KNIHA KNIH – 21 KNIHA MOUDROSTI CITACE BIBLE: Kniha moudrosti, nazvaná tak podle Vulgáty, nazývá se v Septuagintě Moudrost Šalamounova. Podobně jako kanonické mudroslovné knihy Přísloví a Kazatel je i toto dílo připsáno moudrému Šalomounovi. Ve skutečnosti autor spisu není znám. Pravděpodobně jím byl alexandrijský zbožný žid, oddaný víře v Boha otců, který pomocí helénistického vzdělání a filozofie chtěl zabránit postupujícímu rozkladu víry svých souvěrců v egyptské diaspoře. V jádru židovský spis, pocházející z 1. stol. př. Kr., pojednává o zosobněné Moudrosti, která z lidí činí přátele Boží. Ti, kdo se jí dají vést, jsou v Boží ochraně a utrpení se jich nedotkne. Očím pošetilců se může zdát, že zemřeli, ale oni přebývají ve věčném pokoji. Bůh si je vyzkoušel jako v ohni zlato. Kdo byli věrní, setrvají u něho, najdou lásku a smilování.
Devatenáct kapitol Knihy Moudrosti se dá rozdělit do tří oddílů:
a) v prvém (k.1-5) je srovnáván život zbožných se svévolníky a jejich údělem v
den soudu;
b) druhý oddíl (k.6-9), ukončený modlitbou, je v podstatě chvalozpěvem na
Moudrost, kterou mají hledat především králové;
c) třetí oddíl (k.10-19) poukazuje na přednosti Moudrosti a její působení v
dějinách Božího lidu od Adama až po vstup do země zaslíbené. Končí ostrou
polemikou proti pohanské modloslužbě a jejímu kultu.
Někteří badatelé poukazují na styčné body mezi Knihou Moudrosti a Pavlovými epištolami.
SLOVO BIBLE: k.4: PLNOST ŽIVOTA NESPOČÍVÁ V DLOUHOVĚKOSTI
Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí,
neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku
ani se neměří počtem let.
Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost
a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk.
Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval,
a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen.
Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení
a lest nesvedla jeho duši.
Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro
a vír vášně převrací nezkaženou mysl.
Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti,
dosáhl plnosti dlouhého věku.
Jeho duše byla milá Hospodinu,
a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti.
Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to,
ani si nevzali k srdci,
že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným
a že ochraňuje své svaté.
Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky,
mládí pak, jež došlo rychlého konce,
letité stáří nespravedlivého.
Budou vidět jen skonání moudrého,
ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl
a k čemu ho zachoval.
k.7: STEJNÝ POČÁTEK ŽIVOTA VŠECH LIDÍ
Také já jsem smrtelný člověk, stejný jako všichni,
potomek toho, který jako první byl učiněn ze země.
V matčině lůně jsem byl utvářen v tělo,
po deset měsíců jsem v krvi houstl
z mužského semene po slastném spojení v spánku.
A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem
a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí,
a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni.
Vychován jsem byl v plénkách a ve starostech.
Vždyť nikdo z králů neměl jiný počátek žití;
vstup do života je u všech tentýž, stejný je i odchod.
k.11: BOŽÍ VŠEMOCNOST A LÁSKA
Ty můžeš vždycky prosadit svou svrchovanou moc
a síle tvé paže nikdo neodolá.
Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět
a jako kapka ranní rosy padající na zem.
Nade všemi se smilováváš, protože všecko můžeš,
nehledíš na hříchy lidí, jen aby činili pokání.
Miluješ všecko co je,
a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,
vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.
A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl,
anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?
Šetříš všecko, protože to je tvé,
Panovníku, který miluješ život.
Příští knihou bude SÍRACHOVEC. Ilustrace: internet
