Šlechtické deklarace z let 1938 a 1939 Již několik let rodokmenová společnost Rodro z.s. hledá, shromažďuje a připravuje ke zveřejnění fakta připomínající akce české zemské šlechty v letech 1937 a 1938. Hlavním cílem tohoto snažení je seznámit širokou veřejnost s doposud stále opomíjeným a málo diskutovaným tématem, jakým je role české zemské šlechty po vzniku samostatného státu a s jejími zásluhami při podpoře české státnosti zejména ve 30 letech 20. století.
Poslanci Národního shromáždění československého projednávali v prosinci 1918 první a druhé čtení zákona, kterým zrušili šlechtictví, řády a tituly, pouhých 37 minut. Český národ se tak prostřednictvím svých nezvolených zástupců vzdal začátkem 20. století části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Postupně je posílal do většího a většího politického a sociálního suterénu. Nedbal přitom nebezpečí, že přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin, dochází i k nenahraditelné ztrátě hodnot duchovních a mravních. Hodnot, jejichž nositelkou šlechta po staletí byla, hodnot, které i dnes v naší společnosti citelně postrádáme. Přesto šlechta ……text článku a na jeho konci pokračování současností:
K poctě tehdejšího statečného postoje šlechtických představitelů putuje po českých zemích výstava připomínající v roce 2018 a 2019 již 80. výročí výše zmíněných akcí české zemské šlechty. Hlavním artiklem výstavy, kterou společnost Rodro z.s. připravovala několik let, jsou kromě textů deklarací, historie jejich vzniku a signování i nástěnné rodokmeny jednotlivých signatářů. Přibližují historii jejich rodu, rodinné zázemí, sídla, jsou na nich uvedeni se svými nejbližšími předky a příbuznými a se všemi potomky. Především ti by měli být na postoje svých otců, dědů a pradědů náležitě hrdí a nenechat je upadnout v zapomnění. Výstava byla dosud k vidění např. v Boskovicích, Blatné, Brně-Líšni, Dobříši, Rychnově nad Kněžnou, Lysicích, Kutné Hoře, Zámrsku aj. V Praze na Pražském hradě v Mladotově domě při své vernisáži 7.9.2014.
V září 2018 k výročí první deklarace uspořádala společnost Rodro z.s. pod záštitou poslance Karla Schwarzenberga seminář v Poslanecké sněmovně ČR, kde o událostech hovořili historici i mnozí z potomků signatářů. V současnosti je výstava ke shlédnutí na zámku Orlík, odkud pocházeli spoluautoři textů deklarací Karel (*1911 † 1986) a František (*1913 † 1992) Schwarzenbergové. Syn staršího z nich, Karel kníže Schwarzenberg, připomíná šlechtická vystoupení následujícími slovy: “Byly to hvězdné chvíle v jinak pro naši zemi velice smutné době. Za český národ se postavili reprezentanti starých rodin, kteří měli v povědomí povinnosti, které jim ukládala příslušnost ke stavu českému a vzali tak na sebe povinnosti coby čeští stavové. Bylo to opravdu důležité, neboť ve chvíli, kdy se hroutila republika a mnozí podléhali zoufalství, se naši otcové a dědové postavili jednoznačně za český národ. Toto prohlášení, které kdysi napsal můj otec je, jak jste snad vyrozuměli, dodnes mým závazkem. Měli bychom si všichni uvědomit, že v dnešní době, která je pro nás do jisté míry zklamáním, je potřeba zabojovat, i když třeba v jiné formě.“
Od září roku 2017 je stejná výstava umístěna jako stálá na zámku v Mělníce, který vlastní Jiří princ Lobkowicz, vnuk jednoho ze signatářů všech tří deklarací, Jana knížete Lobkowicze (*1885 † 1952). Zde je výstava obohacená o vývody jednotlivých signatářů ke Karlu IV. resp. prvnímu historicky doloženému českému knížete Bořivoji I. Přemyslovci a jeho manželce sv. Ludmile, které byl Mělník pravděpodobným rodištěm a na jejíž 1100. výročí v roce 2021 se připravujeme.
