Proč neslavit, když je co oslavovat
Jistě, vždy je co oslavovat, nejkrásnější svátky jsou jistě Vánoce a věřme, že nikdy těmi nejkrásnějšími svátky nepřestanou být. Když slavíme Vánoce tedy také slavíme Velikonoce a copak ještě různá výročí. Jsou důležitá výročí historická, ale také milá výročí osobní. Nejčastěji se s velkou radostí oslavují narozeniny.
V našem českém domově ještě slavíme svátky jmen, ty se bohužel v Austrálii neslaví. To znamená o jeden dárek v roce míň. Ovšem, máme-li příbuzné a přátele doma, nezapomínáme jejich jména a potom také ten jejich sváteční den.
Pokud již trochu zapomínáme, stačí se podívat na kalendář.
Tam přece vždy byla všemožná jména na příklad i sester mého tatínka – Božena, Marie, Anna, Emilie, Helena a Jaroslava. A co jména mužská, třeba tatínek Josef měl bratry Václava a Jaroslava.
V rodině mojí maminky Růženy bylo také mnoho hezkých jmen. Byla tam Anna, Dorota, Božena, Barbora a opět stejná jména jako v rodině mého tatínka.
Také nezapomínám jména bratranců a sestřenic. Bylo jich dost, ale bratranci byli jenom tři – František, Jiří a Rostistav. Když jsem se vdala přibyla jména zase jiná – Zdeněk, Zdeňka, Jindřich, Alena, Ludmila a další.
S přáteli přicházela také další jména, která v rodině nebyla jako Marcela, Vlasta, Věra a ještě zase další.
Opravdu tady je jediná pomoc a to je ten kalendář. Jména jsou jen na malých kalendářích, které mám postavené u počítače, v ložnici a v kuchyni. Ve třech to jistě všechno najdu. Začít pěkně od ledna a poznamenat si to. Hned ale v únoru musí být omyl ! Jedenáctého února – Božena. Svátek Boženy byl vždy 29. července, jen tři dny po svátku sv. Anny 26. 7. Nyní v červenci 29 je Berenice a Marta.
Listuji dál a vidím jména naprosto neznámá jako Zaira, Mariola, Elfrída, Mirela, Eunika, Gina, Elza … Ne, to mně docela stačí.
V kalendáři bývala původně jména svatých, potom a to nevím kdy začala přibývat jména nová.
Když odcházel ze Sydney katolický kněz Petr Eliáš dal mně pro vzpomínku slovník svatých – The Penguin dictioary of saints – vydanou v roce 1965. Mnohokrát mi tento slovník pomohl, zvláště ještě pro práci v českém vysílání a později také při přípravě různých programů pro české krajany.
Z těch neznámých jmen z kalendáře jsem tam nenašla ani jedno.
Mladší generace přidávají jména, která jsou pro ně zajímavá, ale prostě hlavně že jsou nová, proč prý stále používat jenom stará jména. Jména svatých většině nových generací již bohužel nic neříkají.
Já osobně si stěžovat nemohu, protože jméno Jana, které se stalo moderním ve třicátých letech minulého století je stále ve stejný den na kalendáři. Když jsem se narodila a moji rodiče prý rodině oznámili, jak se budu jmenovat, všichni byli téměř zděšeni, přece v rodině se tak nikdy nikdo nejmenoval. No a také dál nejmenuje. Jenom já prababička.