Za skutečný cit je odměna
Za jaký cit? Nesnažila jsem se skrývat, že doslova miluji kalendáře. Proč?
Není totiž snadné a vlastně již ani po mne není možné přelétat půl světa abych mohla zase vidět domov, ale je možné se zamyslet a hledat jiné cesty. Ne jiným způsobem cestovat, ale přesto vidět všechna ta krásná a milá místa.
No jistě jsou to právě kalendáře. Každý měsíc jsem v jiném městě, na jiných horách, u jiných řek. Mám totiž tři stolní a dalších devět kalendářů na dveřích a stěnách našeho domu. Jak jsem se k nim dostala? Totiž tam, v srdci Evropy mám nejen sestru a další rodinu, ale také přátele, kteří byli tak hodní a pochopili, proč mám ty kalendáře ráda.
Máme již za sebou konec měsíce července a nyní máme srpen. Byl tedy čas kalendáře otočit a radovat se z nových obrázků. Stačí otočit hlavu, nebo udělat pár kroků a dívám se na můj domov. Na moravská a česká města, rozkvetlé stromy a louky a až přijde další měsíc objeví se krásy ještě víc.
Ale jak to bude dál?
Každý rok sestra posílá knihy, časopisy a české dárky pro rodinu. V určité době je to balík kalendářů a to nejen od sestry, ale také od přátel. Letos ještě bez kalendářů odeslala sestra z Prahy balík 12. března a v pátek 24. července balík došel.
Jak je vidět, posílat v této době balíky není příliš moudré.
Jak to vyřeším s kalendáři? Nevyhodím ani jeden jediný. Měsíce měnit nemohu, ale budu jim měnit místa. Jaký je den a jaký měsíc mi prozradí australský kalendář plný květin. Visí tak vedle sebe ten český a ten australský a sluší jim to.
Musím věřit, že jednoho dne opět přiletí ty kalendáře z českého domova, že nás ten virus nepřemůže.
Text a ilustrace: Jana Reichová
PS: Dostala jsem dopis od Hany Gerzanicové - Honsové s její poslední básní. Rada se s vámi ještě podělím o moc pěknou básničku, kterou mi poslala.
Pandemie coronaviru
Hana Gerzanicová
Pandemie coronaviru
není jen nemoc, umírání,
je to pro svět
velké varování!
Člověk má možnost
vládnout nad světem.
Dát dobro a krásu
nebo zlo svým dětem.
Člověk může mít dobro,
krásu a lásku v duši…
…Nebo touhu po slávě a moci,
která všechno zruší.
Proč člověk touží
mít stále víc a víc?
Vždyť do hrobu nevezme
si přece vůbec nic…
Kdo kolem seje zlo
jen z pole zla zlo sklidí
zlévané slzami
přes utrpení lidí.
Proč nejsou lidé vděční,
že mohou život znát?
Vždyť větší dar a možnost
jim nikde nelze dát.
Kéž by hrůza pandemie
lidi probudila
a zapomenutý dar dobra
světu navrátila.