Jan Drocár, autor projektu
První šlechtická deklarace ze 17. 9. 1938
Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu
Přesto, že se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobře, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, když byla vlast v ohrožení reagovala čestně a statečně. Tři deklarace, kterými rody české zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpečí německého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 předneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pražském hradě účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem deklarace byl orlický kníže Karel VI. Schwarzenberg a její text prezidentovi za přítomné a jménem dalších představitelů starých rodů přečetl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí:
Pane presidente,
za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli, zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem. Věrnost k českému státu, který naši předkové pomáhali budovati a po tisíc let udržeti, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůrazniti. Považujeme za svou povinnost, uchovati dědictví svých otců, Země Koruny české byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití i těchto časů nepokoje a násilí.
Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomků i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdíleti s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvěřujeme, že se tak může státi. Zejména doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost.
Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit.
17. září 1938
Signatáři abecedně: 1. Karel Belcredi (*1893 Líšeň † 1972 Vídeň) – statek Líšeň
2. Weikhard Colloredo-Mannsfeld (*1914 Berlín † 1946 St. Lary) – Dobříš
3. Rudolf Czernin (*1904 Dymokury † 1984 Vídeň) – Dymokury, Hlušice
4. Jindřich Dobrzenský (*1892 Potštejn † 1945 Potštejn) – Potštejn
5. František Kinský (*1879 Kostelec n. O. † 1975 Kostelec n. O. ) – Kostelec nad Orlicí
6. Zdenko Radslav Kinský (*1896 Chlumec n. C.† 1975 Řím) – Chlumec n. C., Kost, Žďár n. S.
7. Zdeněk Kolowrat (*1881 Černíkovice † 1941 Rychnov n. K.) – Rychnov nad Kněžnou
8. Jan Lobkowicz (*1885 Praha † 1952 Wolfegg) – Drahenice, Mělník
9. Charles Parish (*1899 Žamberk † 1976 Beamsville) – Žamberk
10. Karel Schwarzenberg (*1911 Orlík † 1986 Vídeň) – Orlík
11. Leopold Sternberg (*1896 Častolovice † 1975 Kingstown) – Častolovice, Zásmuky
12. Hugo Strachwitz (*1900 Zdounky † 1978 Vídeň) – Zdounky
* * *
Druhá šlechtická deklarace z 24. 1. 1939 Postoj části české šlechty v době nacistické okupace byl vyjádřen již v roce 1938 První šlechtickou deklarací nazvanou “Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území Českého státu”, která byla 17. září 1938 přednesena prezidentovi republiky Edvardu Benešovi.
Po abdikaci Edvarda Beneše a zvolení nového prezidenta Emila Háchy, se zástupci šlechty sešli s novým prezidentem, aby potvrdili to, co 17. září 1938 deklarovali prezidentu Benešovi. Audience proběhla 24. ledna 1939 a zúčastnilo se jí 12 šlechticů zastupujících 10 rodů.
Krátký projev přednesl František Kinský: “Právě před čtyřmi měsíci jsme jako členové starých českých rodů tehdejší hlavě státu jasně prohlásili, že dáváme všechny své síly do služeb vlasti.
Přicházíme-li dnes poznovu do starobylého hradu českých králů, abychom opět vyslovili svou vůli plniti všechny své povinnosti, činíme tak i osobně kvůli Vám. Víme dobře, za jakých okolností jste se uvolil ujmouti se řízení našeho státu a cítíme, že jestli něco vás může posilovati při této práci, tedy mimo víru v Božskou Prozřetelnost, je to důvěra všeho národa.
Proto nepokládali jsme za nadbytečné přijíti dnes k Vám a ujistiti Vás těmito věcmi: Důvěřujeme Vám. Doufáme, že jednota národa ve všech jeho složkách bez rozdílu a bez rozporu Vám umožní vésti stát dobře a spravedlivě, pokud je to dnes lidským silám možno.
Jsme hotovi, kdykoli by se toho potřeba ukázala, státu podle svých sil a schopností posloužiti.
To nám ukládá za povinnost účast našich předků na tisíciletých osudech tohoto státu.
