou, dostalo se mi nečekaného překvapení. Uprostřed rozsáhlého obchodu stála na pultě luxusní skříňka, kde za zasklenými dvířky, byla vystavena, před padesáti čtyřmi lety v Praze zakoupená Exakta. Bylo mi také řečeno, že měli již několik zájemců Exaktu koupit, ale že ji nehodlají prodat. Požádal jsem o dovolení aparát vyjmout ze skříňky a pořídil dokumentární fotografii.