Nemůžeme se zříci naděje, že naší vlasti jsou souzeny lepší dny, ale nechť stane se cokoli, přidržíme se věrnosti, kterou jsme zavázáni vlasti svých předků.“
Prezident Emil Hácha přijal delegaci 12 zástupců šlechticů zastupujícich 10 rodů
Audience se zúčastnili tito představitelé šlechtických rodů: 1. Karel Belcredi (*1893 † 1972)
2. Rudolf Czernín (*1904 †1984)
3. Jindřich Dobrzenský (*1892 † 1945)
4. Jan Nepomuk Pálffy (*1872 † 1953)
5. Charles Parish (*1899 † 1976)
6. František Kinský (*1879 † 1975)
7. Z. R. Kinský (*1896 † 1975)
8. Jan Lobkowicz (*1885 † 1952)
9. Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986)
10. Jiří Douglas Sternberg (*1888 † 1965)
11. Leopold Sternberg (*1896 † 1975)
12. Hugo Strachwitz (*1900 † 1978)
* * *
Třetí šlechtická deklarace ze září 1939
Potřeba české šlechty vyjádřit svůj postoj k německé okupaci na zbývajícím území české republiky pokračovala. Ve čtvrtek 7. září 1939 bylo na a schůzi výboru Národního souručenství poprvé veřejně prezentována třetí deklarace: “Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939”. Přečtení projevu bylo přijato výborem se všeobecným souhlasem a potleskem. Podpisy pod deklaraci byly získávány postupně, protože za okupace byl zákazu sdružování občanů ve větším počtu.
Tuto třetí deklaraci podepsalo celkem 85 šlechticů z 33 rodů.
Prohlášení bylo napsáno formou dopisu a bylo zasláno prezidentu republiky Emilu Háchovi.
Slovutný pane presidente!
V poslední době bylo jednáno o postavení šlechty v českém národě a objevily se v tomto ohledu různé nejasnosti. Považujeme proto za vhodné v tomto směru podati některá vysvětlení.
Šlechta byla, jako všude, svou podstatou zřízením státním a jakožto celistvé společenství bývala ušetřena národnostních sporů. Její politické povinnosti bývaly určovány službou Českému státu a králi. Jádro tohoto stavu vždy ovšem patřilo k českému národu netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem. Za ranných dob království, kdy celý venkov byl jazykově český, prostředí šlechty bylo rovněž takové. Tato šlechta, původem a jazykem česká, tvořila panující nebo politickou vrstvu Českého státu před vznikem monarchie domu Rakouského i dlouho potom. Zanechala nám památku své kultury v českých zpracováních rytířských zpěvů, v knihách zemských práv v názvosloví vojenském, ve svých hradech a zámcích a ve vybudování institucí kulturních. Rody, které sdílely po staletí osudy českého národa a neodcizily se nikdy svému kmeni, musí i dnes býti počítány k národu, jehož krev v jejich žilách koluje.
Vedle této ryze domácí šlechty přistěhovalo se průběhem dějin a usadilo se na území českého státu mnoho rodin původu cizího, nikoli však pouze německého. Tyto rodiny, jimž příslušelo místo na sněmu, jehož jednání se v Praze, Brně a Olomouci účastnily, a jímž příslušela i vrchnostenská moc, která je spojovala stálým správním stykem s lidem, splynuly v krajích českého jazyka s národem tak, že jejich různý původ nemůže ničeho změniti na jejich nepopíratelné příslušnosti k české národní pospolitosti.
Obdobně někteří, v německém prostředí žijící potomkové českých rodin, honosících se ryze českými jmény a vzešlých z nejstarší krve české, hlásí se k národu německému, který je u vědomí jejich německého smýšlení velmi ochotně za své syny uznává a v jejich českém původu žádné překážky nevidí.
Jsme přesvědčeni, že tak jako my přiznáváme těmto jedincům právo hlásiti se k národu, uprostřed něhož žijí, který za svůj zvolili a který je za své příslušníky přijímá, tak i se strany druhé nebude nikdo příslušníkům šlechtických rodin, zde usedlých, upírati právo, aby se hlásili k českému národu, s nímž žili jejich předkové po generace, sdílejíce práva i povinnosti, dobré i zlé, byť rodiny ty nebyly po meči vždy původu českého.
Zděděná příslušnost k národní pospolitosti není tedy určována okolnostmi dne, nýbrž jest způsobena skutečností společenství života, politické, kulturní a hospodářské spolupráce, jednotou dějin, osudu a zodpovědnosti za budoucí generace národa.
Národ český, jemuž slavnostním způsobem byla zaručena Vůdcem národa německého a říšským kancléřem jeho národní svébytnost, zajisté může považovati za své právo i svou povinnost tvrditi se vším důrazem – kdyby o tom pochybnost vznikla – skutečnost, že má českou šlechtu jako svou složku, jež od těla národního se nikdy neoddělila a nikdy svým přičiněním oddělena nebude.
Při posledním sčítání lidu v Německé Říši byla příslušnost k národnosti postavena na základ dobrovolného přiznání. Příslušné správní předpisy vycházejí ze zásady, že každý jest příslušníkem národa, s nímž se cítí intimně spjat a k němuž se hlásí. Nepochybně se budou německé říšské orgány říditi touto zásadou i na zdejším území. V plné shodě s národem německým, který žádá ode všech svých příslušníků přesné konání všech povinností vůči národní pospolitosti, jsou důvodně i český lid a česká šlechta přesvědčeni o své sounáležitosti. Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.
V září 1939
SIGNATÁŘI ABECEDNĚ: 1. René Baillet de Latour (*1878 † 1970)
2. Quido Battaglia (*1873 † 1962)
3. Jindřich Belcredi (*1902 † 1973)
4. Karel Belcredi (*1893 † 1972), podepsal 1. prohlášení a účastnil se audience u prezidenta Háchy
5. Richard Belcredi (*1891 † 1956)
6. Michael Bubna-Litic (*1864 † 1949)
7. Mikuláš Bubna-Litic (*1897 † 1954)
8. Josef Colloredo-Mansfeld (*1910 † 1990)
9. Jeroným Colloredo-Mansfeld ml. (*1912 † 1998)
10. Jeroným Colloredo-Mansfeld st. (*1870 † 1942)
11. Weikhard Colloredo-Mansfeld (*1914 † 1946) – podepsal již 1. prohlášení
12. Edmund Czernin (*1907 † 1994)
13. František Josef Czernin (*1878 † 1963)
14. Humprecht Czernin (*1909 † 1944)
15. Jan Děpold Czernin (*1915 † 1967)
16. Rudolf Czernin (*1904 † 1984), podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
17. Bedřich Daczický z Heslowa (*1913 † 1995)
18. Hugo Daczický z Heslowa (*1911 † 1989)
19. Mikuláš Daczický z Heslowa (*1909 † 1971)
20. Jan Dlauhoweský (*1909 † 1996)
21. Karel Dlauhoweský (*1876 † 1956)
22. Karel Dlauhoweský (*1910 † 1976)
23. František Dobrzenský (*1915 † 1978)
24. Jan Dobrzenský (*1870 † 1947)
25. Jan ml. Dobrzenský (*1911 † 1996)
26. Jindřich Dobrzenský (*1892 † 1945), podepsal 1.prohlášení a účastnil se předání 2 . deklarace
27. Otakar Dobrzenský (*1871 † 1952
28. František Bořek-Dohalský (*1887 † 1951)
29. Jiří Bořek-Dohalský (*1914 † 1990)
30. Bedřich Hildprandt (*1902 † 1981)
31. Jindřich Hildprandt (*1895 † 1968)
32. Karel Hildprandt (*1894 † 1975)
33. Robert Hildprandt (*1893 † 1974)
34. Josef Karel Hrubý z Gelenj (*1866 † 1943)
35. Gustav Kálnoky (*1892 † 1979)
36. Alfons Kinský (*1912 † 1998)
37. Bedřich Karel Kinský (*1911 † 1999)
38. František Kinský (*1879 † 1975), podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
39. František Antonín Kinský (*1915 † 1993)
40. Josef Kinský (*1913 † 2011)
41. Zdenko R. Kinský (*1896 † 1975), podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
42. Arthur Korff-Schmising-Kerssenbrock (*1914 † 1979),
43. Klement Korff-Schmising-Kerssenbrock st. (*1883 † 1960)
44. Klement Korff-Schmising-Kerssenbrock ml. (*1912 † 1989)
45. Egon Kolowrat-Krakovský (*1889 † 1971)
46. Hanuš Kolowrat-Krakovský (*1879 † 1955)
47. Zdeněk Kolowrat-Krakovský (*1881 † 1941) – podepsal již 1. prohlášení
48. Otomar Kolowrat-Krakovský (*1891 † 1966)
49. Bedřich František Lobkowicz (*1907 † 1954)
50. Jan Lobkowicz (*1885 † 1952) – podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
51. Jaroslav Lobkowicz (*1877 † 1953)
52. Jaroslav Lobkowicz ml. (*1910 † 1985)
53. Josef Lobkowicz (*1918 † 1946)
54. Mořic Lobkowicz (*1890 † 1944)
55. Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (*1891 † 1973)
56. Emanuel Mensdorff-Pouilly (*1866 † 1948)
57. František Mensdorff-Pouilly (*1897 † 1991)
58. Jan Mladota (*1917 † 2001)
59. Ervin Nádherný (*1876 † 1944)
60. Ervin Nádherný (*1909 † 1985)
61. Oskar Nádherný (*1871 † 1952)
62. Alfons Paar (*1903 † 1979)
63. Jan Pálffy (*1872 † 1953) – účastnil se předání 2. deklarace u prezidenta Háchy
64. Karel Pálffy (*1900 † 1979)
65. Charles Parish (*1899 † 1976), podepsal 1. prohlášení a účastnil předání 2. deklarace
66. Theodor Podstatský-Thonsern (*1909 † 1984)
67. Bohuš Rieger (*1895 † 1976)
68. František Schlik (*1914 † 2005)
69. Jindřich M. Schlik (*1875 † 1957)
70. Jindřich Schlik (*1916 † 2004)
71. Ondřej Schlik (*1917 † 1942)
72. Zikmund Schlik (*1916 † 1988)
73. Ervin Schönborn (*1899 † 1984)
74. František Schönborn (*1899 † 1964)
75. Arnošt Schwarzenberg (*1892 † 1979)
76. František Schwarzenberg (*1913 † 1992)
77. Karel Schwarzenberg (*1911 † 1986), podepsal 1. prohlášení a účastnil předání 2. deklarace
78. Alois Serényi (*1893 † 1957)
79. Jiří Sternberg (*1888 † 1965) – účastnil se předání 2. deklarace u prezidenta Háchy
80. Leopold Sternberg (*1896 † 1957), podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
81. Hugo Strachwitz (*1900 † 1978), podepsal 1. prohlášení a účastnil se předání 2. deklarace
82. Arnošt Thun-Hohenstein (*1905 † 1985)
83. Maxmilián Wratislav (*1857 † 1940)
84. Max Wratislav (*1917 † 2002)
85. Josef Osvald Wratislav (*1883 † 1966) Podpisy signatářů 3. deklarace
.jpg)
Přesto, že se první republika ke své vlastní aristokracii nezachovala dobře, šlechta se ke své zemi zády neobrátila. Naopak, když byla vlast v ohrožení reagovala čestně a statečně. Tři deklarace, kterými rody české zemské šlechty reagovaly na hrozící nebezpečí německého nacismu v letech 1938 a 1939, jsou toho výmluvným dokladem. „Prohlášení členů starých českých rodů k nedotknutelnosti území Českého státu“, které bylo v sobotu 17.9.1938 předneseno prezidentovi republiky Edvardu Benešovi, bylo deklarací první. Audience se na Pražském hradě účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů. Autorem deklarace byl orlický kníže Karel VI. Schwarzenberg a její text prezidentovi za přítomné a jménem dalších představitelů starých rodů přečetl František hrabě Kinský z Kostelce nad Orlicí:
.jpg)
.jpg)